Po Rothenburgu svobodně, přesto podle předpisů a pravidel.

Rothenburg

Pracovní povinnosti mě před několika dny zavedly do města, které patří k nejkrásnějším městům Německa. Rothenburg ob del Tauber - tak zní celý název tohoto architektonického skvostu, ležícího něco přes 70 kilometrů vdušnou čarou od Norimberka.

Dlouho by se dalo hovořit o jeho krásách. O městských hradbách s ochozy, o malebných, hrázděných domech, o věžích,střežících městské brány, i o legendách spojených s tímto mystickým místem. O tom ale až jindy.

Když jsem se po ránu procházel prosluněným Rothenburgem, všiml jsem si typické německé důkladnosti, pořádku a organizace, která v kulisách starobylého města působila ještě výrazněji. Stačí začít Dopravou.Jednoduchým, přesto velmi účinným řešením Dopravy tu je vymezení některých městských bran pouze pro vjezd vozidel do centra města a jiných zase jen pro výjezd z města. Nejenže se tu tím urychluje provoz, ale zároveň to zamezuje kolizním situacím, které by jinak v úzkých branách logicky vznikaly. V centru Rothenburgu platí zcela triviální pravidlo, které mluví o tom, že zákaz vjezdu je zákazem vjezdu, zákaz stání je zákazem stání,....... atd. Jednoduché, všem jasné, jen u nás nefungující. Prostranství kolem městských hradeb je vymezeno trávníkům a zeleni, lemované cyklostezkami a chodníky pro pěší. Cyklisté si tedy jedou po své stezce, pěší se drží svého chodníku. Znovu prosté a jednoduché. U školou povinné mládeže se tu ukazují být velmi populární koloběžky, na kterých také často také vyrážejí za svými školními povinnostmi. A opět ukázněně a disciplinovaně. Na každé křižovatce, na každém přechodu se pečlivě rozhlédnou a nepotřebují k tomu asistenci policejních hlídek. Stejně tak i řidiči automobilů nepoužívají své plechové miláčky jako zbraň vůči okolí.

Život v Rotheburgu plyne klidně a palnule, stejně tak jako po celá staletí předtím. Nemohu se ubránit dojmu, že svůj podíl na tom má i ukázněnost a ohleduplnost zdejších obyvatel. Za celou dobu svého pobytu jsem neviděl jediného nervózního chodce, ani řidiče. Nemohu se ubránit otázce Proč?! Proč to jde tady a u nás ne? Jak dlouho ještě budeme svou nevychovanost, aroganci a bezohlednost schovávat za fráze o svobodě a demokracii?