Jak se dělí Lisabon aneb městské čtvrti a civilní farnosti (Lisboa – freguesias e bairros)

Hlavní město Portugalska je rozděleno – tak jak je to obvyklé i jinde – na městské části, v Portugalsku označované jako freguesias, tedy civilní farnosti. Až do listopadu roku 2012 jich bylo celkem 53, poté jejich počet nová legislativa snížila na 24: Pro běžného návštěvníka Lisabonu jich je ovšem známých a zajímavých jen málo z nich. S jistotou se dají jmenovat dvě, Belém a Benfica. Ta první nabízí – UNESCOvě chráněný - klášter jeronymitů a Belémskou věž, ta druhá stadion Estádio da Luz, tedy sídlo nejslavnějšího portugalského fotbalového týmu všech dob, Sport Lisboa e Benfica. Možná někomu ještě něco řeknou názvy São Vicente (čtvrť s pozoruhodným stejnojmenným klášterem), Estrela nebo Santa Clara, které mají také spojitost s portugalskou fotbalovou Primeira Liga, ale to je opravdu vše.

Koneckonců si můžeme všech 24 civilních farností v abecedním pořadí pro pořádek vyjmenovat: Ajuda, Alcãntara, Alvalade, Areeiro, Arroios, Avedidas Novas, Beato, Belém, Benfica, Campo de Ourique, Campolide, Carnide, Estrela, Lumiar, Marvila, Misericórdia, Olivais, Parque das Nações, Penha de Franca, Santa Clara, Santa Maria Maior, Santo António, São Domingos de Benfica a São Vicente. Nic, že ano? Je však docela dobře možné, že tyto názvy pořádně neznají ani všichni obyvatelé tohoto multikulturního velkoměsta.

Místní totiž stále používají osvědčená označení jednotlivých částí města podle historických čtvrtí, tedy Bairros. Tyto čtvrti měly vždy svou komunitu, nejasně definované hranice a společnou historii, kulturu, životní úroveň i množství pozoruhodných architektonických památek. Proto si na jejich názvy za chvíli zvykne snad každý návštěvník města a běžně je vyslovuje nejpozději druhý den pobytu. Typickými příklady těchto čtvrtí jsou zejména Alfama, Baixa, Bairro Alto nebo Chiado. O několika nejzajímavějších farnostech i čtvrtích si prozradíme v následujících řádcích alespoň pár základních informací.

Alcantara byla kdysi pouhým předměstím Lisabonu, kde se nacházely zejména feudální statky. Ke změně došlo na konci 19. století, kdy se Alcântara stala průmyslovou oblastí s velkým množstvím malých továren a skladů. Okolo roku 1990 se sem začala stahovat mládež, kterou přitáhl vysoký počet hospod a diskoték. I dnes této čtvrti, známé jako Docas (Doky), vládnou hlavně noční kluby a bary. Alfama je nejstarší čtvrtí Lisabonu a táhne se po jižním svahu mezi hradem sv. Jiří a řekou Teju. Někdejší maurská čtvrť byla později obydlena rybáři a chudinou. Zemětřesení v roce 1755 tuto část města nijak zvláště nepoškodilo, zřejmě díky jejímu kompaktnímu labyrintu úzkých uliček a malých náměstíček. Mnoho domů této historické čtvrti ve své podobě spojuje horní byty s přízemními fado bary, hospůdkami a malými obchody. Také Mouraria je tradiční maurskou čtvrtí, kde ale byla většina starých budov zničena při přestavbách města v letech 1930 až 1970.

