Včely z InterContinentalu
Včely jsou tvorečkové poměrně plastičtí a svá sídla – úly si hledají, kde mohou. Zároveň jsou také užitečné, což neuniklo lidské společnosti. Člověk totiž měl již odpradávna v oblibě jejich sladký produkt – med a neváhal pro něj lecos podniknout. V současné době je u nás včelařství koníček i profese a včelích úlů máme u nás na čtvereční kilometr snad nejvíce na světě. Objevují se nejen v blízkosti sadů popřípadě polí s řepkou, ale najdeme je i na relativně nehostinných místech, jako jsou horní partie Jizerských hor, údolí Šumavy nebo v okolí nejchladnějšího místa v Čechách, v Doupovských horách. Bylo by tedy divné, kdyby včelaři opomenuli naše Hlavní město Prahu. Naopak, k údivu mnoha lidí, pražské teritorium skýtá pro včely bohatou pastvu. Proto i zde najdeme tyto malé pomocnice i na tak roztodivných místech, jako je Botanická zahrada v Tróji, zahrady Pražského Hradu nebo střecha obchodního domu v Chodově. Nedávno se k nim připojilo další zajímavé stanoviště. Tentokrát ho najdeme k údivu hotelových hostů na střeše pražského hotelu InterContinental.
S nápadem chovat včely na střeše hotelu přišel bývalý ředitel A. Schreiter, který se inspiroval v Americe a nezávisle na něm ředitel implementační agentury „Bez medu to nejde“ J. Cafourek. Po nich převzali pomyslnou štafetu vedoucí projektu a šéfkuchař M. Kubec, mimochodem též president Asociace kuchařů a cukrářů ČR a navíc ředitel WACS pro kontinentální Evropu a Ing. A. Uváčik, vynikající včelařský odborník a novátor v oboru výzkumu včelího společenství. V hotelech stejné kategorie, jako je InterContinental Prague, se totiž stalo dobrým zvykem nabídnout hostům ke snídani kromě medu, servírovaného v patřičné misce, také přírodní plástev, z které odkapává čistý med do připravené nádoby, takže si hotelový host může být jistý jeho čerstvostí. Proč by tedy nemohli mít i oni vlastní zdroj zmíněné pochoutky, zvláště když se M. Kubec dozvěděl, že včela dokáže díky svému metabolismu vyrobit med prostý všech nežádoucích civilizačních zplodin v Praze stejně jako v biorezervaci někde v Jeseníkách. „Nejsme si vědomi toho, že by některý sesterský hotel v rámci retězce InterContinental Hotels and Resorts choval nějaké to svoje včelstvo a ještě ke všemu na vlastní střeše!“ podotkl. Také dodal, že po oslovení Českého svazu včelařů získal kontakt na A. Uváčika, který nejenže s projektem pomohl, ale stal se zároveň správcem jejich zatím trojice rychle se rozrůstajících oddělků.
Úly mají umístěné za větrem v sedmém patře hotelu směrem na jihovýchod, kam neproniká chlad a vlhko z blízké Vltavy. „Osadili jsme je včelami se skvělou F1 matkou rakouského a u nás hojně rozšířeného plemena Singer, které má velmi vhodné vlastnosti do tohoto prostředí. Proto jsou naše včely výrazně neagresívní a nerojivé. Ovšem rojení je u včel přirozená vlastnost. Přes všechny naše plánované chovné zásahy jsme jim raději trochu zastřihli jedno z křídel, takže stará matka po vylétnutí spadne nedaleko úlu a vyrojené osazenstvo se po čase zase vrátí zpět. Těžko si lze představit situaci, kdy by někdo se včelařskou pomůckou zvanou rojáček pronásledoval včelí roj po střechách hotelu.“ Ani o zdrojích pastvy nemá A. Uváčik pochybnosti. „Praha je pro včelaře velice zajímavá lokalita, protože tu neustále něco a někde kvete nebo hostí medovici. Například vegetací porostlé svahy Letné jsou pro včely hodně lákavé. Počítám, že minimální výnos jednoho včelstva nebude menší než 30 kg. A to si myslím, že by bylo málo. V Praze existují včelaři, kteří mívají každoročně 80 i více kg na včelstvo.“ V budoucnosti má vedení hotelu také v úmyslu využít další nápad A. Uváčika, a to umístit na viditelném místě plochou obrazovku, na které hoteloví hosté mohou sledovat na vlastní oči prostřednictvím endoskopické kamery a speciálního osvětlení dění ve zdejším úlu. Pro zaměstnance hotelu se staly včely předmětem zájmu a mnoho z nich se na ně šlo podívat. Podzimní cukrové krmení, které včely potřebují, aby přežily zimu, pro ně vlastnoručně připravili zdejší šéfcukrář a jeho zástupce. I sám šéfkuchař přiznal, že když má po zvláště vypjaté akci chvíli času, jde se uklidnit pohledem na dění před úly a poslechnout uklidňující bzučení zdejšího osazenstva. Když se následně vrací, cítí pohlazení na duši. S úsměvem tvrdí, že třináctého července letošního roku získal ve včelách dalších třicet tisíc nových zaměstnanců. Jen mu přejme, aby na jeho slova nezareagovali úředníci ze Všeobecné zdravotní pojišťovny a sociálka a nevymáhali za nové zaměstnance příslušné poplatky.
Antonín Karoch a Jiří Müller
Foto: Roland Horčic