Loading...

Do Černé Hory vlastním vozem

Rady a tipy • Doprava

Již po několikáté jsem navštívil po vlastní ose Černou horu, a dovolím si podělit se o své zkušenosti z této cesty. Popisované informace jsou z přelomu června a července 2010.

Trasu do Černé Hory absolvuji ze Zlína a vzhledem k tomu, že jedu až daleko na jih, pod jižní Dalmácii, nemá z hlediska rychlosti valného významu používat rakouskou a chorvatskou dálnici, jedu tedy klasickou trasou Slovensko, Maďarsko, průjezd Chorvatskem do Bosny, přes Sarajevo a údolím Neretvy na Metkovič a dál po jadranské magistrále přes Dubrovnik do Černé Hory

Před cestou si důkladně zkontrolujte u vozidla Zelenou kartu, zda má platnost i pro státy Bosna a Hercegovina (BIH), Černá Hora (MNE) a případně Srbsko. České pojišťovny používají různé blankety pro zelenou kartu, platnost pro státy mimo Evropskou unii může na různých blanketech být vyznačena různě. Můj původní doklad neobsahoval platnost pro Republiku Srbsko, stačilo ovšem zajít do pojišťovny a na počkáni jsem obdržel doklad na jiném formuláři - a najednou byla platnost i pro Srbsko. Díky pohybu v Evropské unii jsme si již odvykli na přítomnost kontrol a tedy i nutnost mít platné doklady (když díky členství mají doklady celounijní platnost). Tady ale území unie opouštíme, takže je velmi vhodné doklady zkontrolovat. Při všech přechodech oběma směry do Bosny i do Černé Hory byly tyto doklady důkladně kontrolovány.

Pokud se týče poplatků, na zvolené trase jsou v podstatě minimální.

Pro průjezd Slovenskem potřebujete krátkodobou známku v ceně 5 Eur *(aktuálně - 2012 je cena 10 známky pro osobní auto 10 Eur) , za předpokladu, že pro průjezd Slovenskem použijete placené úseky dálnic nebo rychlostních silnic. Ale je možné placené úseky ve většině případů objet, pochopitelně za cenu prodloužení jízdní doby. V Maďarsku žádné poplaky v souvislosti s průjezdem nejsou. Poplatky se platí při použití dálniční sítě, v případě vozidel nad 3,5t také v určitých úsecích silnic první třídy. Na silnicích první třídy jsou potom vyznačeny dopravní značkou začátky a konce úseků, v nichž se platí. Úseky jsou pochopitelně dobře zvoleny tak, aby při tranzitu bylo stejně nutno platit. Pokud se týká známky, je v Maďarsku označena jako VIGNETE, je elektronická, což znamená že nedostanete žádný kupon k nalepení. Při zakoupení nahlásíte SPZ vozidla, prodávající tuto informaci spolu s typem zakoupeného kuponu (dobou platnosti) zadává do informačního systému. Kontrolu potom provádí kamerové systémy s rozpoznáváním SPZ a online přistupují do databáze prodaných kuponů. Ale jak jsem říkal, na naší trase pro osobní vozidlo není kupon zapotřebí.

Chorvatsko na cestě projíždíme dvakrát. Nejdříve nás čeká průjezd od maďarských hranic směrem do Bosny, potom klasický pobřežní úsek od delty Neretvy po magistrále směrem na Dubrovnik. Poplatky ani v jedné části neplatíme, není za co. V budoucnu se situace pravděpodobně změní, severojižní dálniční průtah touto oblastí je již hotov od Osijeku směrem na jih k dálnici Bělehrad-Záhřeb. Převedení tranzitní Dopravy na dálnici bude závislé na dobudování navazujících dálničních úseků na území sousedících států. V Maďarsku už je dálnice přivedena až do města Pecs, takže zbývá z obou stran krátký úsek k hranicím.

