Grandvalira - Grau Roig, Montmalús, El Serrat, Estanys de l´Angonella, Llorts - ANDORRA

Obrázky z Andorry 

2013

V  termálních lázních  CALDEA v Andoře  La Vella (viz  předchozí článek)  jsme  se zrelaxovali.  Bylo to první ale i poslední lenošení. Po zbytek zájezdu  jsme  vysoko v Pyrenejích dostávali fest do těla. Ovšem to, co  jsme za tu dřinu shlédli a prožili, bylo naprosto úžasné. Tamní krajina byla pěkná,  čistá, téměř bez civilizace.

Kdysi dávno  území  hojně pokrývaly lesy, nyní už jich je tu poměrně málo. Na středomořskou flóru navazují  pinie a duby,  výše pak rostou jehličnany (převážně borovice, smrky) a křoviny – rododendrony  (jinak také pěnišníky, či azalky),  buxusy a  jalovce. Horní hranice lesa sahá někde  i do výšky 2 600 m.n.m. a nad  ní  se rozprostírají horské louky, posázené květinami.

Protože byla letos i zde dlouhá zimice,  sníh na některých místech  ještě nestačil odtát a  tvořil tak  se zelenem, hladinami  jezer a horskými  velikány zajímavé kontrasty. V kraťasech a triku jsme se  v příjemných +20  stupních (v červenci) místy koulovali, či klouzali, o kousek dál obdivovali koberce hořců, sasanky, či trsy pěnišníků, barvících úbočí hor na červeno-růžovo. Krmili jsme krotké, mlsné, polodivoké koníky, kteří se na travnatých plochách  volně pásli. Byli  to pěkní kvichti. Koníci zde  mají  absolutní volnost, dostatek potravy a  výbornou   vodu z horských jezer. Na zimu se stahují z horských pastvin dolů. Kdo se o ně  stará, dostává, prý,   příspěvky od vlády. Koně   jsou  v Andoře  využíváni k jezdectví, hipoterapii nebo jen tak na okrasu, nikoli však na tvrdou práci.

EL SERRAT  (1 540 m.n.m.),  nejseverněji položená vesnička bez obchodů, pouze  s malým kostelíčkem, kamennými domky a 5  hotely, nám nabídla  velmi příjemné zázemí.  Pod okny  pokoje nám zurčila divoká říčka Valira, stékající se ve spodní části vesničky s říčkou Tristainou v horní Valiru.

Nad El Serrat  se  nachází atraktivní lyžařské středisko Ordino Arcalís.

 

Co se týká turistického značení, Andorrou probíhají  různé větve dálkových tras, a to např.: GR11 - Pyrenejský Grande Route – Andorru protíná od SZ na JV.  GR7  -1 900 m dlouhá  dálková stezka procházející Španělskem, Andorrou a Francií knížectvím prochází od jihu k východu. Celým severem Andorry (prochází též přes El Serrat) vede trasa HRP - Haute Randonee Pyreneenne  nebo ARP Alta Ruta Pirenaica. V přesných startech a cílech dálkových cest se nevyznám, důležitá je však trasa GRP  (značena  žlutočerveně), která  je  okružní prohlídkou Andorry.  V některých úsecích jde souběžně, v jiných se jen kříží  s GR11 a GR7. Dále jsou tu žluté puntíky - místní značení.

Pro turisty  „dálkaře“ je  v Andoře  k dispozici  29 REFUGI (útulen) – celoročně volně přístupných horských chatiček, vybavených na přespání. V některých příbytcích  je možnost se občerstvit. Takovou lepší, velikou útulnu (Refugi de Coma Pedrosa) jsme potkali  např. cestou na nejvvyšší horu  Andorry.

 

GRANDVALIRA

První z výletů směroval  na JV knížectví,  do regionu Grandvalira, lyžařského střediska Grau  - Roig, kam nás  přemístil  autobus. Na jaře  bývá tento region prokvetlý drobnými narcisky. Odtud  jsme   již mašírovali   po svých –  z parkoviště  vpravo do kopce (kde jsme  se napojili na  červenožlutou GRP) a  dále   vzhůru  k jezerům. V okolí se  nachází  7 velkých a nespočetně  malých vodních ploch. Asi po třičtvrtěhodině chůze se nám otevřel pohled na  první jezero – Estany Primer  s nádhernou okolní krajinou a s pozadím horských velikánů. Pokračovali jsme  po  jeho levé  straně (na rozcestí jsme se dali doleva po GR7  bíločervené ). Následovalo další (výše položené)  jezero Estany  de Coma  Estremera (2 392 m.n.m.)  Odtud jsme  (patrně kvůli přemíře kochání se)  sešli   z červené (GR7) a  pokračovali stále vzhůru  za nosem. Doškrábali  jsme se  přes Collada de Montmalús (2 705 m.n.m. - na  rozcestníku  doprava)  k vrcholu Pic de Monmalús (2 781 m.n.m.). Po prohlídce  panoramat jsme se skutáleli zpět k prvnímu jezeru, kde jsme se u kafča na  terase restaurace z lehátek naposledy podívali na pěkné horské scenérie  a pak sešli zpět k parkovišti -  k dostavníku.  (trasa  cesty  - viz mapa  ve fotogalerii)

 

 Výlet k jezerům - ESTANYS DE L´ANGONELLA

(převýšení  k cíli  1 015 m, délka 3 hod 40 min.)

 

Další  turistický výlet jsme zahájili v Llorts (1 429m.n.m.), dědince  se  středověkou  atmosférou. Vyfotili jsme si románský most. V Andoře je těchto raritek jen pár.

Pak už následoval  prudký  a nekonečný výstup  lesem  po  GRP, zároveň i po žlutém puntíku (místní značení). Po poměrně nezáživném stoupání následoval průchod  ledovcovým kotelm. Nemám dar   řeči… nedokážu tak skvostnou přírodu dostatečně popsat. Chce to  vidět, prožít.  Ve výšce 2 239 m.n.m. jsme se podívali jak vypadá interiér  (útulny)  Refugi de l'Angonella. Od prvního jezera jsme mašírovali kotlinou  stále vzhůru až  do výšky 2 500 m.n.m. k  jezerům Estanys de l´Angonella. U  nejvyše položené vodní plochy  se rozprostíraly  koberce  hořců. V životě  jsme  takové množství krasavců pohromadě  neviděli. Na  chvíli  jsme  v té azurové modři vydechli a pak  hajdy  dolů, zpět  do Llorts. Před odjezdem jsme zde ještě  prohlédli skulptury  národností, postavené ve volné přírodě.

Trekové hole, ze kterých jsem měla až do výšlapů v Andoře  pouze legraci,  se staly  obrovským pomocníkem na poměrně náročných trasách.

Pozdravy  Lucce, kamzíkovi (horolezkyni) a parťačce, se kterou  jsme výborně  vycházely. Poděkování Tomovi Vojtovi, který  do Andorry pozval a poklona turistům zralejším (i  přes 70 let), kteří bravurně  zvládali náročné cíle.

 

 

 Použité odkazy: https://maps.google.com/, http://www.seznam.cz/- mapy

 http://www.ck.cz/info/ckjurecka/

 

 

články související:

Andorra la Vella, Portské víno, Caldea

Pic de Comapedrosa, Arinsal, Arcalis, Estanys de Tristaina, Pic de  Besalí, Rialb