Peru: Machu Picchu

Rady a tipy • Peníze a ceny • Doprava • Jídlo a ubytování • Ostatní

Fotografie (10) • Foto: futuro

Peru: Machu Picchu

Machu Picchu je bezpochyby jedno z nejnavštěvovanějších míst v Peru i v celé jižní Americe. Nechceme tu zbytečně uvádět základní fakta, která si můžete přečíst v každém průvodci Peru, na internetu, apod. Spíš jenom některé naše postřehy a rady.

Pokud nejdete Inca Trail, jediná možnost, jak se k Machu Picchu dostat je vlakem z Ollantaytamba do Machu Picchu Pueblo, dříve také Aqua Calientes. My jsme zaplatili za cestu tam i zpět pro oba 130 USD. Ceny se ale od sebe liší, podle časů odjezdu vlaku, systém je dost složitý, pro nás nepochopitelný, ale zato ohromně turistický. Cesta trvá přes hodinu a výhledy z vlaku nejsou tak okouzlující, jak se všude dočtete. Městečko Machu Picchu je na první pohled a zcela logicky přizpůsobeno ohromnému množství turistů, přijíždějících sem z celého světa po celý rok. Hotely, restaurace, cestovky, směnárny a trhy se suvenýry jsou doslova na každém rohu.

I když by se dalo předpokládat, že ubytování tady bude dražší, než všude jinde v Peru, my jsme našli slušný hotel, kde pokoj s koupelnou a samozřejmě teplou vodou stál 30 S za noc, paradoxně naše nejlevnější ubytování. Vstupenku na MP doporučujeme koupit přímo ve městě, na hlavní ulici, hned vedle informací, ve viditelně označené kanceláři. Vstupenka na ISIC kartu je za 62 S, normální stojí 124 S. Lístky si můžete koupit i přímo u vchodu k MP, ale bude vás to zbytečně zdržovat, protože fronty tam jsou ohromné. Ve městě jsou i termální prameny (10 S/ osoba), my tam nebyli, ale podle zkušeností ostatních prý nic moc.

Na MP se vyráží hodně brzo ráno, pokud jdete pěšky, ale i autobusy vyjíždějí po čtvrté ráno, aby stačily odbavit všechny. My se, stejně jako desítky dalších, rozhodli jít pěšky. Cesta je popsaná v průvodci a nehrozí, že byste zabloudili. Výstup, potom co vyjdete z města, je nepřetržitě do kopce, po kamenných schodech. My jsme vyšli něco po čtvrté ráno a nahoře byli v šest. Je dobré vzít si s sebou světlo, cesta není osvětlená. Vezměte si s sebou také, i přes oficiální zákaz, který nikdo nedodržuje, dost vody i jídlo na celý den, nikde jinde, kromě vchodu k MP, není nic ke koupení. Před námi byly už nahoře pešky i autobusem, podle odhadu, alespoň dvě stovky lidí. MP se otevírá právě v šest, končí se ve čtyři odpoledne.

Všichni doporučují se hned vydat na Wayna Picchu, nejvyšší z hor, tyčící se nad městem, která je na všech fotkách a prospektech o MP. Vyjít se dá i na jednu z dalších menších hor, hned vedle Wayna Picchu. Počet lidí, kteří se tam mohou denně dostat, je omezený na čtyři sta. Konečný efekt je ten, že ráno, kdy je většinou nízká oblačnost, se nahoru šplhá lidí moc, výhledy přitom nejsou tak hezké jako odpoledne, kdy se oblačnost zvedá. My to udělali naopak, i když přitom trochu riskujete, že už vás tam nepustí, a nahoru se vydali až něco málo po poledni. Měli jsme číslo 375. Výstup je náročný, zvlášť potom, co už máte ten den za sebou, ale výhledy jsou odměňující. Stejně jako z míst naproti starobylému městu. Vedle Wayna Picchu jsme vylezli ještě na další dvě Hory, ze kterých byly výhledy taky hezké.

Odcházeli jsme po třetí hodině odpoledne, zase stejnou cestou dolů. I když se může zdát, že davy lidí, proudících nahoru jsou nekonečné, v celém areálu se rozmělní tak, že vám to ani nepřijde. Víc, než procházení se mezi pozůstatky města, nás ohromily výhledy na ně, které jsou navíc ve spojení s okolními mohutnými horami a dole proudící divokou řekou, opravdu překrásné a z paměti se vám jen tak nevymažou.

Kurz v březnu 2009 1USD (cca 20 Kč.) 3, 17- 3,25 S.