Bosna, Hercegovina a Srbsko - tady jsou poplatky minimální. Na placený úsek, tedy dálnici A1 narazíte až v délce cca 30 km mezi městy Kakanj a Sarajevo. Poplatek za průjezd je 1,5KM, tedy místní konvertibilní marky. Výběrčí na mýtnicích se spokojí s částkou 1Euro. Podle kurzu by měli vrátit nazpět cca 0,35KM, ale s vracením drobných se zcela jistě nesetkáte.wink

Poplatky v Černé Hoře se nazývají ekologická taxa, nálepku (kupon) pro osobní vůz v hodnotě 10 Euro zakoupíte na hraničním přechodu. Prodej zajišťují brigádníci - kameloti, kteří občas nejsou k nalezení, mají siestu. Pohraniční orgány vás klidně bez nálepky na území vpustí, zato přítomnost nálepky ve vnitrozemí policie důsledně kontroluje, navíc ve vnitrozemí (mimo přechod) budete mít velký problém kupon sehnat. Takže neodjíždějte z přechodu bez toho, že budete nálepku mít. Pozor - bez ohledu na nálepku existuje na několika místech samostatně zpoplatněný úsek komunikace, např. tunel Sozina mezi Sutomore a Skadarským jezerem směrem na Podgoricu. Průjezd tohoto tunelu vás přijde na 2,5 Eura a zkrátí vám cestu na několik málo minut, hlavně ale nemusíte překonat cca 800 metrů vysoký horský hřeben.

Trasu jsem vybíral s ohledem na vyhnutí se placeným úsekům dálnice. Zkušenosti z minulých let říkají, že do Černé Hory ze Zlína po této trase ujedeme cca 1150 km za 19 hodin čistého jízdního času. Vzdálenost při použití dálničního tahu přes Rakousko a Chorvatsko bude o pár kilometrů delší, ale vzhledem k tomu, že po opuštění chorvatské dálnice nás stejně čeká velká část příbřežní jadranské magistrály v oblasti Makarské a dalmatského pobřeží, plus celá Černá Hora, časová náročnost je téměř stejná, ale díky poplatkům bude stejná trasa na dálnicích o pár stokorun (cca o 2000 korun) dražší.

Pro cestu tam jsem tedy použil trasu

  • Zlín
  • Strání
  • Nové mesto nad Váhom
  • Galanta
  • Velký Meďěr
  • Györ
  • Szekesfehervar
  • Szekzard
  • Udvar
  • Dakovo
  • Slavonsky Šamac
  • Zenica
  • Sarajevo
  • Mostar
  • Metkovič
  • Dubrovnik
  • Herceg Novi
  • Kamenari-Lepetane (trajekt)
  • Budva
  • Bar

Zpáteční cestu jsem zvolil vnitrozemím Černé Hory směrem na Sarajevo, kde se napojím na první trasu. Cesta vnitrozemím v daném úseku cca o 150 km kratší, nežli po pobřeží. Vzhledem k poněkud nepřehledné cestě od černohorských hranic Ščepan Polje/Hum k prvnímu bosenskému městu Foča-Srbinje (cca 30 km) doporučuji průjezd za dne a pouze pro vozidla bez přívěsů (čluny, karavany). Silnice v tomto úseku má šířku pouze 4m !!

  • Bar
  • Sutomore
  • tunel Sozina
  • Podgorica
  • Nikšič
  • Plužine
  • Ščepan Polje
  • Brod nad D.
  • Sarajevo

Podrobnější popis trasy. Na místech s komplikovanější orientací (průjezdy měst) jsem připravil schematické průjezní plánky.

Ze Zlína přes Strání na Nové Mesto stojí za to připomenu pouze skutečnost, že po překročení hranic na Slovensko silnice svádí k nedodržování povolené rychlosti a slovenské policie v tomto úseku velice často a ráda provádí kontroly. V Novém Mestě se musíte tozhodnout, zda použijete dálnici či nikoliv. V případě, že se rozhodnete použít dálnici, odbočíte Doprava na dálnici směr Bratislava a pokračujete až do Trnavy, kde z dálnice odbočíte vlevo na rychlostní silnici směr Galanta -Nitra, a jedete po ní až do Seredě, kde sjezdem na Galantu opoušíte placené úseky slovenských komunikací. V případě, že hodláte ušetřit dálniční poplatky, potom se z Nového Mesta vydejte po okresních komunikacích směrem na Piešťany, Hlohovec a do Seredi. Zde už se obě varianty opět spojují a přes Galantu, Trstice a Topolníky dojedete do Velkého Meděru, kde odbočíte na hraniční přechod do Maďarska - Medveďov. V Galantě (průjezd) i ve Velkém Meděru projíždíte městem, a značení směrů je poněkud hůře čitelné. Galantou projíždějte ve směru na Bratislavu dokud nebude značení na Topolníky, v Meděru (průjezd) opět odbočovat směrem na Bratislavu, dokud nenarazíte na směr Medvěďov, Györ.

