Martinské hole, Vrútky - Malá Fatra SLOVENSKO
Martinské Hole, Vrútky
V knižním průvodci jsou Martinské Hole označovány jako lehčí výšlap. Přitvrdili jsme tedy a vymysleli vlastní trasu ( a ze vzdálenějšího místa). Cesta prstem po mapě však byla úplně jiná, než realita. Fest jsme to přepískli a odrovnali si nohy (cca 1000 m převýšení a to samé zase dolů a 20 km k tomu). Naše děti (duraceloví králíčci) po příchodu z velmi náročného výletu však neprojevovaly známky vyčerpání, vzaly banbingtonové pálky a hopsaly dál.
Nešlapeme - li okruh, necháváme jedno auto v cíli, aby se jím pak mohlo zajet pro auto(a) na startu.
Náš cíl byl toho dne ve Vrútkách. Staly se nám zároveň na týden útočištěm. Předměstí Vrútek na nás těžce dýchalo komunismem Zastavil se tu čas ... Město se nám nelíbilo. Autocamping Turiec se však dal přirovnat k jakési kolonii. Stál v naprosto klidném místě, blízko lesa na konci města. Všichni, kteří se o nás starali, byli velmi ochotní a vlídní. Jako druhou kolonii jsme ve Vrútkách pomyslně označili místní pěkné koupaliště s poctivou zmrzlinou.
Zpět k výletu (TRASA celé cesty znázorněna ZDE)
Auty jsme jeli přes Martin, Košťany, Príbovce (zde doprava) do vesničky Valča. Projeli jsme vískou co nejdál - až k zákazové značce.
Vydali jsme se pak pěšmo prudkým táhlým kopcem po modré do sedla Majbíkova. Zde jsme odbočili doprava na červenou a pokračovali dál kotárem s dalším krutým převýšením (lesní cestou bez výhledů). Pomalu nás začala jímat hrůza, jestli vůbec bude nějaká podívaná. Dočkali jsme se. Po 3 hodinách úmorné chůze jsme narazili na rozcestník Horná lúka (1 299 m.n.m.) a po následující hodině již odpočinkové vycházky se nám před rozcestníkem Vetrné (1 442 m.n.m.) otevřely hřebeny Martinských holí. Za dalších 30 minut jsme přišli k nejvyššímu vrcholu Lúčanské Malé Fatry - Velká lúka (1 476 m.n.m.). Užívali jsme si odtud úžasných výhledů do dálav. Následoval rozcestník Krížava - vysielač (budova vysílače) u vrcholu Křížava (1 453 m.n.m.), odkud jsme měli město to Martin jako na dlani a o hodinu později jsme navštívili vrchol Dlhá lúka (1 305 m.n.m.).
U rozcestníku Sedlo Prašivé jsme z červené odbočili ostře doprava na žlutou. (Kdybychom kráčeli dál po červené - rovně - vyškrábali bychom na vrchol Minčol - 1 364 m. n. m.).
Pokud se nám zdál výstup k hřebeni Martinských holí krutý, to pravé „peklíčko“ teprve nastalo - dvouhodinový sešup (téměř střemhlav) dolů z Dlhých lúk přes vrchol Krivá (1 140 m.n.m.) a rozcestník Sedlo za Hradišťom, zpět do ATC Turiec va Vrútkách.
Následující den byli někteří z nás svalovou horečkou paralyzováni natolik, že se zvládli pouze doplazit do auta a popojet do místního koupaliště a celý den tam rehabilitovat a sbírat síly... Podařilo se. Bolavá lýtka povolila a následující den už jsme zase hopkali po kopcích.