Loading...
Sedím si v Brašově v restauraci a čtu v průvodci, že právě v tomto městě mají problémy s medvědy. Kostrbatě přeložím text své společnici, majitelce hostelu. "Chceš vidět medvěda?" zeptá se ona méně kostrbatě. "Jo!" odpovídám. V deset hodin dávám dvacet pět lejí taxikáři. Představuji si smetiště na okraji města, místo toho zajíždíme do sídliště, dost podobného tomu našemu, jen sousedí s karpatským lesem. U klasických kontejnerových hnízd postávají už dva taxíky, jeden s Němci, druhý s Holanďany.
Nejprve dorazí ke kontejnerům kočku, poté klasický balkánský vyplašený pes. Po dvaceti minutách si to konečně přihasí na zadních obrovitá medvědice. popadne první igelitku a zmizí v lese. "Běž z auta, je to větší zážitek" doporučuje mi taxikář. Nesměle ho poslechnu. Je to opravdu síla, když zvíře, které celý život vídáte přes mříže a elektrické ohradníky, najednou stojí třicet metrů od vás. Byť se jen přehrabuje v kontíku. Postupně dorazí čtyři. A já jen stojím, zírám, běhá mi mráz po zádech. Okolo postávají i policisté a upozorňují všechny turisty, že kdo použije k focení blesk, dostane pokutu v hodnotě asi pěti euro.
Celé to vzrušení přeruší popeláři, kteří medvědy prostě zaženou ...