Průjezd Maďarskem ja jako obvykle jednoduchý a přehledný. Velice doporučuju všímat si číslem silnic, jsou použita při průjezdech kromě názvů měst jako vodítko, krom toho jsou čísla silnic použita také jako řazení do jízdních pruhů na křizovatkách. Po příjezdu do Gyoru (průjezd) po silnici č.14 hledejte označení silnice č. 81 - směr Székesféhervár. Průjez městem je jednoduchý a rychlý. Po opuštění Gyoru nastal první drobný problém. V uvedeném období (konec června 2010) byla v úseku Györ - Kisber (cca 30 km) realizována oprava vozovky v celé šířce. Ve skutečnosti šlo o odfrézovanou vozovku a několik výškových skoků, práce fakticky probíhaly asi jen na dvou místech s použitím semaforů. Celý úsek byl ale pochopitelně označen omezenou rychlostí na 40 km, čehož pochopitelně ani místní, ani tranzitní nákladní Dopravy příliš nedbali. Po deseti dnech při zpáteční cestě už měl úsek nový koberec, probíhaly dokončovací práce jako vodorovné značení, úpravy příkop a podobně - omezená rychlost ale stále zůstala. Před městem Kisber odbočuje silnice 81 Doprava a po ní pokračujeme přes městečko Mór na Szekesfehervar. Mór zmiňuji z několika důvodů. jednak na vjezdu jsou k dispozici velké čerpací stanice, jednal v jejich blízkosti po obou stranách jsou nákupní střediska (Lidl a Penny - tuším). Kromě možnosti nákupu ve známém prostředí je možné parkoviště u marketů využít k odstavení vozidla a oddechu, jak jsem při zpáteční cestě v hluboké noci také učinil i já. Po příjezdu do Szekesfeherváru (průjezd) město pouze míjíme při okraji. První kruhový objezd (a u něj opět nákupní středisko) nás vyvede z města na obchvat dálničního typu. Z něj po přibližně 8 kilometrech odbočujeme vlevo na silnici 63 směr Szekszárd. Bezproblémová cesta, kde za upozornění stojí snad pouze obec Cece. Je to obec, kde při průjezdu narazíte na obou stranách silnice na jeden stánek vedle druhého. Nabízí zde ovoce a zeleninu (sušené Ostré papričky jsou vynikající i jako dárek), salámy a klobásy, med a různé druhy pálenek. Před Szekszárdem silnice č.63 končí, napojujeme se na silnici č. 6 od Budapešti a po ní směrem Doprava po pár kilometrech vjiždíme do Szekszárdu (průjezd). Doporučuji si tuto křižovatku prohlédnout a zapamatovat. Pokud se budete vracet stejnou trasou, není příliš přehledná. Potom v opačném směru při průjezdu Szekszárdem sledujete silnici č.6 směrem na Budapešť a po pár kilometrech za městem odbočujete ze čtyřproudové komunikace směrem doleva na silnici č. 63 směr Szekesfehervár. Teď sledujte značení silnic E73, 56 ve směru na Mohacs. Zde je vhodné upozornit, že se dostáváme do blízkosti již zprovozněné dálnice M6 od Budapešti na Mohacs a Pecs. Na několika ukazatelích je potom silnice E73 směrována na dálnici M6 (a tedy placený úsek). Proto doporučuji sledovat spíše označení staré silnice 56, která vás po staré cestě dovede na Mohacs stejně (a zdarma). Průjezd Szekszárdem je opět veden po obchvatu průmyslovou zónou. Při zpáteční cestě na vjezdu do Szekszárdu není obočení na obchvat příliž dobře označeno, bez jakýchkoliv komplikací klidně projedete v rovném směru středem města a vyjedete na silnici č.6, ze které po pár kilometrech odbočíte vlevo na 63 do Szekesfeherváru.

Před Mohacsem (průjezd) budete opět navedeni na obchvat města, kde už je označen směr na hraniční přechod Udvar a směr na Chorvatsko. Ve směru do Chorvatska je orientace bezproblémová. Při návratu v opačném směru po přejetí hraničního přechodu Udvar pojedete směrem k Mohacsi, první kruhový objezd (navedení na obchvat města s směr na Szekzard) je označeno jako silnice č. 56, směr Dunaszekcö.

