Finsko – turistika v zemi lesů a jezer
Všichni určitě víme, že Finsko leží na Skandinávském poloostrově. Jsou zde dva úřední jazyky, a to finština a švédština, domluvíte se ještě laponsky a rusky. Anglicky tam mluví spíš mladší generace.
Je tu neskutečné množství různě velkých jezer s úžasně čistou vodou. Píše se, že jich může být okolo 190 tisíc. Snad na každém větším jezeře jsou ostrovy. Jezera jsou v nadmořské výšce okolo 75 m.n.m. A jsou relativně mělká. Byly vytvořeny působením skandinávského ledovce, který krajinu obrušoval. To se týká hlavně jezer ve středním a jižním Finsku. Okolo jsou pak lesy, rostou tu hlavně borovice, smrky, břízy. Na jihu jsou lesy hodně podobné lesům u nás, čím výš na sever, jsou stromy tenčí a nižší, je to vlastně tajga a tundra a je tu velké množství nádherných lišejníků, které se jinde snad nevidí.
Kdo má rád přírodu, navštěvuje určitě zdejší národní parky. Údajně jich tu je 33, ale na stránkách http://www.nationalparks.fi/en/nationalparks jsem jich napočítala 40. Je tu ještě velké množství rezervací a chráněných rašelinišť. Pro turistiku jsou pravděpodobně nejvhodnější národní parky, které svým vybavením turistiku podporují. Na mnoha místech při turistických trasách jsou tábořiště, kde je možno postavit stan (nečekejte zde velké rovné plochy – stany se staví, kde to jen trochu vypadá, že je to rovné) a kde jsou i různé přístřešky, kde je možno se přes den schovat, uvařit si jídlo, ale kde je možno i v noci přespat. Setkali jsme se i s tím, že tam jsou k dispozici propanbutanové vařiče. Dokonce jsou tam i náhradní bomby. Pravděpodobně je někde nějaký uzávěr na uzavření plynu – nám se bohužel ho nepodařilo najít. Dlouho jsme se nesnažili, měli jsme vlastní malé vařiče – na ohřátí vody na čaj nám to stačilo. Na tábořištích jsou kadibudky, ne vždy jsou vybaveny toaletním papírem, ale snad vždy tam je sušená rašelina nebo hobliny na zasypání. Součástí tábořiště jsou dřevníky s velkým množstvím dřeva a sekyrou, každý si může naštípat dříví, kolik potřebuje. Na tábořišti jsou i ohniště s rošty, kde si můžete např. opéct i rybu, kterou jste si v jezeře ulovili, ale pouze s prutem bez navijáku. Jinak je potřeba povolení. Takto připravených ohnišť je na trase poměrně hodně. Jinde se zakládat oheň nesmí. Voda na vaření se bere z jezer nebo z řeky (naše průvodkyně prý tuto vodu již léta pije bez převaření).
Chatky na přespání jsou různě velké, jsou vybaveny dřevěnými lavicemi či palandami a jsou ve vzdálenosti 5 – 25 km od sebe. Na mapkách, které jsou k dispozici v infocentrech, je vyznačeno, kolik lidí se tam vejde. V sezóně je prý však problém chatku volnou najít. Pro ubytování ve srubech existují pravidla:
- kdo přijde pozdě a je nejunavenější, má právo požádat o uvolnění místa ve srubu
- kdo přijde pozdě a je nejunavenější, má právo požádat o uvolnění místa ve srubu
- kdo je unavený a chce jít spát, jdou spát všichni, aby ho nerušili
- pokud je srub plně obsazen, věší se batohy zvenku na chatu, aby uvnitř nepřekážely
- ve srubech nekouříme, nepíšeme žádné nápisy, ani je neryjeme nožem
- odpad, který nelze spálit, odnášíme.
- šetříme plynem i dřevem
- před odchodem doplníme naštípané dříví, aby vyschlo pro příští návštěvníky
- před odchodem doplníme naštípané dříví, aby vyschlo pro příští návštěvníky
- před odchodem ve srubu uklidíme a zameteme, zkontrolujeme, zda je oheň řádně uhašen a uzávěr plynové lahve uzavřen.
- jsou-li v chatě vědra na vodu, před odchodem ji vylijeme.
Ještě prý se v parcích nachází sruby, které jsou za poplatek a jsou uzamčené. Klíče se vyzvedávají před zahájením putování v některém z informačních center národních parků.
Trasy jsou v parku poměrně dobře značené, zvlášť ty hlavní turistické okruhy. Není to však všude stejné. Začínají na parkovištích. Někde jsou barevné tečky, jsou tam i ukazatelé. Trasy měří několik kilometrů a samozřejmě i víc, existují i dálkové trasy. Nás vybavila mapkami cestovka. Pokud vyrazíte do Finska sami, určitě je dobré koupit si mapu dané oblasti. Někdy se nechají koupit u nás, největší výběr je v Helsinkách, ale měly by být k dostání i v infocentrech těch větších parků. Ale na to bych raději moc nespoléhala. Doporučují vzít s sebou i kompas. Lišejníky zde nerostou jen na severní straně. Na to se spoléhat nedá. Navíc nelze si říct půjdu na sever a dojdu na silnici. Jsou zde obrovské plochy bez civilizace, do cesty se připletou jezera, bažiny, rašeliniště. Zabloudit zde asi není problém.
