Ukrajina 2015

1. Bezpečnost

Prý jsem blázen a dobrodruh, když cestuji v této době na Ukrajinu. Na východ bych se nevydala, i když naši zpravodajové a nejen oni, tam jezdí. Proč ale nejet do západní části, do bývalého Československa a Polska? Svou cestu jsem popsala v cestopise, tady se zaměřím na jiné věci. Bylo to tam nebezpečné? Rozhodně nebylo. Problémy, které na nás čekaly, se týkaly jiných věcí, než si ti, kteří jen sledují zprávy, představují.

2. Peníze a ceny

Na Ukrajině je vše strašně levné. Peníze jsme měnili v kursu 1 hřivna-1,10 Kč. Například: Dvě hodiny v akvaparku (vybavením odpovídá našim) ve Lvově-100 hřiven, vstupy do muzeí 10 hřiven, tramvaj a trolejbus ve městě 2 hřivny, městský autobus 3 hřivny, vlak 150 km 10-12 hřiven, autobus na stejnou vzdálenost 100 hřiven, taxi 10 km 120 hřiven, pohled 3 hřivny, WC 2 hřivny.

3. Doprava

Přesně naopak, než před dvěma lety na Podkarpatské Rusi. Vlaky si jezdí, jak chtějí. Nedá se naplánovat si projížďku tratí. Ani nikdo pořádně nevysvětlil, proč vlak z Jasini do Ivano-Frankovska a ze Lvova do Lucku nejely. Naopak autobusy, malé maršrutky, jezdily podle jízdních řádů. Jednou jsme použili velké taxi pro 9 lidí a ve Lvově taxi. Taxikáři šidí všude. Napřed nám řekl, že nás vezme do hotelu za stovku, pak chtěl 120, prý ještě za zavazadla! Řidič maršrutky ze Lvova do Lucku byl nevrlý. Napřed nám řekl, že nemá prostor pro batohy, pak nám nadával, že je bereme s sebou a otevřel nám prostor vzadu. Při vystupování si mumlal něco ve stylu no jo, inostrancy!

4. Jídlo a ubytování

Tady byly rozdíly, ale i tak jsme byli všude spokojení. V hotelu v Jasini jsme platili po 80 hřivnách, na pokoji WC, sprcha a jen postele a televize. Majitel byl milý a ochotný. V Ivano-Frankovsku jsme v hostelu platili po 100 hřivnách. Malý pokoj s palandou a sprchou, WC mimo. Hostel vedli mladí studenti. Z nástěnek jsem poznala, že se tu konají setkání mladých ochránců přírody. Byli tady studenti z Polska a Ruska. Problém byl hostel najít. Pomohli nám domorodci, hlavně milá slečna Oxana, která byla i u nás v Praze. Ve Lvově jsme platili po 90 hřivnách. Bydleli jsme 3 noci v novém hotelovém komplexu daleko od centra. Na pokoji obvyklé vybavení, postele, skříně, stolky, židle, televize, WC a sprchu jsme měli vedle pokoje. Personál se tu střídal, ale bez problémů. Nejpřepychovější ubytování bylo v Lucku. Po 225 hřivnách, měli jsme apartmá. Velká předsíň, obývák s pohovkou, křesly a televizí přes celou stěnu, ložnice s postelemi a stolky, mramorové WC a koupelna. Snídaně o několika chodech. Talíř se sýry a šunkou, míchaná vejce, zeleninový talíř, talíř se sladkostmi, s chlebem a pečivem, k pití kafe nebo čaj a džus. V obchodech mají potraviny hlavně ukrajinské a ruské, ceny jsou proti našim poloviční. Ze zemí EU, nejvíc z Francie a Itálie, to stojí jako u nás. Z českého zboží jsme viděli piva. Vína nejvíc z Moldávie. Čaje z Británie. Užili jsme si jídelen a restaurací. Jídlo dobré, taky levnější, než u nás. Zážitkem byla návštěva rakousko-uherské kavárny Sztuka ve Lvově. Za výbornou kávu jsem platila 16 a za velkou porci čokoládového dortu s mandlemi 22 hřiven. Žádné obavy, že byste na západní Ukrajině neměli co jíst!

5. Práce a život

S místními jsme se do podrobných rozhovorů nepouštěli. Až na jednu výjimku. V září 1975 jsem byla ve Lvově na krátkém studijním pobytu. Neodolala jsem a šla jsem se podívat na univerzitu Ivana Franka. Seznámila jsem se s třemi učitelkami, zavzpomínali jsme na naše studia a povídali si o učení a vysokoškolském studiu. Probrali jsme cestování, zajímavá místa v Česku, trochu náboženství (západní Ukrajinci jsou převážně řečtí katolíci), politiku ne. Vzali nás na oběd do učitelské menzy, za velký talíř boršče, maso s kaší, to byla menší porce, zeleninový talíř a džus jsem platila 25 hřiven.

6. Ostatní

Ukrajinská WC, většinou děs. Ubytování, tam je to v pohodě. Ale v jídelnách, restauracích, na nádražích, jsou většinou turecká, papír se hází vedle do koše a hygiena, no pomlčím! Jak vypadají WC ve vlacích raději nechtějte vědět! Mimochodem, to říkaly i učitelky ve Lvově, že v této oblasti je Ukrajina značně zaostalá. I na univerzitě mají záchody turecké! Taky musím vyvrátit všeobecnou fámu, že na Ukrajině nesmíte promluvit rusky, abyste se při nejlepším nedostali do potíží. Mluvila jsem rusky všude. Oni samozřejmě poznají, že nejste rodilý mluvčí. Ve Lvově se domluvíte také polsky. Angličtinu jsem použila jednou, při povídání se slečnou Oxanou. Že rusky nerozumí. Naopak v jednom luteránském kostele jsme se dali do řeči s průvodcem, Honza začal polsky a on-polsky neumím, ukrajinsky nebo rusky. Nevím, co bych ještě napsala. Snad jsem na žádný ze svých nejnovějších postřehů nezapomněla.