Hraniční přechod Udvar - zde pouze upozorním na skutečnost, že na tomto místě při cestě Evropskou unii opouštíte (což není problém) a také se vracíte. Maďarský celník tedy při návratu poměrně často provádí kontrolu nákladu (množství cigaret, lihovin a kontrola dovozu masných a mléčných výrobků - což je jako dovoz do unijního prostoru zakázáno).

Chorvati na vstupu mají velmi výrazně označen zákaz dovozu masných a mléčných výrobků a kontrolují dodržování tohoto zákazu, dokonce i při zpětné cestě. Nevím, na základě čeho je tento zákaz opět aplikován, žil jsem v představě, že jejich loňský úlet byl zrušen - zdá se, že přežil.

Tranzit přes chorvatskou enklávu je bezproblémový a jednoduchý. Rovná pohodlná silnice. Sledujeme silnici E73 ve směrem Beli Manastir, Osijek, Dakovo. JIž při poslední cestě před dvěma lety jsem tady narazil na změnu Dopravy. Kolem Osijeku (průjezd) je dobudován rychlostní obchvat, není ale pochopitelně zanesen v papírových mapách a ani některé navigace tuto změnu nemají zaznamenánu. Takže poslední obec, kterou projedete podle mapy po staré trase je Švajcarnica, před obcí Darda již najíždíte na obchvat vedený lužními lesy a po mostě nad řekou Drávou a najíždíte do obce (místní části) Čepin. V tomto prostoru se také objevuje nájezd na nově otevřenou dálnici A5 z Osijeku směrem k dálnici Bělehrad-Záhřeb. Na dálnici je směrován provoz po silnici E73, my pokračujeme rovně po staré silnici č.7 ve směru Vuka, Dakovo, Vrpolje. Dakovo se opět objíždí po obchvatu. Hned na začátku obchvatu vpravo je velká čerpací stanice s malým marketem, kavárnou a toaletami plus dostatečně velkým parkovištěm - obvyklé místo odpočinku a doplnění benzínu - navíc téměř přesně v polovině cesty. Za touto čerpací stanící je směrem vlevo další nájezd na zmiňovanou dálnici, my pokračujeme stále po silnici č.7 na Vrpolje, u Velike KOpanice nadjezdem přejíždíme dálnici A3 Bělehrad-Záhřeb, projíždíme Sikirevci a ve Slavonskem Šamaci hraniční přechod do Bosny.

Po přejetí hranice se opět vracíme na silnici E73, jejíž označení v Chorvatsku bylo přesměrováno na dálniční úsek A4. Až do Sarajeva pojedeme proti toku řeky Bosny. Silnice E73 směrem na Sarajevo je velmi dobře značená, průjezdná bez problému až na jeden úsek. U obce Nemilo je rekonstruován a uzavřen silniční most. Krom toho, že o situaci nejsou předem žádné informace, objížďka tohoto krátkého úseku (cca 3 km) je vedena po místních komunikacích přilehlé vesnice (3 úzké železniční podjezdy, účelová komunikace na břehu řeky, která v důsledku zatížení kamionovým provozem na objížďce je již značně poškozena a ZA PROVOZU je tato objízdná trasa ještě průběžně opravována). Při cestě tam jsme na této objížďce čekali necelou hodinu, zpáteční cesta byla pouhým zpomalením, jízda a průjezd byl do 10 minut. Dopravní značení navíc tvrdí, že osobní vozidla do 3,5 t mohou opravovaným mostem projet, ale všechny, co se o to pokusili jsem po krátké době viděl vracet se na objízdnou trasu.

30 km před Sarajevem v úseku Kakanj - Sarajevo najíždíme na placený úsek dálnice A1, mýtnice jsou umístěny u Sarajeva, tedy na výjezdu ve směru k moři, na vjezdu v opačném směru. Posledních pár kilometrů před samostným Sarajevem je po tělese nedokončené dálniční stavby. Průjezd Sarajevem (průjezd) z dopravního hlediska není komplikovaný, v závislosti na denní době ale průjezd může být pomalý (kolony v důsledku hustého provozu).

