Loading...
Po návštěvě posvátné hory ŘÍP (viz předchozí článek) následovalo pár dalších výletů pěšmo i na kole v prostředí, které bylo zcela jiné, než u nás, na Moravě.
Kokořínsko se nachází cca 40 km SZ od Prahy. S výměrou 272 km² zasahuje do území tří krajů - Ústeckého, Libereckého a Středočeského.
Vstup do CHKO Kokořínsko byl neuvěřitelně kontrastní. Vyjížděli jsme ze Štětí, plného továrenských komínů. Jen o pár km nad nepěkným městečkem se nám otevřela malebná krajina s různorodými skalními pískovcovými útvary a městy. Útvary, vzniklé zvětráváním skalních plošin, jsou pro tuto oblast typické. Za členitost krajiny mohou sopečné vyvřeliny z třetihor. Magmatickou výlevnou horninou je např. i nejvyšší kopec oblasti - Vlhošť (614 m.n.m.). Také eroze za léta vytvořily rýhy, údolí, rokle, skalní stěny, okna, výklenky, jeskyňky atd. Dominantou oblasti je hrad Kokořín. Cyklotrasy vedou hlavně lesy, kterých je zde požehnaně.
1. cílem cesty pěší byla, mimo jiné zajímavosti, prohlídka nejznámějších útvarů Kokořínska, nacházejících se v Kokořínském dole, (cca 5 km od Mšena). Pískovcové skály s názvem POKLIČKY vypadaly jako obrovitánské hříbky na dlouhých hubených nohách.
K zaříznutí rokle Močidla je datován do třetihor až čvrtohor. Kdysi dávno bylo území pod hladinou moře. Na mořském dně se usazoval písek, štěrk, kameny a různé slepence. Samotné vrcholy Pokliček jsou tvořeny železitým slepencem. Jsou pevné, protože obsahují vulkanická tělesa čedičového složení.
Ale zpět do hluboké minulosti. Díky různorodému složení byly v pískovcích během mnoha a mnoha dalších let, vlivem nestejné odolnosti vůči erozím, vytvořeny pukliny a skalní bloky. Z nich pak byly postupně vytvarovány reliéfy.
Největší poklice má rozměry 6 × 5 m a tloušťku 1,5 m. Výška celého útvaru je asi 12 m. Nyní pevné hlavičky, sedící na zvětrávajícím pískovci, za nějaký ten čas beztak spadnou na zem. A z některých stávajících útvarů se zase za dlouhou dobu teprve poklice stanou. Ani jednoho se určitě nedožijeme:-).
2. TIP - nenáročný jednodenní pěší výlet (zvládl pětiletý klučík)
(ZDE znázorněna TRASA celé CESTY na mapě)
Start autem z Račic přes Štětí, Liběchov do Želíz (mapa cesty autem až do Kokořínské doliny). V nivě potoka Liběchovky se nachází nejnižší bod kokořínské oblasti (175 m. n. m.). Stojí zde Zájezdní restaurace se sympatickou obsluhou. V hospůdce jsme při průjezdech nejednou rádi přibrzdili.
Pár desítek metrů před hospodou po straně pravé se kratičkou cestou po modré dá dojít k ČERTOVÝM HLAVÁM, dílu sochaře Václava Levého ze 40. let 19. stol. Obrovské skulptury čertů jsou vytesané do dvou skalních bloků. Les v okolí je vykácený, útvary jsou vidět z dálky. Pozdravili jsme čerty a z jejich obrovských pískovcových hlav se pokochali rozhledy do krajiny.
Autem jsme pak jeli přes Dolní Zimoř, Chodeč, Vysokou a Kokořín. Za obcí jsme v serpentinách (u hradbiček) zastavili na vyhlídce a mrkli na hrad Kokořín. Pokračovali jsme pak do Kokořínské doliny. Bylo možné zde bezplatně zaparkovat.
Šli jsme po červené dolinou podél říčky Pšovky a rybníků asi 2 km k rozcestníku „ Pokličky rozcestí“ a poté již po modré asi 500m, převážně po schodech, k výhledu na POKLIČKY.
Po modré jsme pokračovali 2 km Družkovskou cestou. Míjeli jsme další skalní útvary – Obří hlavu a žábu. Na rozcestníku jsme se stočili doprava na žlutou. Ještě než jsme se tímto směrem rozešli, proběhli jsme Průsečnou skálou. Cesta, vytesaná Švédy ve třicetileté válce, se nacházející v bezprostřední blízkosti rozcestníku (po žlutomodré).
Po cca 100 m po žluté jsme odbočili na místě zv. Faraon opět doprava na zelenou, prošli jsme Náckovou roklí. Močidly (z rozcestníku doprava po modré) jsme kaňonovitým údolím Kokořínského dolu, uzavřeli kruh k rozcestníku Pokličky rozcestí. Protože byli tatínkové rychlejší, než náš nejmladší benjamínek, rozběhli se pro auta a přijeli až k parkovišti u pokličkovského rozcestníku.
