Nová Hůrka krásná i chutná

Stojíme na Nové Hůrce v místech, která ještě před dvaceti léty byla „normálnímu“ smrtelníkovi zapovězená. Všude kolem nás se rozkládal vojenský prostor Dobrá Voda. Za zátarasy a závorami na desítky let zmizely místa, kde dříve žily celé generace svůj nesnadný a prostý, přesto spokojený život. Z nedalekých osad Staré Hůrky a Hůrky se dochovala jen kaple s hrobkou sklářské rodiny Abelů, provozujících v těchto místech od roku 1732 velmi úspěšnou sklárnu. Z osady Nové Hůrky se toho také moc nedochovalo. Prakticky jen ty objekty, které sloužily vojsku, zůstaly uchráněny před likvidací. Když dnes procházíte osadou, spatříte ještě dost pozůstatků minulých časů, ovšem do některých objektů není radno vstupovat. Uplynulé roky a v podstatě nulová údržba se podepsala především na stavu jejich střech, které teď hrozí zhroucením. Jen těm, které se dočkaly přestavby na rekreační objekty, kyne slibnější budoucnost.

Ať už dorazíte na Novou Hůrku od nádherného jezera Laka, bývalé osady Zhůří, či po silničce od Železné Rudy, která protíná celý bývalý vojenský prostor, pokaždé Vás přivítá to, co bývalo pro celou Šumavu vždy tak typické. Nádherné ticho doprovázené šuměním a omamnou vůní okolních lesů bylo rušené jen ruchem sklářských hutích, či ozvěnou ručních pil, tesotu sekyr a skřípotu padajících lesních velikánů. I na Novou Hůrku dopadla krize sklářského průmyslu a zdejším obyvatelům nezbylo nic jiného, než se v polovině 19. století přeorientovat na dřevorubecké práce.

Dnes už je všemu jinak. Zbylé objekty v prostoru osady Nová Hůrka veskrze svítí novotou a stále více sem přijíždí turisté za poznáním tak trochu zapomenutého, ale snad právě proto tak nádherně klidného a tichého kouta Šumavy. A když třeba počasí zrovna nepřeje, nebo tma zalehnete krajinu, pak nastává čas poznat Šumavu i po jiné, tentokrát kulinářské stránce. V bývalém vojenském objektu přebudovaném na pension můžete zasednout k typickým šumavským jídlům. Když zasytily a chutnaly celým generacím šumavských starousedlíků, není důvod proč by neměly chutnat i Vám.

K velmi jednoduchým, přesto oblíbeným jídlům tohoto regionu patří třeba šumavský „hluchec“ nebo „báč“, V principu se jedná o kynutý bramborák, k jehož přípravě stačí strouhané brambory, hrubá mouka, vejce, mléko a sůl. Zapomenout se však nesmí také na vařený uzený bok a pro dochucení i na majoránku, česnek a sůl. Peče se na plechu pomazaném rozpuštěným sádlem.

Podobná je i příprava i „šumavského toče“, jen s tím rozdílem, že upečené těsto pokryjeme směsí cibule zpěněné na sádle a kyselého zelí, dochucenou solí, pepřem a kmínem. Chybět tam nesmí ani nakrájené uzené maso a nastrouhaný brambor. Pak už stačí jen vše svinout do rolády a je hotovo!

Jednoduché a chutné jsou i špekové knedlíky z opražených žemlí a opečeného bůčku a slaniny. Sklářským knedlíkům dodává specifickou příchuť zelí a kysaná smetana a své kouzlo mají třeba i knedlíky ubrouskové. Mluví se až o čtyřiceti druzích knedlíků, které se vařívaly v šumavském a přilehlém plzeňském regionu. A všechny se báječně hodily k nejrůznějším pečeným masům, selským talířům,…… atd.

Zvláště za chladných a deštivých dnů, kterých se během roku na Šumavě vyskytne dost a dost, přijde k chuti a především zahřeje šumavská bramboračka. Nic náročného to není. Stačí povařit brambory nakrájené na kostičky, cibuli, zeleninu, česnek, hrst rýže a houby, dochutit podravkou a solí, vše znovu přivést do varu a přidat vajíčkovou jíšku (hladká mouka, sůl, máslo, celé vajíčko). Pak už stačí jen posypat majoránkou a může se dávat na stůl.

No a pro ty, kteří nejsou velcí jedlíci, dopoéručíme šumavskou topinku. Stačí na oleji nebo sádle připravit topinky, nechat zesklovatět cibulku, přidat osolená syrová vejce a připravit z nich „míchanici“. Tu položíme na připravené topinky a doplníme strouhaným sýrem, rajčetem,…….., atd. Pro potěchu oka i chuťových buněk přidáme petrželku a je hotovo.

Tak tedy dobrou chuť ze Šumavy.