Hospůdka U Jiříkova Vidění
14.3.2017 9:45
To, že se mám varovat podniků, které mají zdrobněliny v názvu, už vím. To, že se první dojem většinou nemýlí, vím také. Ale hlad je hlad a když mocně zavelel, Hospůdka u Dvou Borovic byla, jak se říká, po ruce.
Vím, že moje představa o kvalitním podniku se často diametrálně liší od představ většinové populace, zpětně mě o tom přesvědčily nejen některé recenze na těchto stránkách, ale i množství aut parkujících u Hospůdky a poměrně nacpaný lokál. Zařízení se nachází patrně v rodinném domě, kde majitel i bydlí, bohužel dojem, že jste se omylem vloupali někomu do obýváku, vás neopustí po celou dobu pobytu. Nejprve vás uvítá zkrabatělý jídelní lístek, pamatující loňská letní vedra ve vitrínce na plotě, předzahrádka dává znát, že je na ní možno užít mnoho zábavy, avšak špinavý osiřelý plastový stolek smutně zaklíněný o zděný bar svědčí o tom, že zábava se konala naposledy loni na podzim. Vchod do zařízení je ozdoben olezlým závěsem z těžké látky, tak příznačným pro pivnice nejnižší kategorie, koberec ve vchodu si s ním co do čistoty a reprezentativnosti nezadá.
Utlumila jsem lehkou paniku, která mě přepadla, snobsky stáhla chřípí nad pachem přepáleného tuku a nechala se ukolébat předpokladem, že v tak plné hospodě přece musejí dobře vařit, takže hrdost stranou.
Po letmém prohlédnutí rozsáhlého jídelního lístku, který obsahoval různé skvosty včetně kuřecích prsou s broskví a šlehačkou, jsme krátce zaváhali u restovaných jater, ale nakonec (Gott sei dank!) zakotvili u poměrně bezpečného a naprosto blbovzdorného vepřového pepřového steaku se smetanovou omáčkou a americkými brambory.
Po předání objednávky velmi sympatické servírce již zbyl čas na obhlédnutí zdejšího prostředí a ohodnocení kreativity majitelů. Oheň v krbu příjemně sálal a teplý vzduch olizoval zčernalé zdi a strop. Jedna ze stěn byla nostalgicky obepnuta od země až po strop větví s umělým asi břečťanem, kterýžto atribut restaurací devadesátých let jistě kvitují alergici, na umělých kytkách se toho udrží. Parapety oken byly obsypané hračkami různého stupně opotřebení a oslintanosti od dětských návštěvníků, dojem zaprášené půdy ovšem zcela přehlušila přítomnost rohové sedací soupravy a dvou asi půlmetru vysokých slaměných králíků, jejichž autor si patrně v záchvatu tvořivosti nevšiml, že jim vtiskl šílený hororový výraz. Snažila jsem se jejich hladovým pohledům vyhýbat a v poměrně dobrém čase jsem se všichni dočkali objednané krmě.
Překvapení se nekonalo, steak nebyl steak, ale prostě rozklepaný plátek krkovice, omáčka nebyla smetanová, ale prostě jen moučná, americké brambory prometly friťák, ve kterém se olej měnil nejspíš před měsícem. Samotné maso nemělo absolutně žádnou chuť, neklamné znamení, že si dlouhé týdny odpočinulo v mrazáku před tím, než nastoupilo svoji poslední cestu. V životě jsem nenasypala na jídlo v restauraci tolik soli a pepře. Opravdu jsem si ve své naivitě myslela, že na steaku na pepři se nedá nic zkazit. To by ovšem kuchař musel vědět, co se pod tím názvem má na talíři vyskytnout. Kuchař v Hospůdce u Dvou Borovic to buď nevěděl, nebo mu tu bylo jedno, nebo, a to je nejpravděpodobnější varianta i když ta nejsmutnější, je přesvědčen, že takhle SE TO DĚLÁ. V duchu jsem děkovala Bohu, že jsem si na poslední chvíli rozmyslela jako přílohu fazolky se slaninou za 68 Káčé.
Zlatý hřeb dorazil v podobě účtenky. Dvě porce tohoto skvostu a dvě kofoly za pouhých 430 Kč vč. DPH. (Naposledy jsem tolik utratila za dvě porce luxusní panenky v Restauraci u Pešíků ve Stolíně).
Na účtence byla hezká říkanka, akorát kód z EET jsme nějak nemohli najít.
Já vím, je to ode mě ošklivé, ale pokud mají nějaké podniky po zavedení elektronické evidence odpadnout, tak Hospůdka U Dvou Borovic je vlajkovou lodí takových reliktů.
Pokud se chcete pobavit a není vám líto peněz, neváhejte tento podnik navštívit.
Kofola byla dobrá.
A dostali jsme lízátko.
Navštíveno v březnu 2017