Jak funguje kompas?

Ve své nejhlubší podstatě je i ten nejmodernější kompas stále tím, čím byl i ve své historii, když se někdy v 9. století objevil v Číně: jde o zařízení k určování světových stran. Standardně je součástí každého kompasu magnetická střelka. Ta se díky vlivu magnetického pole Země pohybuje a ukazuje nám, kde je jaká světová strana.

Dá se předpokládat, že první „kompas“ byl prostý kus magnetovce položený na kousek plovoucího dřeva (kdoví – možná cíleně vědcem, třeba však klidně i v rámci hry či náhodou spadlý...), ale kompasy dodnes ušly samozřejmě dlouhou cestu. Nicméně již někdy od středověku má formu takovou, v jaké ho nejčastěji vídáme i my dnes – totiž jako rudá šipka ve směrovém pouzdře mířící stále k severu. A když zná člověk sever, může velice snadno odvodit i další strany – J, V, Z, SZ, … Popřípadě libovolný úhel svíraný se severem (znáte jako azimut).

A i nás dnes bude zajímat výhradně tento základní navigační kompas/buzola tradiční verze, určitě dnes nebudeme řešit magnetorezistenční kompasy, gyro-kompasy anebo snad dokonce solární kompas a satelitní kompas.

Proč je kompas uzavřen v pouzdře s jakousi tekutinou?

Asi jste si ji někdy sami všimli, že kompas je umístěn do pouzdra s jakousi tekutinou. Vnucuje se pochopitelně otázka, proč tomu tak je? Jde o to, že když je pouzdro naplněné tekutinou, jednak to zpomaluje pohyb šipky a ve druhé řadě, i znatelně zkracuje dobu jejího ustálení.

Jak se liší buzola a kompas?

Za oné konstelace, že má model i otočný úhloměr pak se nazývá buzola a díky jeho dalšímu vybavení se s ním dnes naviguje snáze a proto i zdaleka nejčastěji. K němu patří stupnice magnetické deklinace (korekce chyby skutečného a magnetického severu) a nesmírně praktické jsou jistě i pro toho nejméně náročného turistu nespočetné další drobnosti zde: zrcátko (použitelné i jako základní signalizace), lupa (dnes přijde bohužel vhod i na vytažení klíštěte), pravítko, kilometrovník/měřítko pro mapy (od 1:25 000, přes 1:50 000 až po 1:100 000), průzor pro snadnější zaměření směru a noční turisté jistě nepohrdnou ani fosforeskujícími ryskami a obecně nikdo v nouzi cca metrovým provázkem pro pověšení na krk (záložní tkanička, rozdělání ohně, ...).

První buzolu mimochodem sestrojil český vynálezce Josef Ressel.

Co bych měl vědět o magnetické inklinaci a deklinaci?

Již víme (a raději to uvedeme na jednom místě v rámci přehlednosti), že magnetická deklinace je úhel, jaký svírá sever zeměpisný s tím magnetickým (ten se liší na světě podle umístění, jelikož právě severní magnetický pól se stále pohybuje pod zemí). Co se týče ČR, zde dosahovala magnetická deklinace 3 stupně + 30 minut východně, no a k tomu navíc dochází ještě k cca šestiminutovému posunu severního magnetického pólu k východu ročně.

A nyní již k magnetické inklinaci – zrovna v geografické vědě se jí označuje úhel svíraný siločárami magnetického pole Země s vodorovnou rovinou. Stejně jako magnetická deklinace, i magnetická inklinace je proměnlivá podle své geografické polohy a i v čase samozřejmě. Nulovou hodnotu má na magnetickém rovníku a čím výše k S nebo J magnetickému pólu, tím vyšší i bude – přímo na pólech má tím pádem hodnotu 90 stupňů. A proč o ní vlastně mluvíme? Jelikož i ona má vliv na výrobu a použití běžných kompasů. Jde o to, že střelka kompasu musí být vyvážená podle magnetické inklinace dle plánovaného místa použití, jinak nebude vertikálně vyvážená a nebude se logicky tímto směrem volně pohybovat. Existují dnes ovšem i takzvané kompasy globální (tj. hravě zvládnou severní i jižní polokouli), jenž obsahují tzv. globální střelku.