Úsek ze Sarajeva přes Jablanicu, Mostar a Metkovič do delty Neretvy je notoricky známý, bez jakýchkoliv orietačních zádrhelů nebo dopravních komplikací. Snad jen na vjezdu do Mostaru je omezená rychlost - frézování a oprava vozovky.

V Metkoviči se opět vracíme do Chorvatska. Směrem na Opuzen není vidět žádná stopa po přípravě slibovaného dálničního úseku od Splitu na Dubrovnik. Pobřežní magistrála je jako vždycky. Provoz je zde sice poněkud méně hustý, nežli v oblasti Mararské, stále je ale nutno řízení věnovat velkou pozornost. Z hlediska orientace žádný problém, kolem Pelješace projíždíme po pobřeží, ještě jednou se vracíme v okolí města Neum do bosenské enklávy u moře, přejíždíme nedaleko Stonu šíji poloostrova Pelješac a spěcháme směrem na Dubrovnik. Těsně před Dubrovnikem cesta mírně stoupá do svahu, aby se napojila na most Franjo Tudjmana klenoucí se nad zálivem před Dubrovnikem. Poměrně rychlý průjezd s několika výhledy na malebné město a už se blížíme k osadám Kupari, Mlini, a Plat. Tady pozor, cesta vede středem těchto oblíbených letovisek. Vpravo míjíme nádherné městečko Cavtat (v případě dostatku času doporučuji navštívit), míjíme Letiště Dubrovnik v Čilipi. U letiště je poslední šance natankovat na chorvatské straně. Mírné pozvolné stoupání nás dovede až na hraniční přechod do Černé Hory.

Opět kontrola dokladů k vozidlu, zakoupení "dálniční známky" a sjezd ze sedla do města Herceg Novi. POZOR!! V Černé Hoře je velice často omezena povolená rychlost na 40, případně 30 km v hodině. Kontroly dodržování rychlosti jsou časté a nesmlouvané, konečně vás o tom přesvědčí i skutečnost že i místní ve většině případů tato omezení dodržují. Navíc se zde ve velké míře v dopravním značení projevuje balkánský přístup. Začátek omezení existuje, konec už ne, stejně tak začátky a konce obcí. Je pravdou, že dopravní značky zde už nejsou využívány jako plakátovací plochy, ale mluvit zde o nějaké logičnosti a možnosti číst provoz podle dopravních značek - to moc nejde. Skutečně alespoň v příbřežních oblastech počítejte s tím, že úseků s povolenou rychlostí 80 km bude skutečně naprosté minimum.

V Herceg Novi projíždíme jedinou pobřežní komunikací přes Igalo a další obce až k trajektu Kamenari-Lepetane. Za 4 Eura převeze osobní vůz i s posádkou na druhou stranu kotorského zálivu na kraj Tivatu. Ušetříme tak zhruba hodinu času a nějakých 40 kilometrů při objíždění zbývající části kotorského fjordu. No a z Tivatu potom směřujeme svou cestu podle konkrétního cíle v této zajímavé zemi. Směrem na Budvu, Bečiči, Petrovac, Sutomore, Bar až dolů do Ulcinu se jedná stále o jedinou pobřežní magistrálu s poměrně hustým provozem a omezením rychlosti.

Pokud jste dorazili až sem, pak jste tedy Dobro došli na Jadran

Pro zpáteční cestu jsem potom část trasy změnil. Jak už jsem psal dříve, z pobřeží Černé Hory jsem zajel do vnitrozemí, kde je přece jen o něco méně dopravních omezení, výrazně slabší provoz a cesta do Sarajeva je v tomto směru o 150 km kratší.

Konkrétně u Sutomore najíždím do tunelu Sozina (mýtné 2,5 Eura) směr Podgorica. Díky dlouhému tunelu za pár minut překonáme horský hřebem mezi pobřežím a planinou ve vnitrozemí. Pohodlná cesta nás u Virpazaru přivede na dlouhou hráz, přetínající Skadarské jezero. Na jejím konci po pravé straně silnice v úbočí kopce Vranjina je exkluzivní prodejna černohorských vín - znalci určitě ocení.

