Loading...
Jednou z tras, které jsem již mnohokrát absolvoval na palubě historické jachty SILVA (viz samostatný článek) je i trasa z Omiše směrem k ostrovu Vis a zpět, tzv. "Střední trasa".
Jsem člověk pohodlný a nepřichází v úvahu, abych usedl do auta a řítil se nocí z Čech až na Jadran. Obvykle odjíždím z Česka již ve středu ráno. I cesta k moři nabízí řadu možností, moji nejoblíbenější je trasa je přes Vídeň, dále po dálnici směr Graz, s odbočením z dálnice směr Ljutomer (Slovinsko) a Varaždin (Chorvatsko). Přesně v polovině cesty se nachází termální lázně Banovci u Veržeje, s vynikajícím hotýlkem a bazény (a dokonce v jednom není nutno mít plavky). Zde si odpočinu, 1-2x přespím a pokračuji dále uvedeným směrem na Varaždin, kde najedu na chorvatskou dálnici, vedoucí v podstatě až k cíli. Zde si dovolím vás upozornit na velmi výhodnou variantu placení mýtného na chorvatských dálnicích (kromě soukromé dálnice od Mariboru k Záhřebu). Na všech velkých mýtnicích máte možnost si zakoupit krabičku ENC (obdobnou můžete vidět u nás na čelních sklech autobusů a náklaďáků). Nejen že mýtné je o něco nižší než při hotovostní platbě, ale především na všech mýtnicích jsou oddělené mýtné brány, označené ENC, průjezd je zde plynulý a obvykle bez čekání, mnohdy až v několikakilometrových frontách před mýtnicemi s hotovostní platbou. Krabičku lze dobíjet i přes internet a má neomezenou platnost, pokud dojde k vybití baterie (po cca 3 letech), je vám bezplatně vyměněna.
Vzhledem k tomu, že potřebují být na Jadranu v pátek večer, tak podle délky pobytu v termálech jedu buď po dálnici až do cíle nebo si zbytek cesty rozdělím na další dvě etapy. Například v Karlovaci odbočím na Plitvická jezera a po jejich návštěvě přespím v některém ze zdejších pensionů a v pátek pak např. pokračuji podél řeky Krka (celá oblast je národní park), kde navštívím nejprve nádherný Samostan (klášter), poté Rošski slap a cestu ukončím ve Skradinu, kde je světoznámá kaskáda Skradinski buk. A večer dojedu před Omiš a přespím v některém ze zdejších penzionů.
Samozřejmě - cestu z Česka k Jadranu lze absolvovat autem non-stop až do Omiše, ale i vlakem (nádraží Kolodvor Split) nebo letadlem do Splitu (Zračna luka Split) a odtud dále místními linkovými nebo městskými autobusy.
V sobotu ráno už mířím i já do Omiše, kde odstavím auto dle dohody do místního autokempu a nalodím se na jachtu SILVA. Sobotní dopoledne je věnováno na mé straně výměně valut na Kuna, nákupem ovoce a zeleniny na místním trhu. Posádka jachty uklízí, povléká ložní prádlo, nakládá zásoby (potraviny, ovoce, zeleninu, nápoje, sudy s pivem, ...) na celý týden. Postupně přijíždějí i moji spolucestující a v poledne jachta opouští přístav v Omiši a míří do Splitu, kde je plánován prvý nocleh. Samozřejmě - zastávka na první koupání musí být a tak ještě cestou kotvíme nějakou chvíli u pobřeží. Podvečer a večer je věnován prohlídce Splitu, jehož centrum, Diokleciánův palác, je pod ochranou UNESCO.
Brzy ráno jachta opouští Split a míří k ostrovu Vis, který byl dlouhá léta pro zahraničí turisty "zakázán", byly zde jugoslávské vojenské základny, jak na kopcích (radary, rakety), tak na hladině moře (kryty pro rychlé čluny). Před vjezdem do městečka je několik pěkných zátok, kde je možno věnovat hodně času koupání. Můžete se třeba koupat u tzv. "Českého domu", který údajně patřil našemu prezidentovi Masarykovi. Navečer pak jachta vpluje do přístavu v městečku Vis, kde je několik pěkných parkových zahrad, většinou s romantickými restauracemi, je zde hned u přístavu i velice pěkně umístěný kostelík s místním hřbitovem.