Finsko je převážně rovinaté, vyšší vrcholy jsou na severu. Když Finskem projíždíte, zdá se jako úplná rovina. Ale pravda to až taková není, což se pozná právě při pěších výletech. Povrch je nerovný, plný morénových valů , údolí a pahorků, jejichž výška je i několik desítek metrů. I to je způsobeno postupem ledovce a zvětráváním hornin. Vyšší vrcholy jsou tvořeny křemencem. Ukázkou toho je kopec Ukko-koli v národním parku Koli.
Naprosto nestálé je zde počasí. Ani tady nelze spoléhat na předpovědi. O tom jsme se sami přesvědčili. Byli jsme tam v 2. polovině července a zažili jsme krásné až letní dny, ale také sychravé chladné větrné počasí. V Laponsku prý i v létě může sněžit. Každopádně to chce s sebou pořádné boty. Překvapivé je, že i přesto jsme se až na malé výjimky každý den koupali v jezerech. Voda někdy byla trochu studenější, někdy se nám z vody ani nechtělo, jak byla pěkně prohřátá. Každopádně to bylo vždy perfektní osvěžení v neskutečně čisté vodě.
Snad nejhorší jsou ve Finsku komáři. Ne vždy a všude jsme se s nimi setkali, ale pak to za to stálo. Doporučili nám koupit si finský sprej proti komárům, že prý je účinnější. My byli vybaveni českým i finským i doma vyrobeným (Lesana, do které se naložil hřebíček) a měli jsme pocit, že účinek je srovnatelný. Takže na šaty jsme cákali ty kupované, na ruce a obličej jsme mazali Lesanu. Ta aspoň příjemně voněla. Ale muselo se to každou chvilku obnovovat – tedy v těch nejhorších případech. Ke stanu jsme si koupili protikomáří zelenou spirálu. Když jsme ji zapálili ke vchodu do stanu, tak tam ty potvory skutečně nelezly. Aspoň v noci byl tedy klid.
Ve Finsku je částečná prohibice. Více stupňový alkohol, vč. vína i silnějších piv se prodává ve speciální prodejnách. Běžné pivo se sežene v obchodech. Zajímavostí je, že plechovky a plasty od nápojů jsou vratné. K ceně nápoje se při nákupu částka nepřipočítává, její výše je však na obale uvedená.
My jsme během 14 dnů navštívili 10 národních parků – National Park Nuuksio, Kolovesi, Koli, Hiidenportti, Oulanka, Pyhätunturi, Rokua, Salamajärvi, Pyhä-Häkki, Helvetinjärvi, v každém jsme si udělali nějaký výlet, snad v každém jsme i přespali. Kromě parků jsme ještě navštívili města – Helsinky, Savonlinnu s vodním hradem, Kärimäki s dřevěným kostelem, Santa Claus Village na polárním kruhu, Rovaniemi, Petäjävesi s dřevěným křížovým kostelem.
Převážně jsme spali v parcích. Abychom se občas trošku víc zcivilizovali, spali jsme občas i v kempech - ve městě Juva, Suomussalmi a na závěr v Helsinkách.
Převážně jsme spali v parcích. Abychom se občas trošku víc zcivilizovali, spali jsme občas i v kempech - ve městě Juva, Suomussalmi a na závěr v Helsinkách.
A co jsme tady ochutnali? Na opečení doporučuji koupit klobásy s označením Kabanoc, které jsou chutné, ať už jsou bez dalších ingrediencí, se sýrem nebo s chilli. Jsou chutné a dokonce i mastné. Zkoušeli jsme i jiné, ale ty jsou bez chutě a mastnoty. Dobré mají hořčice v tubě Turun Sinapppia – Mieto (Mild) je jemnější, Vakeva (Stark) je pikantnější. Roste tady hodně hub. Jejich sběr není nijak omezen. Výborné mají marmelády – z brusinek, jahod a malin. Mají je ve skle a levnější v plastu. Mají marmelády i ze zde hodně rostoucího ostružiníku moruška, ale ta není moc výrazná. Pak jsme samozřejmě ochutnali různé plněné pirohy a různé místní pečivo. Vzhledem k tomu, že nám cestovka vařila, tak jsme toho o moc víc neochutnali. Když nepočítáme borůvky a ostružiníky morušku. Ten bohužel ještě nebyl úplně zralý. Pokud je červený, musí ještě zežloutnout – viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Ostru%C5%BEin%C3%ADk_moru%C5%A1ka.
K Finsku patří samozřejmě sauny. Prý se občas stane, že je k dispozici i u tábořiště. S tím jsme se nesetkali. Saunu jsme vyzkoušeli vždy v kempech, které byly na březích jezer.
Ve Finsku se určitě setkáte se soby. Jsou domestikovaní, běhají po lese, ale i na silnicích a parkovištích. Na jihu Finska moc nejsou, ale zhruba ve střední části Finska jsme je už viděli poměrně často. Žijí tu i losi, ty se prý však vidí jen skutečně zřídka. Ani my jsme to štěstí neměli. Dovolená to však byla nádherná.
GPS souřadnice:
uložit .gpx soubor
(61.924, 25.748)
Poslední aktualizace: 14.11.2017
Přidat do oblibených uživatelů
Byl jsem zde!
Zapamatovat
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Jyväskylä
Půjčovna aut