Cesta do Podgorice je naprosto bezproblémová. Průjezd městem směrem na Nikšič je dobře značený a přehledný. Po silnici E762 tak pojedeme až do Sarajeva. V Nikšiči jen jedno upozornění. Směr odbočky na hraniční přechod Šcepan Polje je nepříliš dobře značený. Respektive na odbočkách hledejte směr na Srbinje (což je jiný, snad starší název města Foča), směr Sarajevo, Bosna, hraniční přechod Ščepan Polje ani Plužine na ukazatelích nenajdete. Za Nikšičem následuje poměrně krátká zalidněná údolní oblast řeky Zety a brzy již vjíždíte na překrásnou vyhlídkovou trasu předhůřím Durmitoru s nádhernými rozhledy. Při trase vřele doporučuji navštívit skvostnou památku - Pivský klášter (monastyr). Jedná se o poměrně malý stavební komplex, přenesený na nové místo při napouštění přehrady (Pivské jezero). Budova kláštera má nádhernou vnitřní freskovou výzdobu. Minimum návštěvníků, vstup zdarma. Od kláštera následuje mírné klesání do města Plužine (poslední čerpací stanice na území Černé Hory - a na trase do Sarajeva jich v Bosně mnoho nenajdete). Dál už pokračujete ve skalách vytesanou cestou s množstvím krátkých tunelů nad přehradním jezerem, přejedete přehradní hráz s elektrárnou a po pár kilometrech jízdy v úbočí úchvatného kaňonu přejíždíte hranice do Bosny. Po dřevěném mostku přejedete údolí řeky Tary. Následuje úsek cca 30 km, který je mnohými návštěvníky a řidiči označován jako hororový zážitek, ale můžete být v klidu. Skutečně jde o úsek mezi hraničním přechodem Ščepan Polje/ Hum a první obcí na bosenském (nebo srbském?) území, což je Brod n.B (nad Bystricí). Od hraničního přechodu platí omezení 40 km a šířka vozovky 4m. V několika méně přehledných místech je rychlost snížena na 30 km. Povrch silnice je v téměř celé délce asfaltový, kvalitou odpovídá našim komunikacím třetí třídy. Lehké houpání na nerovnostech, to je veškerý problém cesty. Jinou otázkou je malá šířka vozovky - dvě auta vedle sebe projedou s obtížemi, ale zase každých pár metrů je k dispozici místo pro vyhnutí se, takže řízení sice vyžaduje dostatek obezřetnosti, ale bez potíží tímto úsekem projíždějí i větší dodávková vozidla. Po projetí hraničního přechodu se údolí pomalu začíná rozevírat, hluboký uzavřený kaňon necháváme za sebou - ale díky úzké cestě stejně alespoň řidič nebude mít mnoho času na kochání se okolím. Osobně jsem při několika průjezdech touto trasou neměl nikdy sebemenší problém - ale nechtěl bych tento úsek projíždět za tmy. Cesta nás přivede do první obce na bosenském území - Brod n.B. Na chvíli se musíte znovu přeorientovat na čtení azbuky. Tady už je dobře značen směr na Sarajevo, kam dorazíme přibližně za 90 minut. Podotýkám, že v Brodě odbočujeme skutečně na Sarajevo, nepokračujeme už dál k původnímu cíli -městu Foča/Srbinje. Průjezd Sarajevem je jednoduchý, přijíždíme ve směru od sarajevského letiště, přes tři světelné křižovatky stále v přímém směru pokračujeme směrem na Zenicu. Protože se ale pohybujeme ve velkém městě a křižujeme nejrušnější komunikaci, můžete zde v závislosti na denní době chvilku postát na semaforech v koloně (v pátečním odpoledni to představovalo 40 minut). Přejedete rovně Alipašin most a dál už se vracíte po trase, kterou jste absolvovali při cestě tam, tedy po E73 směr Zenica, Maglaj, Doboj, Modriča, směr Chorvatsko a dále přes Maďarsko a Slovensko domů.

Vzhledem k tomu, že už zase máme za dveřmi prázdniny, uvítal bych vaši spolupráci.

Pokud někdo pojede zmíněnou trasu podle mého popisu, uvítal bych v komentářích případné změny a aktualizace uvedeného stavu.

Děkuji

Poslední aktualizace: 5.5.2015
Do Černé Hory vlastním vozem na mapě
Autor: trpo1
Kvalita příspěvku:
hodnotit kvalitu příspěvku | nahlásit příspěvek redakci
Sdílet s přáteli
Byl jsem zde!
Zapamatovat
zavřít reklamu