30. 1. Kdy a kým byl Helštýn založen?

II. Díl

Dějiny Helštýna

a

jeho pánu.

Tak od pravěku my se o piď rvali,

o svoje kolébky a rovy dědů,

chrám budujíce na stráži jsme stáli,

dva kroky zpět za krok jediný k předu.

A tradicí dnes bolnou po staletí,

jak znavenému chodci dlouhou pouti,

zní nápěv, naše zpívají ho děti:

nám ni budoucím nedej zahynouti.

A nezahyneme, ať ta píseň hromy

zní v celý svět, ten kol nás ať se hroutí,

ji budou skály naše znět i stromy:

nám ni budoucím nedej zahynouti!

Vrchlický

1. Kdy a kým byl Helštýn založen?

Na otázku tu odpovídají předně dvě pověsti, z nichž jedna markomanského knížete Suromíra, druhá knížecího sokolníka Beneše označuje zakladatelem hradu. Oba ale jsou jen hrdinové pověstí, které zařaďujem do třetí části tohoto spisu.

Ve skutečnosti byl hrad náš založen pověstným loupežným rytířem Bedřichem z Linavy kol roku 1280. Král železný a zlatý Přemysl Otakar II. padl hrdinskou smrti na Moravském poli. Za sedmiletého synáčka Václava převzal poručnictví známý Otta Braniborský, jehož celé státnické umění záleželo v hrabivém plnění svých kapes. Následek toho byl, že loupežní rytířové, které padlý král železnou rukou byl držel na uzdě, na všech stranách zahajovali své nekalé řemeslo. V neblahé době té upoutal ve Slezsku na sebe obecnou pozornost trojlístek loupežných rytířů --- bratří z Linavy, Otto a Oldřich odňali násilně biskupu Vratislavskému hrad jeho Edelstein nedaleko Cukmantlu a plenili odtud daleko široko biskupství Vratislavské. (Codex diplomat. Morav. IV. pag. 260.)

Třetí bratr Friduš (Fridusius de Linav) podnikal své výpravy hluboko do Moravy. Při jedné takové vyjížďce do Bečvanského údolí upoutal pozornosť jeho vrch z horské čáry bokem vyšinutý, který údolí to daleko ovládá a zde umínil si vystavěti tvrdé své obydlí. Avšak hora i daleké okolí náležely pánům z Drahotuš, kteří měli své sídlo zrovna naproti na homolovitém vrchu nad vesničkou Podhořím, posud lidem „Na hradisku“ zvaném. Tito opřeli se drzému vetřelci, ale Friduš byl silnějším a silnější pěst měla v časech těch právo. (Zemské desky Olomoucké I. pag. 5).

Jako vystaven byl Petrohrad na území nepřátelském, tak povstal tedy i Helštýn na místě, které dědičně držiteli ani nepatřilo. Za jiné doby nebyl by směl pyšný ten hrad stavěti bez králova dovolení; na ten čas ale nikdo se po takovém dovolení neptal, anžto krále v zemi nebylo a místy jen ten poroučel, kdo měl silnější moc neb větší štěstí válečné, a drže celé okolí pod poručnictvím, moci vesničany nutil, aby při stavbě nejen roboty konali, ale i penězi a potravou přispívali.

Páni z Drahotuš opětovali své nároky na Helštýn r. 1349., avšak oproti mocnému rodu z Kravař, který tenkráte Helštýn v držení měl, nároky ty jako zastaralé nepřišly k platnosti. (Zemské desky Olomoucké I. k r. 1349)

Jaké národností Bedřich byl, nelze určití. Že dal novému hradu německé jméno Helfenstein, nic nedokazuje, neboť víme, že v poněmčilých dobách posledních Přemyslovců, hlavně dle vzoru poněmčilého Václava I. dávala ryze česká šlechta nejen novým hradům jména německá, ale i staré hrady a svá vlastní jména německy překřtívala. Víme, že z Vitkoviců stali se páni z Rosenberka, z Landšteina a Falkenšteina, z Hronoviců páni z Lichtenburga, z Draslaviců páni z Pottenšteina atd. Též o příčině, proč hradu dáno jméno Helfenstein, nic zaručeně historického neznáme. Pouze pověsť hledí jméno to jak tak vysvětliti.

Friduš byl brzy postrachem celé okolní KRAJINY. Zejména kupci na silnici bečvanským údolím vedoucí s hrůzou pohlíželi k novému hradu, jehož pán rázem zařáděn mezi nejpověstnější členy málo počestného cechu loupežných rytířů. Když Václav I. plnoletým prohlášen byl a z Moravy stále žaloby se množily, podnikl mladý král r. 1286. válečnou výpravu do země té, aby potlačil nekalé to řemeslo. O Helštýně nezachovalo se bližších zpráv. Víme toliko, že po osmidenním obléhání byl dobyt (Pěšina Mars Morav. pag. 386: „Ultimo arx fola Helfensteina atd.) a jak se zdá nejmocnějšímu na ten čas pánu v okolní krajině Vokovi z Kravař darován. V Hájkově kronice, ač jak známo pramen to velmi nespolehlivý, čteme doslovně: „Czasu podzymního opiet Wacslav sebraw wogsko musyl tahnúti do Moravy, a ty lotry, kteryž od swe laupežne zvyklosti přestati nechťieli skrotiti. To oni uslyssawsse zběhli se na geden Hrad gmenem Helfensstayn, a tu se zavřeli: Knijže diela (!) k nim zasaditi, a yako bez přestanij střeleti rozkázal. Dne osmého Cžechové toho Hradu gsu dobyli, a ty Laupežniky zgimali, a nazagtři vssecky dali zwiesyti, a tak knijže opět do Czech nawratil.“

