Jak se jezdí v Rusku na kole

a další postřehy …

Letos v září mě osud zavál až k Černému moři, do města Novorossijsk, kde učím české Rusy (nebo ruské Čechy?), kteří zde žijí, český jazyk. Ty starší proto, aby nezapomněli, ty mladší, aby například mohli v Čechách studovat nebo pracovat. Krajani, a Rusové vůbec, jsou milí a pohostinní lidé, ale je to jako všude, i tady občas člověk narazí na protivného úředníka, prodavače či řemeslníka.

A samozřejmě jsem si s sebou přivezl i svého miláčka, jízdní kolo. Jednak bych to bez něj asi nevydržel, jednak mě zajímalo, jak se po Rusku jezdí na kole.

No, stručně řečeno, poměrně špatně, tedy alespoň v místě mého pobytu. Ale poznávat cizí kraje na kole se dá všude, jen najít ten správný způsob a ty správné cestičky...

Rád bych zde uvedl pár postřehů o této rozporuplné zemi, o městě, v němž pracuji a bydlím, a o tom, co tu trápí mě - zapáleného cykloturistu.

Postřeh č. 1 - Auta

Jsou všude, je jich moc a hrozně smrdí. Většinou jsou strašně stará. Projede auto a následuje půlhodinový smrad. V průmyslovém Novorossijsku, kde žije dvě stě tisíc obyvatel, je evidováno sto tisíc aut. A když se všechna plíží v kolonách novorossijskými ulicemi, vzdoušek by se dal krájet. No cyklisto, nevyjeď si na kole! Ještě že je dost ulic, kde není asfalt, ale hlína, tam se auta zas tolik nehrnou, rozpadla by se. Ne že by se po ulicích neproháněly nové mercedesy, BMV a další luxusní značky, předpotopních popelnic je ale pořád několikanásobně víc. A možná nejen kvůli nízké životní úrovni majitelů. Starý krám nikdo neukradne, ale nové auto se prý často u čerstvého majitele neohřeje ani den. A máš před domem například plechovou uzamykatelnou garáž? Nevadí, v noci přijede jeřáb, odstraní střechu, vytáhne auto a druhý den můžeš začít šetřit znovu, tedy pokud nejsi mafián s tučným kontem. A taky – se starým vozem můžeš vyrazit do prašných hrbolatých ulic města bez obav, že zničíš nové auto. Ale vraťme se ke kolu – dostat se z centra ven z města, to je utrpení, ale časem si člověk najde své uličky a pěšinky... Silničního cyklistu nečeká nic dobrého ani za městem, zas jen auta a auta, terénní je na tom o něco lépe, ale o tom až později...

No a to jsem se ještě nezmínil o cyklistově bezpečnosti. V Rusku prý umí řídit jen polovina řidičů (a na ulicích je to vidět – podle stylu jízdy, kdy i chodec občas jen tak tak uskočí, i podle počtu nehod), navíc řidiči na cyklisty nejsou moc zvyklí, cyklistika je v Rusku zatím v plenkách. I když po parcích nebo po nábřežní promenádě se už na horských kolech prohání poměrně dost dětí, a nejen dětí. Helmu nemá nikdo, ani motorkáři.

Postřeh č. 2 – Psi

Platí o nich téměř to samé co o autech – jsou všude, je jich moc, akorát tolik nesmrdí. Jsou divocí, potulují se buď sami, nebo ve smečkách po vesnicích, okrajích měst či kolem opuštěných objektů. Kolemjedoucí cyklista je pro takového toulavého a hladového psa vítaným zpestřením, případně potravou. Takovému cyklistovi, obklopenému smečkou rozběsněných štěkajících a vrčících potvor, není vůbec do zpěvu, zvláště když se část těch bestií sápe po kole a druhá část se snaží zakousnout jezdci do nohy. Nutno však dodat, že míjím i mnoho znuděných psů, kterým je kolemjedoucí cyklista naprosto lhostejný. Musím říci, že psi patří k tomu nejméně příjemnému, s čím jsem se v Rusku zatím setkal.

Postřeh č. 3 – Příroda a moře

Když cyklista přežije cestu městem, čeká ho příroda a krásné šotolinové cesty mezi kavkazskými kopci. Musí si je ale sám najít, na mapách nejsou. O nějakém značení nemůže být ani řeč. Často je nutné překonat i značné převýšení, výhledy pak ale stojí za to. Kolem hory, moře a nikde ani živáčka. Hory jsou hraniční – na jedné straně Evropa, na druhé Asie.

Dobře se jezdí také po teď již liduprázdných prázdninových letoviscích, po nábřežních promenádách kolem moře, kolem pláží. Jsou tak trošku chudými příbuznými letovisek evropských nebo třeba egyptských. Asi 40 kilometrů od Novorossijska se ale nacházejí dvě opravdu prvotřídní přímořská turistická letoviska evropské úrovně – Anapa a Gelendžik, která v létě každoročně zaplaví tisíce ruských turistů. Nádherné pláže, promenády, parky, dokonce cyklostezky!

Počasí je v listopadu ještě velmi příjemné a vyjížďkám na kole přeje. Obloha většinou modrá, slunce svítí, teploty kolem 15 – 18 stupňů. Škoda jen, že těch výletních možností na kole není více. Za měsíc a půl jsem najel po Novorossijsku a okolí 740 km.

Pokud jde o cykloturistiku, má Rusko opravdu co dohánět. Na lepší časy se tady ještě ani neblýská.

Fotogalerie