Pic de Comapedrosa, Arinsal, Arcalis, Estanys de Tristaina, Pic de Besalí, Rialb - ANDORRA

2013

Již v předchozím článku  o Andoře  jsem psala o vysoké úrovni lyžařských středisek v této oblasti.  CK Jurečka nabízí za velmi příznivou cenu kvalitní  zimní  zájezdy – lyžování bez front, v ceně  zájezdu permanentku, hotel s výbornou stravou a  bazénem, možnost zapůjčení lyží atd. Protože je tu poměrně stálé  (pěkné) počasí a sníh až do května, lyžaři si tu prý opravdu příjdou na své.

Mezi  rozkvetlými azalkami a hořci letos ještě i v červenci  ležely  velké sněhové plochy.

 

Estanys de Tristaina

Bydleli jsme El Serrat. Výše už se hotely  ani domy  kvůli ochraně  životního prostředí nenacházely.  Zamířili  jsme odtud autobusem  do  SZ  části Andorry, do lyžařského  střediska  Ordina Arcalis . Nachází se tu ve výšce od 1 940 m.n.m. do 2 600 m.n.m. 24 km sjezdových drah. 24  sjezdovek  je obsluhováno 14 vleky. Lyžařské středisko se je v blízkosti  velikánů Pic Cataperdís (2 808  m.n.m.) a  Pic d'a Arcalis (2 777 m.n.m.). Vydali jsme  se odtud  na  okružní cestu kolem jezer Estanys de Tristaina - viz mapa č.1 ve  fotogalerii.  Trasa (cca 4 hod) na pohled  vypadala velmi jednoduše,  vedla  zprvu po dobře značené mírně stoupající cestě.  Později se cesta změnila v kupu adrenalinu. Ve výšce až  2 500 m.n.m. jsme  šplhali  po skalách i mimo  turistické značení. Vyžadovalo  to hodně opatrnosti a soustředění, abychom  se neskutáleli  do vody, protože   sněhové lízance v prudkých svazích klouzaly. Trekové hole nám byly výbornými pomocníky.  
Zároveň jsme si  ale užívali nedotčené přírody. Obdivovali jsme  hlavně horskými  velikány Pic de Tristaina 2 882 m.n.m. (a dalšími  skalními hřebeny)  sevřená tyrkysová  jezera Estany Primer 2 249 m.n.m., Estany Mig  2 287 m.n.m. a Estany de mes Amunt  2 306 m.n.m. Vodní plochy byly částečně pokryty ledovou krustou. 

Autobus nás  po tomto divokém výletě  svezl kousek nad   El Serrat. Byla zde  pro turisty vytvořená přírodní  piknikovací místa. U jednoho  z posezení jsme s lahvinkou vínka a na ohni připravenými vepřovými  steaky příjemně  zakončili den. Cestou  zpět   jsme  si ještě prohlédli  malou botanickou zahradu - Jardí Botánic Vall de Sorenty  a odtud jsme se po naučné stezce po proudu divoké říčky severní  Valiry  (Riu Valira del Nord) skutáleli  do našeho útočiště v  El Serrat. 
(Botanická je označena  na  mapě č. 3 )

 Pic de Comapedrosa
(tam a zpět cca 8 hodinový výlet – po červené GR11  - viz mapa č. 2 v galerii fotek)
 
Výlet  k nejvyššímu vrcholu Andorry - hoře  Coma  Pedrosa (2 942 m.n.m.) začal v dalším  významném  turistickém a  lyžařském  středisku  ARINSAL. Výstup na  Coma Pedrosu nebyl  nijak technicky   složitý, ale  pro  nezdatné turisty poměrně namáhavý. Startovali jsme  z parkoviště  v  Arinsal  z výšky cca 1 560 m.n.m. Prudké stoupání se střídalo s mírnějšími  úseky.  Nejdříve jsme  kopírovali  říčku Pedrosu. Cestou jsme se v chladné  a chutné vodě osvěžovali zvenčí i zevnitř. Nebýt  příjemné teploty vzduchu (bylo pouhých dvaceti stupňů), stal by se výšlap v některých úsecích asi nepříjemným. Prudká kamenitá cesta nebrala konce. Odměnou nám pak byly výhledy do panenské přírody, na vodopády, na hory i na zelené plochy. Obdivovlai jsme krásu květin a užívali si voňava a ticha. Vyškrábali jsme  se   do nádherné kotliny a  pak si na chvíli  odpočli u horské chaty – Refugi de Comapedrosa (2 267m.n.m.). Pod touto útulnou se vlevo nacházelo Pstruží jezero (Estany de  les Traites). Následovalo  volnější stoupání a  poté opět kotáry. Z kotliny jsme se stočili doprava a mířili pruďasem vzhůru  do kotliny další. Skuhrali jsme nad  náročností trasy a  netušili, co nás ještě  čeká. Přišli jsme k  malinkému zasněženému jezírku. Proklouzat po  jeho příkrém  svahu  byla docela  legrace. Špatný krok by znamenal okamžité osvěžení v ledovém koupališti. Ráz krajiny se změnil. Zeleno  nahradilo  kamení  kombinované se sněhovými plochami. Vystoupali jsme   k Černému jezeru - Estany Negre  Skutečně pak byla vodní plocha z vrcholu vidět jako velmi temná. Většina z nás,  roztroušených v nedotčené krajině, neodbočila nad  jezerem vpravo nahoru. Po hřebeni bychom se pak  pohodlně dostali  k hlavnímu  vrcholu. Namísto toho jsme k cíli šplhali z různých míst. Po velkých balvanech  byla cesta nejsložitější a nekonečná. V některých úsecích  jsme se s vypětím sil  škrábali  po čtyřech.  Po cca 7,5 km  jsme na Pic de Comapedrosa, nejvyšším  vrcholu andorrského knížectví, ve výšce 2 942 m.n.m., vítězně  vyprázdnili  placatky se slivovicí a  pokochali se výhledy z výšin, než krajinu zahalily  mraky. Zpět  jsme už scházeli pohodlně, po hřebeni. 

Pic de Besalí, Rialb

Jen krátce o cíli posledního  výletu v Andoře - vrcholu Pic de Besalí. Startovali jsme na parkovišti SV od  El Serrat (NP Sorenty). Nejdříve jsme museli najít cestu ke  žlutým puntíkům, které nám měly určovat směr. Vyšli jsme z parkoviště doprava  do lesa, do hodně prudkého svahu. Bloudili jsme křovisky a těžko průchodným  terénem a pomalu ztráceli naději. Nakonec  jsme narazili  na cestičku   s vymodlenými  kolečky. Tato  nás (oproti Coma Pedrose) poměrně nenáročně  dovedla  překrásnou krajinou na vrchol Pic  de Besalí (2 637m.n.m., převýšení 865 m.). Užili  jsme si výhledů nejen  na horské štíty Andorry a Francie,   ale prohlédli jsme si  z výšin i průsmyk Rialb (mapka ve  fotogalerii č. 3).  Sestoupali jsme  pak k rozcestníku  a odtud se vydali do průsmyku  (Portela de Rialb), kterým jsme se vraceli (kolem útulny – Refugi de Rialb) zpět  do startu.

 

Andorra  zůstane díky naprosto neposkvrněné přírodě,  klidu i prima bandě nezapomenutelným zážitkem.

 

 ANDORRA - FOTOGALERIE

Články související:

Andorra la Vella, Portské víno, Caldea

Grandvalira - Grau Roig, Montmalús, El Serrat, Estanys de l´Angonella, Llorts

 

 

CK Jurečka

 

Google  - mapy