Slovinsko: tip na ubytování v regionu Štajerska
Rady a tipy • Peníze a ceny • Jídlo a ubytování
Štajerska neboli Dolní Štýrsko, to jsou vinice a skvělá bílá vína. A festivaly, například Kurentovanje na konci zimy, které se podobá našemu masopustu. Tento region si oblíbil (jak mi vyprávěl) i Ladislav Hladký, vědecký pracovník Historického ústavu Akademie věd ČR, jeden z autorů publikace Dějiny Slovinska, kterou vydalo Nakladatelství Lidové noviny: „Posledních několik let jsem si zamiloval oblast vinic mezi Ljutomerem a Ormoží na východě Slovinska u chorvatských hranic. Nejznámější vesničkou je tu Jeruzalem, který takto údajně pojmenovali křižáci po svém návratu ze Svaté země ve 12. století. Krásu místa vytvářejí zejména nevysoké kopečky s viničními řádky, které jsou vysázeny po vrstevnicích, drobné roztroušené vesnice s malými kostelíky, usedlosti vinařů a krásné, široké rozhledy do krajiny – do rovinatého zemědělského Zámuří, na blízké pohoří Haluze nebo ke kopcům chorvatského Záhoří, pod nímž leží Záhřeb. Kraj kolem Jeruzalema je vskutku v pravém slova smyslu „malebný“. Dá se projíždět na kole či prochodit pěšky. Mají tu výborné víno, vynikající jídla a velmi milé lidi.“
Tento článek nebude více vyprávět o krásách Dolního Štýrska, ale poradí s praktickou otázkou – kde se ubytovat. Nápověda – místní moderní a barevné hostely překvapí a potěší. Nejen peněženku v zemi, kde je ubytování obvykle nečekaně drahé, ale také mladou duši, hostely mají svou historii, jsou moderní, barevné, čisté, mají spoustu výhod včetně zapůjčení kol v ceně a řídí je pozitivně naladění lidé (alespoň jsem je takové potkal).
Začněme v Mariboru, největším městě regionu. Do Mariboru jsme dorazili za setmění a ubytovali se na pravém břehu řeky Dráva v hostelu Pekarna. Název skutečně znamená Pekárna, budova totiž před stovkou let sloužila jako pekárna pro zásobování vojenských jednotek. Pekarna je snad jen pět minut od centra města nedaleko železniční stanice Maribor-Tabor. Hostel jako by byl součástí rodící se komunity, kolem je komplex domů, na první pohled maličko divoké místo, ale není se čeho bát, cítíme se příjemně. Z vedlejšího klubu slyšíme hudbu, ale jen venku, nikoli uvnitř hostelu, kde vládnou pohoda, klid a přátelská atmosféra. Kdo má rád mladé jasné barvy, užije si, v mém pokoji vládla milá oranžovo šedá kombinace. Hotel má krásné balkony, pokoje s kuchyňkou, v ceně je nejen zapůjčení kol, ale i wifi. Když člověk přichází do centra Mariboru po mostě – byla středa hodinu před půlnocí – zdálo se již být město uprostřed spánku. Den předtím tomu bylo jinak, Maribor hrál zápas fotbalové Ligy mistrů a žil a jásal. První vůně, kterou jsem ucítil, byly hned na kraji mostu pečené kaštany, ale nezdálo se, že ti dva chlapíci budou mít ještě tentýž večer velké kšefty. A také to za chvíli zabalili. Za světla je z mostu hezký výhled na město, po tmě, přes nějaké to rozsvícené světlo, to nebylo to pravé. Přece jen ještě pár lidí posedávalo na zahrádkách restaurací v uličce Poštna vedoucí ke katedrále, otevřený je i Patrick´s bar, takže Guinness je k dostání hned u mariborské katedrály. V uličce nabízejí local produkty, local soup, nechybí nabídka local vín.