Horní čtvrť, tedy Bairro Alto, je považována za čtvrť převážně rezidenční, nákupní a zábavní. Historická čtvrť, která je centrem nočního života i nejrůznějších hudebních subkultur. Ve zdejších hospůdkách, klubech a barech si poslechnete vše od domácího stylu fado, přes punk nebo hard´n´heavy až k hip hopu a reggae. Prostě typický portugalský multikulturní mix. Navíc se sem chodí na výborné jídlo, lahodné víno i krásné vyhlídky. Například na „dolní čtvrť“ a srdce celého města, což je Baixa. Plným názvem Baixa Pombaline, velmi elegantní čtvrť, vybudovaná po ničivém zemětřesení v roce 1755 zásluhou markýze Pombala, snad hlavní postavy období portugalského osvícenství. Baixa je prý „nezničitelná“, protože pevnost její architektury byla otestována pochodujícími pluky, simulujícími zemětřesení. Příjemná část města, charakterizovaná prostornými náměstími. K předchozím dvěma centrálním čtvrtím můžeme určitě přidat také Chiado. Jedná se o tradiční nákupní oblast, kde se potkávají staré obchůdky s moderními nákupními centry. Hlavně zde ale narazíte na obchody zaměřené na knihy (skvělé antikvariáty s opravdu starými knihami, globy a grafikou), oblečení a keramiku. A nechybí ani slavná kavárna Brasileira, několik muzeí, divadla a budova opery. Část čtvrti Chiado musela být rekonstruována uznávaným architektem Siza Vierou po ničivém požáru v roce 1988.

Samostatnou kapitolou je pak Betlém, tedy předměstská čtvrť Belém. Tady najdeme množství nádherných historických památek, na které nezapomněl ani Seznam UNESCO. Tady nasedali do svých „kocábek“ velcí portugalští mořeplavci, aby vzápětí vyrazili na své objevitelské plavby. I velký Vasco odsud „odjéchal“ do Indie. Nejznámější – nebo spíše pro Lisabon nejsymboličtější – zdejší památkou je Belémská věž. Opevněný maják z počátku 16. století měl střežit vjezd do přístavu a původně stál na malém ostrově. Ve stylu manuelistické pozdní gotiky je také krásný klášter jeronymitů s kostelem Panny Marie. A k tomu musíme přidat kulturní centrum, muzeum moderního umění, námořní muzeum, planetárium, zahrady Praça do Império a hlavně betonový monument zvaný Památník objevitelů z roku 1960. Nelze se divit, že lisabonský Betlém je jedním z nejnavštěvovanějších míst v celé zemi. Severní Benfica patří k „zeleným plícím“ města a ještě v 19. století byla spojena s Belémem. Tato čtvrť patřila svého času k nejrychleji se rozšiřujícím a modernizujícím částem města. Díky tomu zmizela z povrchu zemského většina zdejších památek. Nejvýznamnější zachovalou je tak Kostel Panny Marie ustavičné pomoci. Nejznámější zdejší stavbou je však jednoznačně svatostánek Estádio da Luz. Sídlo Orlů, tedy fotbalového klubu Benfica, pojme do svých útrob více než 65 tisíc nadšených „věřících“.

Za krátkou poznámku stojí určitě také – v západní části města se nacházející - Estrela. Zde najdeme hlavně kopulovou baziliku z konce 18. století, která ve své podobě kombinuje pozdní baroko a neoklasicismus. Tento svatostánek s oddělenou zvonicí a sochami doplňuje ještě Sao Bento, což je nejen sídlo portugalského parlamentu, ale i oficiální rezidence předsedy vlády. A na závěr alespoň pár vět o čtvrti nejmodernější. Parque das Nações neboli Park národů je nejnovější okres Lisabonu, který vlastně vznikl v rámci programu obnovy města při příležitosti příprav světové výstavy Expo '98. Dnes se jedná o „vyšší“ obchodní a rezidenční oblast se slavným a překrásným nádražím Orient (Gare do Oriente), modernistickou stavbou inspirovanou gotickou architekturou. Nechybí další moderní budovy, restaurace, kasino, veletržní palác, divadlo Camões, Oceanário de Lisboa (druhé největší oceanarium světa) nebo dvacetitisícová MEO Arena, sloužící pro pořádání koncertů i basketbalových turnajů.