Oškobrh – tajemný kopec v pověstech, legendách a povídačkách

Pověstí a legend týkajících se kopce Oškobrhu na Nymbursku a jeho blízkého okolí je tolik, že jsem je vyčlenil do samostatného článku. Ne nadarmo se o Oškobrhu píše a vypráví jako o tajemném kopci.

V legendě o vzniku Oškobrhu se dočteme, že zdejší kraj si zamiloval sám Lucifer. Vadily mu však mokřiny, a proto se rozhodl soustředit všechnu vodu na jedno místo. Na jihovýchodě kraje vyhloubil dolík, který napustil vodou. Vytvořil tak Žehuňský rybník. Poté se ďábel rozhodnul odvodněný kraj obdělat a zúrodnit. Vyoral krátkou brázdu, na jejímž konci nahrnul kopec o dvou návrších, zvaný Oškobrh. Pekelníkovi však nešla práce řádně od ruky, proto ji zanechal a rozhněvaný utekl neznámo kam. V jihovýchodním směru po něm zůstala terénní nerovnost, kterou naši prapředkové pojmenovali Čertova brázda.

Legend objasňujících původ názvu Oškobrh je hned několik. Podle jedné kopec takto pojmenovali formani, kteří na sjíždějící vozy volali: „Vozko, brzď“. Z toho mělo vzniknout jméno Voškobrh. Podle jiné verze formani volali: „Vozka brk“ (což ve staroslověnštině znamenalo, že vozka narazil a převrátil vůz).

Podle další legendy jela kněžna Libuše s doprovodem přes kopec ze svého nedalekého oblíbeného hradiska Libec (dnešní Libice nad Cidlinou). Jeden z vozků převrhl vůz, tedy brk (vysvětlení výše). Rozesmáté družině připadalo převrácení vozu komické. Kopec nazvala Voškobrk, z čehož časem vznikl Oškobrh.

I další legenda se váže ke kněžně Libuši. Ta kopec pojmenovala po svém oblíbenci, údajně milenci, Voškovi, kterému dala výše zmíněný Libec darem. Snad to pramenilo i z neharmonického Libušina vztahu s Přemyslem.

A ještě jedna legenda praví, že vrch dostal jméno po služebníkovi knížete Slavníka Oškovi. Ten v jeskyni na kopci našel zatoulaného syna slavníkovského velmože Radima. Zakladatel rodu Slavníkovců pojmenoval kopec po věrném sluhovi Oškovrch, z čehož vzešel název Oškobrh.

Při pátrání po původu jména kopce nezůstalo jen u legend. Historici jsou názoru, že jméno Oškobrh mohlo vzniknout z keltského Askdum resp. Askidunum (Jasaní hradiště), případně Askbriga (Jasaní hrad), nebo také Askbrig (Jasaní hora). V úvahu připadá i vznik názvu z řeckého Askibourgion či germánského Askoberg (Aska-berg).

Také se vypráví, že na Oškobrh jezdila kněžna Libuše sbírat léčivé byliny. Aby se k němu přes mokřiny dostala, nechala z Libce zhotovit haťový most. A dokonce i podzemní chodbu, ale ta vznikla nejspíše ve fantazii vypravěčů. O žádné podzemní chodbě se nikde nepíše.

Z období třicetileté války se dochovala pověst o kanovníkovi, který před Švédy zachránil zlaté monstrance. Jak prchal přes mokřiny, monstrance rozsypal. Místo se okamžitě zalilo vodou a vzniklo jezírko Kal, které bylo později zasypáno. Místo, kde jsou svěcené nádoby ukryté, není údajně porostlé trávou. Hledači pokladů mají šanci.

Významu Oškobrhu přidává i vyprávění, podle kterého pod kopcem neslavně skončila výprava franckých nájezdníků Karla Velikého.

Zajímavá je věštba kněžny Libuše. Podle ní, až bude české zemi nejhůře, se na poli pod Oškobrhem strhne poslední bitva. Blaničtí rytíři vyjedou ku Praze, nepřítele zatlačí nebo lstí přivedou právě pod Oškobrh. Z něho vyrazí čerstvé svatováclavské vojsko a nepřítele přemůže.

Vcelku věrohodná bude informace, podle které se opuka z Oškobrhu dovážela do nedalekého Libce na stavbu tamějšího hradiště a libické tvrze. Opuka se na kopci vyskytuje a byla zde těžená.

Možná znáte další pověsti a legendy o tajemném Oškobrhu. Je to důkazem, že naši prapředkové měli nemalou fantazii a rádi si při setkáních povídali. Měli tak k sobě blíž.

O Oškobrhu píšu dále v článcích: Procházka přes Oškobrh, Přírodní památka Oškobrh, Z historie obory na Oškobrhu.