Jedním z nejkrásnějších měst Slovinska je Celje, kde se především večer dobře žije a baví. Celje bývalo římským městem a je tedy staré tisíce let, což úchvatně dokumentuje prohlídka římských základů v podzemí Regionálního muzea Celje. A tip na ubytování? House of Legends. Vlastně se hostel jmenuje MCC, House of Legends mu jen říkají, nebo je to takový podtitulek. MCC je divný nic neříkající název, ale znamená Mladinski Celjski Center, překládat, zřejmě, netřeba. House of Legends z jednoduchého důvodu – každý pokoj je zařízen a vymalován v duchu některé z místních legend, takže se na zdech pokojů (nejen) setkáte s historií města. A tak se vlastně už v hostelu host setká s tragickou Love Story hraběte Fridricha II. a nešťastné Veroniky z Desenic. S láskou, které nepřál Fridrichův otec Heřman II. a které nepomohl ani Fridrichův ochránce Zikmund Lucemburský, protože nad Fridrichem viselo podezření, že z lásky k Veronice zavraždil svou zákonnou manželku Alžbětu a s Veronikou se tajně oženil. Jak už to v těch dobách bývalo běžné, nejhůře to odnesla žena – Veronika byla na příkaz Fridrichova otce utopena, sám Fridrich byl uvězněn, ale po letech ho otec omilostnil a Fridrich nakonec převzal vládu nad Celským hrabstvím. Jiný pokoj, jiný příběh lásky, jiný příběh z historie Celje – hlavním hrdinou Alfred Nobel, vynálezce dynamitu, po němž je pojmenována cena za významné vědecké objevy, literární tvorbu a zásluhy o mír ve světě. Co má společného Alfred Nobel s Celje? Stárnoucí švédský vynálezce do Celje jezdíval se svou mladičkou osmnáctiletou milenkou Sofií Hessovou, o níž se mnohé prameny vyjadřují nepříliš lichotivě, že vlastně s chutí užívala Nobelovy peníze. Alfred Nobel ji ve svých dopisech tituloval „Madam Sofie Nobel“, přestože se se Sofií neoženil. Pro Sofii prý život s Alfrédem znamenal především hezký domov a nové a nové šaty, přesto, s žádnou jinou ženou nežil Alfred Nobel tak dlouho. V pokojích MCC se mohou hosté ponořit nejen do historek o legendárních láskách, ale také do subkultury města, časů socialistických nebo se stát po zuby ozbrojeným ninjou. Jen pro doplnění, hostel MCC vypadá již na první pohled zalitý sluncem, čistý venku i uvnitř, a přesně tak působí i na pohled druhý a třetí. Hostel je prvotně pro mladší generace, ty starší se v něm ovšem mohou cítit taktéž jako doma. A zapůjčení kola je opět v ceně ubytování. Nejlevněji je možné se vyspat v pokoji s osmi lůžky – 18 €, jednolůžkový pokoj stojí 29 €, dvoulůžkový 46 €, což je na slovinské poměry fajn.
Dalším krásným městem regionu, z něhož se dají podnikat výlety, je Ptuj. Symbolem města je Orfeův památník stojící před městskou věží na náměstí Slovenski Trg. Mramorový sloup s reliéfy je vysoký pět metrů a je nejznámější a nejviditelnější připomínkou na římskou minulost Ptuje. V současném Ptuji je veselo, zvláště na Kurentovanje nebo během slavností vína. A ubytování? Tentokrát nedoporučuji přímo hostel, ale Muzikafe. Asi bych ho nenazval bizarním podnikem jako Lonely Planet, takový výraz může leckoho zmást. Tedy alespoň nikoli ve smyslu výstřední, divný. Lépe – neobyčejný. A to již okolnostmi svého vzniku, kdy se manželé po roce toulání světem rozhodli, že přivedou svět k sobě domů. Mnohé z toho, co hosté uvidí, uslyší, poznají, jsou právě jejich nápady a dílo jejich rukou. V Muzikafe se konají koncerty, literární večery, výstavy, pokoje září mnoha barvami (ladícími), působí excentricky, jako by se člověk opravdu ocitl někde uprostřed uměleckého světa. Příjemné je posezení na slunečné terase (příjemné je i večer bez slunce), měl jsem štěstí na posezení s majitelkou, které se na klíně povalovala zrzavá kočka. A kdo přijede koncem srpna, Muzikafe je jedním z center Dnů poezie a vína. Jednou větou – Muzikafe je místem setkání mladých a kultury. Vlastně, takové hostely ve Slovinsku bývají, tak jsem je poznal, rozhodně to nejsou nějaké levné, sešlé a napůl ztracené podniky.
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Slovinsko
Půjčovna aut