Ukrajina - vlaky

Moje loňské a letošní vlakové zkušenosti jsou: vlaky jezdí načas, podle jízdních řádů, čím vyšší kategorie, tím větší čistota. Průvodčí jsou milí a vstřícní, pokladní, co jsem zaznamenala, také. Jízdné po přepočtu vyjde na polovinu až třetinu našich cen.

Problém je s jízdními řády. Je obtížné, vlastně nemožné, si naplánovat cestu vlakem s přestupy. V dané stanici zjistíte, jak jezdí vlaky tam a onam, ne ale už, jakou mají návaznost v přestupních stanicích. To zjistíte, až tam dojedete.

Loni jsem cestovala jen dálkovými spoji. Z Čopu do Kyjeva, z Kyjeva do Ruska do Loo u Soči. A nazpět. Kromě posledního vlaku z Kyjeva do Čopu, kde bylo WC dost fujtajblové, byla kultura cestování bez problémů. V každém vagóně mají samovar se stále horkou vodou, kde si každý může uvařit čaj, kafe nebo pytlíkové jídlo.

Letos na Zakarpatské Ukrajině jsme jeli vlakem z Čopu do Volovce, vlakem z Chustu do Solotvina s přestupem v Teresvě, dál trať, po které jezdíval rychlík Praha-Jasiňa, není v provozu. Pak vlakem ze Solotvina do Vinohradova, o úzkokolejce do Iršavy píšu jinde, z Vinohradova do Užhorodu s přestupem v Batěvu a nakonec z Užhorodu do Čopu.

Tady všude jezdily vlaky pomaleji, lidí cestuje hodně, ale vagónů bylo vždy dost a nestalo se, že by musel někdo stát. Na stanicích a zastávkách stojí prodávající a koupit můžete hlavně ovoce a zeleninu, obchodníci prodávají i ve vlacích. Zmrzlinu, pečivo, různé cetky a kýče.

Kromě nádraží ve Vinohradovu byla všechna ostatní čistá a útulná, pracovníci a občas policie dbá na to, aby se tam nepohybovaly nějaké nekalé živly. Žebráků a povalečů jsme zaznamenali minimum oproti tomu, co se u nás o Ukrajincích na Ukrajině píše.