Jak a čím platit v okolí Guinejského zálivu

Doby, kdy jsme před cestou mimo země východního bloku poníženě čekali na devizový příslib a sháněli na černém trhu západoněmecké marky jsou bohudík dávno pryč. Nicméně každý si před dovolenou vygoogluje informace o možnosti placení kartou, směnárnách apod. Realita se může trochu lišit. Nejdůležitější z toho, co jsme si před naší cestou do zemí u Guinejského zálivu přečetli, bylo, že tam dávají přednost euru před dolary.

V Demokratické republice Kongo je měnou konžský frank (1 000 CDF = 8,307 CZK). Již na letišti v Kinshase jsme si směnili eura na franky ve výši odhadované útraty. Mimochodem náš odhad byl celkem přesný včetně menší rezervy. Hotel jsme měli zaplacený přes booking předem. V restauraci, kde jsme povečeřeli, akceptovali placení kartou.

Svatý Tomáš a Princův ostrov používají jako měnu svatotomášskou dobru (100 STN = 103,996 CZK.)  V Sao Tomé v našem hotelu akceptovali karty, k disposici byla i směnárna. Narazili jsme zde na problém s dolary. Hotelová restaurace měla omezenou nabídku i provozní dobu, takže jsme se jeden večer rozhodli povečeřet v restauraci mimo hotel, naštěstí v docházkové vzdálenosti.  Tam karty nebrali a my jsme obnos potřebný k zaplacení horko těžko dali dohromady kombinací dober, eur a dolarů. Číšnice se tvářila jako když dolary vidí poprvé v životě. Telefonovala šéfovi a až po jeho souhlasu je přijala.  Na Princově ostrově jsme se ubytovali v San Antonio, hlavním městě. „Město“ je trochu nadnesené. Žije tam 1.200 obyvatel, na naše poměry větší vesnice. V hotelu nebrali karty ani eura. Museli jsme potřebnou částku vybrat z bankomatu. Po mne osobně je bankomat poslední možnost a nutné zlo kvůli nekřesťanským poplatkům. Na druhé straně chápu ty, kteří z obavy před ztrátou nebo krádeží mívají u sebe co nejméně hotovosti a bankomaty používají běžněji.

Kongo-Brazzaville, Gabon a Rovníková Guinea mají, spolu s několika okolními státy, jednotnou měnu – středoafrický frank CFA (100 XAF = 3,884 CZK). V Kongu a Gabonu jsme v hotelích a restauracích platili kartami bez problémů. V Rovníkové Guinei karty akceptují jen někde. Ve směnárně na letišti a následně v hotelu jsme se proto vybavili dostatečnou hotovostí. Já jsem ale svou potřebu franků odhadl špatně. Taxikář, který mne vezl do města na nákupy mi poradil Mercado, což je obchod srovnatelný s našimi supermarkety, kde karty berou. Ověřil jsem si akceptaci karet při příchodu do obchodu a pustil se do nakupování. S plným vozíkem jsem přijel k pokladně. Po menším dohadování a vysvětlování si pokladní nechala přinést modem a tím akceptace karet skončila. Nebyl signál! Bylo by možné platit eury, ale ty jsem u sebe neměl a franků jsem měl také málo. Nákup zůstal v košíku a já jsem sedl do taxíku a vyrazil hledat bankomat. Hledání bankomatu se spojilo se city tour, takže jsem si při té příležitosti i prohlédl Malabo. Dva bankomaty byly nefunkční, teprve u třetího jsem měl štěstí. Výběr byl možný jen s kartou Visa, ne Mastercard, ale to pro mne nebyl problém. Ten shoping trek a to, že celé dva dny pršelo, byl menší kaňkou na jinak nejpříjemnější etapě naší cesty po střední Africe.

V podstatě se moje zkušenosti s používáním platebních karet shodovaly s tím, co jsem si vygoogloval před cestou. Důležité je správně odhadnout potřebu hotovosti, což se mi v Rovníkové Guinei nepodařilo.