26. 18. Na zámeckých tarasích.

18. Na zámeckých tarasích.

Hle přírody tu věčná krása žije

kol tarasu aj. bujným sklepením

květ šeříku jak zářný mrak se vije

s bříz, habřin, lísek mladým lupením.

Sv. Čech.

I ten koho pochmurné věže,omšené zdi, bezedné studně, hladomorny a podobné kouty nevábí, nalezne na hradě místečko plné půvabu, kde též většina návštěvníků zakončuje putování své, a to jsou zámecké tarasy. Nebyl-li v zimě, zejména kvílela-li krutým mrazem meluzína, pobyt na hradě nejpříjemnější, vyvážil sluneční jas Jarních a letních měsíců uprostřed lesů v horském vzduchu daleko všecky strasti zimy.

Všecky zámky v údolí se svými parky, svým pohodlím a přepychem nedovedou vykouzliti povznešenou náladu, jakou vzbuzuje v nás rozhled se zámecké terasy na kus země, o němž plně platí: „ Zemský ráj to na pohled“; nenahradí nikdy onen božský ether, jehož stísněná hruď nemůže dosyta se nadýchati.

My chudokrevní synové údolí, kteří třetinu svého života prosedíme na školní lavici, druhou třetinu v zaprášených neb zakouřených dílnách, kancelářích a hospodách, divíme se často požehnanému apetitu naších předků. Avšak neprávem! Jen to zkusme dva, tři dni toulatí se po a kolem hradu, a podivíme se výkonům, jakých žaludek náš stane pojednou se schopen.

A není vzácnějšího místečka k pokochání se v přírodních požitcích, jichž Helštýn skytá, nad zámecké tarasy. Ony obklopovaly zámek na všech čtyřech stranách, takže při každém větru a denní době bylo možno naleztí stinné místečko za větrem. O prvním tarasu, na němž umístěn byl hřbitov, jsme již pojednali.

Druhý taras obklopoval zámek na východní a jižní straně. Čásť jeho nad bezednou studní v osudném roce 1656 násilně byla stržena a sutiny do studně naházený. Jeden z úlomků leží posud nedaleko v hradním příkopu. Taras tento skytá míly pohled do hlubokých lesů a přes ně k Drahotuším, Hranícím a dále na východ, až kde silueta Starého Jičína odráží se na východním obzoru. Na taras vcházelo se původně z předsíně palácové, dnes i mnohým oknem jeho.

Třetí a nejpěknější taras konečně leží na severní straně zámku, jest jedině z velké rytířské síně přístupen a bývá z pravidla konečným cílem hradních navštěvovatelů. Poskytuje daleký rozhled na všecký strany. Na jihu a východě vroubí obraz Karpaty, jichž synem i Helštýn jest, protější stěnu tvoří Sudety asi 1 ½ hodiny vzdálená. Rozhledu na východ k Hranicím všimli jsme se jíž z předešlého tarasu. K jihu leží před námi požehnané údolí Bečvy, jehož úrodná pole císařskou silnici a za ní železnou dráhou jsou proříznuta. Z hustých ovocných sadů vykukuje v pozadí několik vesniček, nejmalebněji Podhoří se svým kostelíčkem. Nad zmíněnou vískou spatřujeme homolovitý vrch, na němž stál kdysi Hrad Drahotuše, starší to soupeř Helštýna, dávno zbortěný.

Nejdál otvírá se rozhled k západu. Zrovna pod námi rozložil Týn malebně své chaloupky a odtud otvírá se šíř a šíř údolí, kterým Bečva jako stříbrná niť vine se velikými oklikami. Přes Lipník zalétá zrak náš dále na západ, kde v lehké páře zahalen staroslavný Přerov, a za jasného povětří lze dobrým sklem až Kroměřížské věže shlédnoutí.

Mimochodem připomínáme, že vyhlídka bývá vždy jasnější po slunci tj. dopoledne k západu, odpoledne k východu, a že dosti dobrá skla zapůjčí za mírné zpropitné vrátný.

Nabaživše se čarovného rozhledu, všimněme si na tarase ještě dvou věcí: vedle levých dveří rytířské síně spatřujeme ve zdi jakýs čtyřhranný výklenek s kamenným pažením, který kdysi dvojí mříži byl zabezpečen. Vnitřní mříž sestávala ze dvou kolmých a tři vodorovných silných tyči. Mříž zvenčí měla 5 kolmých a 7 vodorovných slabších tyči. Co to bylo? Marně pátrali jsme po nějakém spolehlivém vysvětlení. Hádáme, že to byl psinec, do něhož z rytířské síně železnými asi dveřmi vpuštěn mohl býti hlídací pes; dveře ty jsou nověji zazděny. Snad měl hlídat možné zde vloudění se zlodějů k vinným sklepům, z nichž na taras vedlo okénko, snad i přepadení neb vloudění se do zámku z této strany, která méně byla obydlena, neboť rytířských síni používáno asi jen při slavnostních příležitostech. Podařilo-li by se ale přece vlouděním psa otráviti neb zabiti, aniž toho v zámku kdo pozoroval, mělo úzkostlivé zamřížování brániti vlámání se do paláce.

Několik kroků v levo od výklenku vidíme půdu prohloubenou a odhrneme-li kryjící trávu, spatříme díru kamením ucpanou. Díra ta jest bývalé okénko do hradních sklepů a má též svou historii: Děvečka jednoho z myslivců, kteří na Helštýně bydleli, žala zde jednou trávu. Najednou uhne ji kámen pod nohou, a ona řití se po pás do země. Leknutí a strach její můžeme si lehce domysliti. Úzkostlivé volání její o pomoc bylo teprv po drahné chvíli slyšeno a ona vytažena. Při bližší prohlídce shledáno, že jest to sklepení okénko, na které se zapomenulo, a které travou tak zarostlo, že ho nebylo pozorovati. Od té doby bylo důkladně kamením ucpáno, jak jsme při návštěvě sklepů již byli shledali.

Fotogalerie