31. 2. Kravařové na Helštýně. 1286 – 1447

2. Kravařové na Helštýně.

1286 – 1447

Věk dávný nad obzorem svěsil mrak

jenž rozhalil nad vlasti roušku mdloby;

A místa, kde váš hrdě pnul se znak,

jsou poseta jen troskami a hroby.

Košťál

Helštýn násilím Fridušovi z Linavy odňaty, darován mladým králem Václavem II panu Vokovi z Kravař, hlavně to mocné a bohaté rodiny moravské.

Praotec rodiny byl Beneš z Benešova. Pocházel z Čech a patřil k oné hrdinské družině, která slávu provázela českého krále Vladislava II., který pomáhal císaři Bedřichu Rudobradému dobývati Milána. Jeden z potomků získal statek Kravaře u Opavy, (Dědina a statek východně od Opavy na silnici k Benešovu, ale již na území pruském) od něhož větev moravská přijala jméno.

Rod Kravařů patřil k čelným rodinám středověké Moravy. Ve všech odborech veřejné činností potkáváme se s tímto jménem. Jako politiky, vojevůdce, duchovní, zakladatele měst (Lipník, Nový Jičín, Bílovec aj.), všude vidíme je činnými, aby zvýšili lesk rodinného jména. Jich politická činnost vynikla nejvíce v bouřích husitských, kde stáli v čele umírněné strany a jedno z jejích měst, Fulnek, stalo se později sídlem prvého biskupa českomoravských bratři.

K nejznamenitějším mužům toho jména, pokud byli držiteli Helštýna, patři Vok z Kravař (1269 – 1328), zakladatel rodinné moci. Zřídka komu bylo dopřáno tolik závažných historických události na jevišti své vlasti spatřiti, jako Vokovi. Čtyři dynastie a šest králů viděl vystřidati se na českém trůně. Jeho mládi spadá do nejslavnější doby Přemysla Otakara II.; za Jana Lucemburského skončil dráhu naplněnou neúnavnou činnosti. O vážnosti, jaké požíval na dvoře svého krále, svěděl, že Přemysl Otakar II. uznal jej za hodna státí se jeho tchánem. Dal mu totiž za manželku svou levoboční dceru z Kueuringu s bohatou výbavou, jejíž korunou bylo město Fulnek. Poznenáhlu získal Vok celou krajinu řekou Odrou protékanou, která podnes dle svých bývalých plánů sluje „Kravařsko“. (Kravařsko bylo za posledních Přemyslovců zejména pak později Olomouckým biskupem Brunonem německými osadníky zalidněno.)

Proč Václav II. Vokovi Helštýn daroval, lze se lehce snad domysliti. Byl to Vok jednak nejmocnější blízky soused, který snad oděnci svými platně k dobyti hradu přispěl, jednak musel král se snažiti, aby vládce tak mocného rodu získal. Byl tedy Helštýn jakousi zástavou manské věrnosti a darovaní to asi z podobných pohnutek Jan Lucemburský potvrdil. Že páni z Drahotuš při této příležitosti nároky na Helštýn nečinili, lze vysvětliti tím, že Bohuš z Drahotuš měl jednu z Vokových dcer za manželku. V rodině Kravářů zůstal Helštýn přes 160 let až do r. 1447. Následující rodokmen dává přehled držitelů Helštýna z tohoto rodu.

Vok I. 1296-1328

Vok II. Draslav II. Beneš Lacek Petr ze Strážnice

1371-1374 1374-1416 ______________________________

Petr ml.

_____________________ _________________ ______________________

Draslav Lacek II. Vok Draslav Jiří 1440-1447

(A nikoliv 1330, jak udáno v čestných spisech. Neboť 3/3 1329. vzpomínají synové Jan a Draslav otce již co zemřelého Codex diplom. morav. VI pag. 292.)

Vedle dnešních majitelů z rodu Dietrichsteinova drželi Kravařové hrad nejdéle a vystavěli jej v dnešním rozsahu, první a druhý dvůr vyjímaje. Věžovitě Vysoké hradby kol vlastního zámku jsou jejích dílem. Jak vlastní zámek tenkráte vypadal, nelze dnes určití, ale že musel býti statným stavením, souditi lze z toho, že při něm byla Kaple, u níž r 1410. připomíná se kněz Ondřej z Malhotic. Kaple podržela i při přestavbě za Viléma z Pernštýna své místo, z čeho soudíme, že zámek Kravařů dojista dnešní kratší zámecké Křídlo zaujímal. Ale pevný jinak hrad trpěl nedostatkem vody a proto kopána studně dle starých zpráv až 75 sáhů hluboká, zajisté nejvíce obdivu hodné místo starého hradu. A tak čítán Helštýn Kravařů k nejpevnějším hradům středověké Moravy, k jehož pevnosti příroda i člověk stejnou přispěli měrou.

Fotogalerie