Friduš prosil o milosť a obdržel ji od mladého krále; musel ale slibiti, že loupeženi zanechá. Než na svůj slib brzy zapomněl; neboť vidíme ho později v držení hradu Račic blíž Vyškova a Drahuš v hejtmanství Prostějovském, kdež zejména po vymření Přemyslovců r. 1306. Brněnským kupcům na trhy jedoucím stál se postrachem. Stálé a nesčetné žaloby pohnuly konečně nového krále Jana Lucemburského, aby se na Moravu vypravil. První čin na moravské půdě bylo dobytí hradu Ungersberka blíže Třebíče, kdež zdržovala se hrozná zbůjnická rota. Postižených tam 18 loupežníků kázal král mečem popraviti až na jediného, který vyprosil si milosť, aby na kvetoucím stromě byl pověšen. Odtud táhl král do Brna, kde panstvo i lid nadšeně ho vítali. Jan Friduš, spoléhaje na pevnosť svých hradů, nečinil ničeho, aby si získal přízeň mladého krále, naopak provedl v čase tom několik vyzývavě drzých loupeží. To pohnulo krále Jana, že sesilen moravským vojskem, ihned vypravil se proti Račicím, kde Friduš právě se zdržoval. Avšak všecky útoky a obléhací stroje ukázaly se vůči přepevnému od přírody hradu býti marnými, až král povolal horníky, jimž konečně podkopáním podařilo se kus hradeb skřiti. Když Friduš seznal, že odpor byl by marným, poslal ku králi posly s prosbou o milosť. Král jej vyzval, aby přišel sám, což on učinil. Na přímluvu několika pánů z komonstva králova obdržel i tentokráte milosť a dne 29. Července r. 1312. přisahal slavnostním způsobem v Brně, že věrnou službou dřívější zločiny odčiní. Tentokráte držel slib a náležel napotom k nejvěrnějším manům královským. (Chronicon aulae regiae Zbraslavského opata Petra Žitavského ad an. 1312. a codex diplom. Morav. VI. pag. 383.)

Zbraslavský opat Petr Žitavský, jemuž za tyto zprávy o zakladateli Helštýna děkujeme, končí své vypravovaní o něm těmito verši:

Sie fuit elatus

Per regem praedo domatus

Castra duo fregat

Fridericus namque cocgit

Rex hune magnificus

Cui post est factus amicus

Ac tenet modo fidem

regi constantius idem.

Tak pyšný loupežník

králem byl pokořen.

Oba hrady zničil Friduš,

k čemuž přinutil ho král,

jemuž napotom váženým se stal

přítelem a věrným králi.

O době kdy Helštýn byl založen, rozcházejí se ve spisech míněni. Jedni kladou založení do doby mezi r 1278 – 1286, jiní mezi r. 1309 až 1312. Po důkladném prozkoumání pramenů musíme se rozhodně pro první dobu vysloviti. Pomíjíme-li Pěšinu i Hájka, kteří první doby se přidržují, tož rozhodujícím vodítkem jest nám nejstarší zároveň pramen Chronicon aulae regiac Zbraslavského opata Petra Žitavského, který napsal glosy k dějinám českých zemi od r. 1253 – 1338. Od r 1300 píše jako očitý svědek a považuje se tato čásť jeho zápisků jako nejčelnější historický pramen oné doby. Jméno Helštýn marně bychom sice v jeho spise hledali; za to vypravuje široce o tažení krále Jana na Moravu r 1312, o dobývání hradu Račic a Drahuš a o ostatních výše uvedených osudech Bedřicha z Linavy.

Kdyby byl Friduš Helštýn teprv po roce 1306. vystavěl a tedy asi v r. 1312. ještě držel, tedy by byl Petr ve svém široce založeném líčeni zmínku učinil. Proč by vedle Račic a Drahuš zamlčel osudy Helštýna? Darovaní to bylo by se muselo státí přece r. 1312. Avšak to byla věc dávno již před 25 lety odbytá.

Velmi charakteristický jest též verš, kterým Petr své líčení o osudech Friduše Linavského zahajuje:

O guam difficile reprobis est linguere vile

Quod consueverunt, in quo tritique fuerunt.

Jak nesnadno jest nešlechetníkům zanechatí

neřestí, jimž uvykli a v nichž uvázli.

Friduš totiž, abychom užili lékařského výrazu, stal se recidivním. Doba jeho Helštýnského loupežení byla Václavem II. zakončena. Potom pustil se hlouběji do země a vystavěl si Račice. Pokud silná ruka královská ovládala zemi, krčil se. Jakmile ale r. 1306 královský rod Přemyslovců vyhynul, přišla podruhé vhodná doba pro jeho řemeslo. K tomu vztahují se patrně hořejší verše a ještě jedno místo, kde praví Petr: „Povstali zlosynové nad jiné horší, kteří jíž dříve to největší loupežnictvo na Moravě páchali, z nichž jeden byl Bedřich z Linavy atd.“ To vztahuje se tedy patrně k jeho první loupežnické éře z roku 1278 až 1286, ve které Helštýn byl založen.

Fotogalerie