PANEVROPSKÁ cyklistická trasa: Paříž - Norimberk - Praha

čtvrtá - naše zatím nejdelší cesta do Německa
13.5. – 20.6. 2008,

Den D byl 13.5. 2008, kdy jsme pět minut před půlnocí nastupovali na Florenci do autobusu společnosti Student Agency, která nám dala lístek jako sponzorský dar, a odjížděli do Karlsruhe kde jsme měli na první dva dny zamluveno ubytování. Pak už jsme po dobu dalších šesti týdnů neměli zajištěno vůbec nic, to bylo na Martinovi. Musím říci, když na to vzpomínám, že on odvedl neobyčejnou práci. Nedokázala bych to tak perfektně. Tam již jsou ceny za ubytování daleko vyšší než v Chorvatsku, samozřejmě. Stejně tak náklady na stravu.Měli jsme omezené finanční prostředky, takže jsme nemohli udělat to, co by bylo nejpohodlnější, a to, do večera si jezdit a pak se ubytovat tak, jak bude hned něco po ruce. To bychom se opravdu do našeho rozpočtu nevešli. To by byli hlavně drahé hotely.

Přesto jsme někdy i do těchto hotelů někdy jít museli, protože v celém městě nic jiného nebylo. Tento výlet byl již poměrně dlouhý, musela jsem po pěti dnech jízdy alespoň půl dne odpočívat. Pokud to šlo přespali jsme v některém městě dva nebo i tři dny abychom si oblast dobře prohlédli. Mohla jsem vyprat, uvařit večeři, odpočinout si.

Byla jsem překvapena neobyčejnou ochotou a vstřícností Němců. Odjížděla jsem se smíšenými pocity a předsudky. Radili nám na cestě, v info centrech i kolikrát na několik dnů dopředu zajistili ubytování, což Martin velice uvítal. Najít střechu nad hlavou bylo někdy velice stresující.

Co se mi velice líbilo, že Německo je protkáno cyklostezkami. Ale ne ledajakými, krásnými, asfaltovanými. Tyto cyklostezky vedou jak podle malých silniček na venkově tak v každém městě a městečku. Dokonce u několika proudových dálnic! Všude bylo plno cyklistů, zvláště v povodí řek, kde je rovina. Jak jsme začali stoupat do kopců, cyklistů ubývalo.

Všude jsou semafory s koly, dokonce cykloobjížďky.

Celá společnost je vedena k soběstačnosti a to až do vysokého věku. Nikdo není odsunován na okraj společnosti kvůli svému handicapu. Důkazem toho byly plné ulice vozíčkářů, kteří mají naprosto svobodný pohyb, nejen ve městech, ale kdekoliv.

Také se mi líbilo, že v různých reklamách v televizi často vystupovali lidé středního věku a senioři. Jako by zde neexistoval kult mládí, který je v našich sdělovacích prostředcích stále upřednostňován! Myslím, že se máme od německé společnosti dost co učit, jako invalidní člověk si těchto věcí daleko více všímám.

Závěrem chci říct, že cestou do Německa jsem byla naprosto nadšená, a plánujeme ještě dojet zbytek trasy z Paříže do Karlsruhe a povodím některé řeky do Čech.

13.5. Odjezd z Prahy Florence

14. – 15.5. Karlsruhe

16. – 17. 5. Speyer

17. – 20.5. Ludwigshafen

20. – 21.5. Heidelberg

22. – 23.5. Hirsch Horn

23.- 24. 5. Mosbach

24. -25.5. Bad Wimpfen

25. – 26.5. Hilbron

26. – 27.5. Waldenburg

27. – 28.5. Schwabisch Hall

28. – 29.5. Mulfingen

30. – 31.5. Rothenburg

31. -1.6. Dietenhofen

1. - 2.6. Furt

3. – 6.6. Nurnberg

6.–7. 6. Pommelsbrunn

7. – 8.6. Amberg – Schaflohe

9.6. Amber

10.6. Weiden

11.6. Windischeschenbach

11. – 13.6. Neusorg

14. – 15.6. Wunsiedel

15. – 16.6. Fichtelberg – Neubau

17. – 18.6. Weissenstadt am See im Fichtelgebirge

19. 6. Mitterteich

20.6. Waldsassen

Cheb

Fotogalerie