Brzy ráno SILVA musí vyplout podél západního pobřeží ostrova Vis dále na volné moře, aby se co nejdříve dopoledne dostala k ostrůvku Biševo, kde je nádherná Modrá jeskyně, údajně lepší než na ostrově Capri. Podmínkou návštěvy této jeskyně je ovšem klidné moře, vjezd do jeskyně je dost nízký a nejlepší světelné podmínky jsou právě dopoledne. Do jeskyně je možno se dostat pouze na lodičkách místních převozníků, poplatek činí cca 40 Kuna/os. Následuje dlouhé koupání v některé ze zátok u ostrova Vis a navečer připlutí do městečka Komiža na ostrově Vis. Přístav hlídá mohutná pevnostní věž, vše ostatní je ale přizpůsobeno turistům, atmosféra je zde skutečně jadranská, městečko není dosud poznamenáno masovou turistikou.
Další den pokračuje jachta v plavbě okolo východního pobřeží ostrova Vis, zastaví se u Zelené jeskyně (do které je nutno doplavat) a odtud zamíří přímo do města Hvar na stejnojmenném ostrově. Následuje prohlídka města s renesanční katedrálou, klášterem a benátskou pevností nad městem. Městečko Hvar je turisticky značně přitažlivé, pro pobyt však, z mého hlediska, poměrně nevhodné. Přelidněno, téměř žádné pláže (je nutno dojíždět lodičkami na protější Pakleni otoci), vedro ve dne i v noci (je umístěno v zátoce s vysokými horami okolo, domy fungují jako akumulačky) a z hlediska jachty s dost špatně řešeným přístavem (malý, frekventovaný a nechráněný). Proto SILVA, po opětovném nalodění nás "plavců", město opustí a odpluje do blízké zátoky Grčka, kde zakotví jak na odpolední koupání, tak na celonoční pobyt, tzv. na kotvě. Romantika, koupání za svitu měsíce, pokud je na palubě hudebník - pak písničky při kytaře, ranní koupání hned po probuzení - prostě absolutní pohoda. Další den, to už je středa, jachta pouze obepluje západní konec ostrova Hvar, mnoho času je věnováno koupání a navečer pak zakotví ve Stari Gradu s historickým centrem, kde je unikátní zejména dům Petara Hektoroviče. Pěkná vyhlídka na tuto část Hvaru, ale i Brače a na pobřežní pohoří Biokovo je od velkého kamenného kříže na kopci nad městem, přehlédnout jej nelze.
Ve čtvrtek je opět hodně času na koupání, pluje se pouze okolo členitého poloostrova v západní části Hvaru do městečka Jelsa, s vyhlášenými zmrzlinovými poháry. Foťák s sebou, je to zážitek jak pro mlsný jazýček, tak oko fotografovo.
Poslední odpočinkový den, pátek, je věnovám plavbě z Jelsy k velice známé pláži na ostrově Brač, k pláži Zlatni rat u městečka Bol. Jeho "kosa", měnící vlivem větru a mořských proudů svůj tvar, je nejkrásnější "zhora", z horní paluby - tak vynikne právě její tvar a spouště fotoaparátu jen cvakají. Jak na jachtě, tak na Zlatni ratu - proplutí takové lodi okolo pláže se každý den nevidí a tudíž i ti dole na pláži mají o zážitek postaráno. Po závěrečném, posledním odpoledním koupání jachta zamíří do přístavu Milna na ostrově Brač, kde nás čeká "kapitánská" večeře, poslední "rána z milosti" našim dietám, žlučníku a nadváze. Jinak předkrm (pařížský salát, pašski sir a vyhlášený pršut), hlavní jídlo (slavnostní "pašticáda", něco obdobného naší svíčkové, ale s noky) a palačinky - to se prostě nedá sníst (ale je to tak dobré, že se vždy překonáme).
Ještě za šera zamíří jachta v sobotu ráno do Omiše, poslední snídaně a ... loučení a cesta domů. Tak zase za rok nashle. Nejen já jsem tu už po x-té, ale i mnoho mých "spoluplavců" zde je již po desáté, patnácté, ale i po dvacaté.
Mnoho dalších fotografií a několik vidoeklipů naleznete na www.plavbypojadranu.eu.