Chování na ledovci

Po několika zkušenostech s chozením po ledovci v Alpách si dovoluji dát několik rad proti tradičním postupům průvodců a horských vůdců. Jejich metodiku znám pouze od vidění, používám metodiku (doporučovanou ČHS), tj. pro vlastní bezpečnost. Několik poznatků o rozdílech:

1) Rozestupy na laně jsou minimálně 10 m (nelze tak mít na 60tce lanu 7-8 človíčků a ještě průvodce).

2) 3 - 5 osob na laně je doporučovaný stav, pak se doporučují 2 (a brzdící uzly mezi nimi). Neplatí, čím víc národa na špagátě, tím líp!

3) Lano může být i mírně prohnuté (nemusí být napnuté), ale je vhodné mít na něm nějakou "brzdu" (kýbl atp.). Ne naopak.

4) Nelze jistit více než 2 lidi na ferratě. Tj. na ferratě nebo jiném zvláštnně nebezpečném terénu probíhá jiný, nekombinovaný způsob jištění doporučovaný pro ferraty (třeba zde). Teoreticky lze použít kotvy ferraty jako místo pro jištění pružného lana, ale pak se postupuje jiným způsobem (např. slaňování).

5) Nelze jistit lanem velkou skupinu "za šutry" mimo ledovec. Tento způsob (obdoba 4) jsem viděl i v Tatrách, kdy se lano zakládá za kámen, ale dvě založení od sebe jsou vzdálené obvykle hodně přes 10 m, takže padající dvojice (trojice, čtveřice...) strhne osobu na druhé straně. Navíc i při jištění 1:1 hrozí, že vás padající prostě přitlačí "na křupanec" tahem dolů. V podstatě platí základní pravidlo: vytvořit pevný jistící bod (máme friendy, prusíky a jiné hračky) a strčit zase nějaké brzdidlo mezi lezce (ale to je příliš zjednodušené - blíže viz metodika ČHS).

6) lezete na vlastní nebezpečí, ne na cizí. Prostě padáte vždy na svůj zadek a vždy dolů. Ať se povídá cokoliv, vy si musíte být jistí tím, co děláte. Proto vždy sebou mačky, sedák, cepín a něco pevného na kebuli, vlastní provaz s uzly a nějaká ta osma (pro případ pádu smyčky). Bez nich jste jak bosí.