Z Kaliningradu přes Litvu do Petrohradu

Ve svém posledním článku o Dopravě jsem "dojela" z Kaliningradu na litevskou hranici. v Karibati dostávali razítka do pasů Rusové, nám nedali. Vlak jel pomaloučku, jako na našich úzkokolejkách. Rozjel se rychleji za Kaunasem. Trať z Kaunasu do Vilniusu jsme jeli přesně před rokem. Jenomže! Přijeli jsme tentokrát na mezinárodní nástupiště, nikdo kromě nás dvou nevystoupil. Museli jsme jít přes celnici. Tam se nás ptali, odkud a kam jedeme. Povídám, že z Kaliningradu a že pojedeme večerním vlakem do Petrohradu.

"Proč jste nezůstali ve vlaku?" "Protože nemáme běloruské tranzitní vízum a večerní vlak jede přes Lotyšsko." Zkontrolovali pasy a pustili nás. Přišli jsme k další přepážce. Tam chtěl celník vědět, kolik vezeme litevských peněz, kolik euro a jaké vezeme potraviny. Zatajila jsem jediný litas (asi 7 Kč), který mi zbyl z loňska. Jmenovala jsem eura, Honza také udal svou částku peněz. Pak jsme se dozvěděli, že některé potraviny se nesmějí do zemí EU dovážet a sýry putovaly do koše.

Konečně ve Vilniusu! Po roce. Ale jen na čtyři hodiny. Schovali jsme velké batohy do boxů a prošli jsme se známými místy od nádraží přes Radniční náměstí ke Katedrálnímu náměstí. Nově jsme šli Gediminasovou ulicí, obchodním centrem města. Přešli jsme řeku Neris a prošli si kus nábřeží s výhledy na známé nám Hradní vrch s Gediminasovou věží a vrch Tři kříže. Psala jsem o Vilniusu články loni.

Vrátili jsme se na Katedrální náměstí z druhé strany. Večeřeli jsme ve stejné čínské restauraci, jako loni. Čínské nudle za 16 litasů. Na nádraží jsme si vyzvedli zavazadla a čekali, až nás vyzvou k nástupu do vlaku, tzv. posadka. Hlásili litevsky, rusky a anglicky.

Průvodčí nám dala k vyplnění migrační lístky a nějakou divnou litevskou anketu. Byla o cestování, moc jsem jí nerozuměla. Naše plackartové kupé bylo skoro prázdné. V osm večer jsme vyjeli, jely tři vagóny. V lotyšském Daugavpilsu jsme stáli podle řádu 40 minut, připojovali nás k vlaku z Rigy, to už jsme byli dlouhý vlak. V 11 jsme vyjeli a po půlnoci přišly hranice Karšava - Pitalovo, kde jsme stáli 40 minut. Lotyši jen zkontrolovali pasy. Na ruské straně si celníci vzali půlku migrační karty, zkontrolovali pasy a vízum a dali razítka. Tak jsme zase v Rusku, je o hodinu víc, od Petrohradu nás dělí osm hodin jízdy.