02. Hrad Helfštýn na Moravě - Úvod

Helštýn

Na Moravě

Sestavil

Isidor Kachlig

1897

Tiskem Aloisa Wiesnera vPraze.

Opis z originálu

Miroslav Pluta

2009

Úvod

Národ, slávou otců nevěnčený.

Bez paměti dějů vlasti své.

Zknih života list je vytržený.

Oběť podlá vůle větrové

Autor Vocel

Nedá se upřiti a jest dojista zjevem pozoruhodným, že zřídka který národ obírá se tak rád svými historickými upominkami, jako my čechové. Nejen historikové odbornici, ale i naši umělci ať pérem, dlátem, štětcem či tonem, naše časopisectvo a mluvené slovo holdují se zálibou při tvorbě své historickému směru, poněvadž díla o naše dějiny se opírající poměrně nejživějšího docházejí ohlasu vnárodě.

Vším právem smi se nám, tuším zpraktického stanoviska, činiti výtka, že hloubáme a kocháme se raději vminulosti, zapomínajíce často na přítomnost. Avšak výtka ta nebyla by přece jen spravedlivou. Neboť nenajdeme hned národa, jemuž by bylo též zapotřebí tak pronikavého historického uvědomění jako národu našemu. Souhrn našich dějin praví nám: Byly jsme vtěchto zemích pány nejsme jimi více a jest nám tedy napnouti všecky síly, abychom znovu nabyli, co ztraceno. Dějiny naše musí nám při tom zůstati studnici, zníž čerpáme osvěžení, posilu a nadšeni kstálým zápasům o naše bytí a práva knimž zeměpisnou polohou na věky jsme určení.

Ačkoliv tedy rozhodní stoupenci jsme směru, který tlačí národ náš na dráhy více praktické, aby stal se hospodářský silným a samostatným, tož netajíme si nikterak, že jest mu potřebí ve světové konkurencí též co možná nejvyššího stupně vzdělání a tu vprvé řadě pronikavého vzdělání historického, aby poznenáhlu, když ne vymíralo, tož aspoň ztenčovalo se nejtěžší závaží našeho postupu, hrozný totiž počet našich odrodilců, jakým se tuším žádny druhý národ evropský vykázati nemůže.

Spisek, který tímto klademe do rukou laskavého čtenáře, má býti vprvní řadě skromným příspěvkem ktomuto prohloubení našeho historického vědění, ovšem vúzkém místním kruhu, vpožehnaném totiž okolí krásného kdysi, tvrdého a hrdého Helštýna.

Koho osud poprvé do KRAJINY té zafouká, a on zvědavě se táže po minulosti tak zajímavého kouta, jakým Helštýn bez odporu jest, podiví se všeobecné neznalosti jeho osudů. Tomu pak hlavně má odpomoci spisek tento. On má nám odkrýti, že až do nešťastné třicetileté války byl hrad, město i kraj širého okolí ryze český, že má minulost, za niž styděti se nemusíme.

Čas vše mění, i časy, kvítězství on vede pravdu.

Co sto věků bludných hodlalo, zvrtne doba.

A vědomi, že kraj ten, kdysi od spodku až do vrcholku svého, Helštýnem korunovaného, byl tak ryze český, neměl by nám býti pobídkou pomáhati se vším úsilím zvrtnouti, co zde od dob třicetileté války dva „hodlaly věky bludné?"

Spisek ten má vdruhé řadě každému návštěvníku oživiti dvůr hradbu a sině rytířské jak bývaly kdysi a jsou dnes. Spisovatel poctivě se snažil snésti co kde najiti se dalo ať pisemného ať tradici, aby nakreslil Helštýna obraz co možná úplný. Nikdo vice něž on sám nepociťuje jeho nedostatky a neúplnosti. Avšak sbíraje poléta se vším úsilím material křádkům těm, zdálo se mu, že nadešla doba vyhověti čím dál tím více množici se poptávce po nějaké příruční vysvětlivce největšího a snad i nejpěknějšího kdysi hradu moravského. Kéž spisek tento jest pobídkou kdoplňkům, pochybnostem a opravám, které spisovatel od každého vždy vděčně ochoten jest přijati kpřipadnému použití.

Co ale tímto veřejnosti předkládá, podporovala namnoze přízeň četných jednotlivců, jimž spisovatel tímto vzdává své nejuctivější díky. Jsou to vedle jiných vysoce urozených osobností, které výslovně veřejného nepřály si díku, jeho Jasnost Jiří vévoda Roudnický, panující kníže zLobkoviců, který snejvětší ochotou povolil prohlídku knížecího archivu vRoudnici a pan knížecí archivář Dvořák, který listiny kHelštýnu se vztahující svelikou obětavosti opsal. ___ Jest to velect. pan císařský rada a ředitel velkostatku vLipníku Frant. Metlitzký, jehož všestranně známá laskavost prokázala spisu různých služeb nejplatnějších a jehož informacím mimo jiné děkuje svůj vznik kapitola „Helštýn vnašem století". Děkuje knížecímu důchodnímu panu F. Kořinkovi, který nešetřil námahy, aby prozkoumání knížecího archivu spisovateli umožnil, jakož i skoro všem ostatním p. t. pp. knížecím úředníkům a lesníkům za různé laskavé informace a vzácnou ochotu. ___ Děkuje dále slav. ředitelstvím c.k. univerzitni knihovny vOlomouci a knihovny moravsko-slezské hospodářské sploečnosti vBrně, která po léta různé spisy a knihy ochotně zapůjčovala, děkuje důstoj. pp. P. Baďurovi, faráři vTýně a P. Glabazňovi, katechetovi vLipníku, p.c.k. soudnímu adjunktovi Klimovi, p. Homeisrovi a četným jiným za různé ochotné služby a informace. Zvláštních díku jest mu vysloviti ilustratorům dílka tohoto pp. Fab. Lippnerovi a Miloši Neffovi, kteří přeochotně umění své postavili do služeb dílka tohoto. Vydání spisu tohoto hmotnou podporu umožnil vys. moravský zemský výbor, dále spolek historický pro Moravu a Slezsko vBrně a slav. záložna vLipníku, jimž spisovatel tímto vzdává svůj nejsrdečnější dík.

Kéž „Průvodce" tento napomáhá množiti lásku a úctu kjednomu znejmarkantnějších pomníku naší minulosti a tím i krodnému kraji a národu. Laskavému čtenáři pak přejeme hodin plných slunečného jasu, veselé nálady, a radostných upomínek na Helštýně.