Délka cesty kolem 7 km
3. TIP - CYKLOvýlet (cca 45 km):
Lenošení bylo dosti, nasedli jsme tedy další den na kola a vyrazili zdolávat další cíle. Start z Račic přes Štětí (po žluté), odtud do Stračí (odkud je do lesa cca 2 km prudké stoupání), k rozcestníku “Pod špičákem“ Zde stojí Mariánská kaple. Pokračovali jsme pak rovně po cyklo 0057 a na první odbočce doprava mimo značení (viz mapa) jsme se dostali až ke skále HAD. Rreliéf do pískovce vytesal 19. stol. Václav Levý.
Dále jsme jeli po žluté k souboru dalších reliéfů od V. Levého. Skála HARFENICE je nazvána podle dívky s harfou. Útvar obsahuje dále pět monumentálních hlav a jeskyni s hlavami sfing na portále. Následovala kaple sv. Máří Magdalény. Po žluté jsme pak sjeli z kopce do Želíz na výbornou dršťkovku s domácími rohlíky do již výše zmiňované Zájezdní restaurace.
Po cyklo 0010 jsme pokračovali Zimořským dolem do dolu Truskaveckého (trasa cesty). Zde jsme odbočili na cyklo 0011 do dolu Šemanovického. Kaňonovité údolí, nacházející se mezi Šemanovicemi a Jestřebicí, je zdobeno dalšími zajímavými pískovcovými útvary. Zastavili jsme u umělé vytesané loupežnické jeskyně KLEMPERKA. Vyšplhali jsme po žebříku do skalních skrýší, vybudovaných uvnitř původního skalního převisu, vzniklého zvětráváním méně odolných pískovcových vrstev. Děti byly z prostor nadšené.
Vrátili jsme se pak k rozcestníku Truskavecký důl. Většina bandy ujížděla zpět do startu a část nás vyrazila do leva dlouhým pruďákem (po tur. modré, či cyklo 0010) do vesničky Kokořín a následně až ke hradu KOKOŘÍN z roku 1320, nacházejícímu se v blízkosti stejnojmenné obce. Kola jsme přikurtovali až na nádvoří, vyběhli na hradní věž a koukli do okolí. Vrátili jsme se do vísky Kokořín, kde jsme se osvěžili v antik restauraci -Truhlárně pivečkem. Sjeli obrovský kopec k rozcestníku Truskavecký důl a pak ujížděli zpět do Račic. Přibrzdili jsme cestou ve vyhlášené pizzerii ve Štětí a zakončili zde dobrou večeří pěkný den.
4. TIP CYKLOvýlet :
Začátek posledního cyklovýletu byl stejný jako v den předchozí - tedy z Račic přes Štětí (po žluté), Stračí až k Mariánské kapli (TRASA), potom doleva po žluté ke Kapli Hraběcí dále - pozor - nepřehlédout odbočku doleva ke skalnímu útvaru SEDM CHLEBŮ a jeskyni MORDLOCH, dále po žluté k HADOVI a po cyklo 0012 do Tupadel. Odtud bylo možné zhlédnout Slavín, velmi zajímavou stavbu Antonína Veitha z roku 1840. Od místních starousedlíků jsme se dozvěděli, že ve veřejně nepřístupné rozhledně nyní sídlí meditační buddhistické centrum Samadhi.
Pokračovali jsme dále cyklo 0012 dolem Vidimským až na křižovatku s modrou. Odbočili jsme doprava a (po modré) přijeli ke skalnímu útvaru Starý zámek (TRASA). Na pozůstatky bývalé tvrze stálo za to vyšplhat. Nacházely se tam jeskyňky, skvělé pelíšky pro čundráky, kteří chtějí zmizet ze světa. Následovala (ne) cesta do kopce křovisky a šíleným roštím. Proklestili jsme se až do pěkné Vidimi.
Zde se nacházely, mimo jiné zajímavosti, zbytky lávek. Kdysi byly lávky součástí zámeckého parku. Majitel zámku T. Grohman je postavil pro svou ženu. Dle pana hospodského jsou nyní lávky nebezpečné. Do hluboké propasti jsme tedy jen jukli a pak ujížděli z Vidimi z prudkého kopce po zelené do Dolní Vidimi. Odbočili jsme tu doprava na cyklo 0012 a po pár desítkách metrech doprava na žlutou. Z té jsme omylem sjeli a dostali se tak po neznačené cestě Sitenským dolem, velmi malebným údolím se zajímavými skalními útvary, zpět na cyklo 0012 před Tupadly. Pokračovali jsme do Želíz. Odtud jela část bandy do Stračí, Štětí a cílových Račic a ostatní to do cíle vzali přes Liběchov (pro čerstvé pstruhy na večerní grilovačku - mapa). U této poslední trasy by bylo nerozumné volit směr opačný, takto byl výlet (cca 40 km) velmi příjemný.
2013
Články související s pobytem v okolí: