Martinské hole, Vrútky - Malá Fatra SLOVENSKO

Martinské Hole, Vrútky

V knižním průvodci jsou Martinské Hole označovány jako lehčí výšlap. Přitvrdili   jsme  tedy  a  vymysleli vlastní trasu ( a ze  vzdálenějšího místa). Cesta prstem po  mapě však byla  úplně jiná, než realita.  Fest  jsme  to přepískli  a odrovnali si nohy (cca 1000 m převýšení a to samé zase dolů a 20 km k tomu). Naše děti (duraceloví králíčci) po příchodu z velmi náročného výletu však  neprojevovaly známky vyčerpání, vzaly banbingtonové pálky a hopsaly dál.

Nešlapeme  - li okruh, necháváme jedno auto v cíli, aby se jím pak mohlo zajet pro auto(a)  na startu.

Náš cíl byl toho dne ve Vrútkách. Staly se nám zároveň na týden útočištěm. Předměstí Vrútek na nás těžce dýchalo komunismem  Zastavil se tu čas ... Město se nám  nelíbilo.  Autocamping Turiec  se však dal přirovnat k jakési  kolonii. Stál v naprosto klidném  místě, blízko lesa na konci města.  Všichni, kteří se o nás starali, byli velmi ochotní a vlídní. Jako druhou kolonii jsme ve Vrútkách pomyslně označili místní pěkné koupaliště s poctivou zmrzlinou.

Zpět k výletu  (TRASA celé cesty   znázorněna ZDE)

Auty jsme jeli přes Martin, Košťany, Príbovce (zde doprava) do vesničky Valča.  Projeli jsme vískou co nejdál - až  k zákazové značce.

Vydali jsme se pak  pěšmo prudkým táhlým kopcem  po modré do sedla Majbíkova. Zde jsme odbočili doprava na červenou  a pokračovali dál kotárem s dalším krutým převýšením (lesní cestou bez výhledů). Pomalu nás začala jímat hrůza, jestli vůbec bude nějaká podívaná. Dočkali jsme se. Po 3 hodinách úmorné chůze jsme  narazili na  rozcestník Horná lúka (1 299 m.n.m.)  a po následující hodině již  odpočinkové vycházky se nám před  rozcestníkem Vetrné (1 442 m.n.m.)  otevřely hřebeny Martinských holí.  Za dalších 30 minut  jsme  přišli k nejvyššímu vrcholu Lúčanské Malé Fatry - Velká lúka (1 476 m.n.m.).  Užívali jsme si odtud úžasných výhledů do dálav. Následoval rozcestník  Krížava - vysielač (budova vysílače) u  vrcholu Křížava (1 453 m.n.m.), odkud jsme měli město to Martin jako na dlani  a o  hodinu později jsme  navštívili vrchol Dlhá lúka (1 305 m.n.m.).

U rozcestníku Sedlo Prašivé jsme  z červené odbočili ostře doprava na žlutou. (Kdybychom  kráčeli dál po červené - rovně - vyškrábali  bychom na vrchol  Minčol - 1 364  m. n. m.).

Pokud se nám zdál výstup k hřebeni Martinských holí krutý, to pravé „peklíčko“ teprve nastalo - dvouhodinový sešup  (téměř střemhlav)  dolů  z Dlhých lúk přes vrchol  Krivá (1 140 m.n.m.) a   rozcestník Sedlo za Hradišťom, zpět do ATC Turiec  va Vrútkách.

Následující den byli někteří z nás  svalovou horečkou paralyzováni natolik, že se zvládli pouze doplazit  do auta a popojet do místního koupaliště a celý den tam rehabilitovat a sbírat síly... Podařilo se. Bolavá lýtka  povolila a následující den už jsme zase hopkali po kopcích.