Za vínem do Slovinska

Slovinsko nepatří stejně jako Česká republika mezi velké státy. Rozlohou i počtem obyvatel je dokonce menší než my. Má něco přes dva miliony obyvatel a jeho rozloha činí 20 000 km2. V minulosti, v období rakouského mocnářství, jsme však byli společným státním útvarem. Jak Češi, tak i Slovinci, zanechali na území toho druhého nezanedbatelné stopy. O Masarykově hradním architektu, který se významně zapsal do dějin českého stavitelství, napsali naši novináři či odborníci přes architekturu mnoho. Naopak nám zcela uniklo, že se jeden Čech na přelomu 19. a 20. století významně zasloužil o moderní rozvoj slovinského vinařství a vysázel tu více než devět tisíc hektarů vinic. Byl to Bohuslav Skalický z Cerekvice nad Bystřicí, bojovník proti mšičce révokazu, ředitel odborné vinařské školy v slovinském Novom Meste a později zdejší státní zemědělský rada.

„Ve Slovinsku registrujeme přibližně 30 tisíc vinařů. Vezmete-li v úvahu rozlohu naší země, zjistíte, že naši vinaři obhospodařují v průměru pouze 3 až 4 ha vinic. Rozlišujeme malá vinařství – tzv. rodinná a větší vinné sklepy. To jsou producenti vína, kteří ročně vyrábějí od 200 tisíc do milionu lahví. Největší výrobce pro ilustraci produkuje 5 milionů lahví,“ říká Roman Weixler, obchodní rada Slovinského velvyslanectví v Praze. „Ve Slovinsku rozlišujeme tři vinařské oblasti. Na východě země najdete Podrávský region, pojmenovaný podle řeky Drávy. Občas se mu říká Slovinské Štýrsko. Keře rostou na kvalitním minerálním podloží, které se poté odráží i v chuti a kvalitě vína. Více se tu pěstují bílé než červené odrůdy. Mezi nejpěstovanější bílé kultivary patří Savignon, Chardonay, Rulandské šedé a z červených hroznů Rulandské modré a Frankovka. Další region, tentokrát pojmenovaný po řece Sávě, tedy Posávský region, je unikátní tím, že vína, která tu vypěstují a vyrobí, se spotřebují téměř všechna na domácím trhu. Daří se zde především Modré Frankovce a odtud pochází speciální slovinské víno Cviček. Zaregistrovali jsme ho jako výjimku Evropské unie, jelikož dává málo cukernaté mošty a na právoplatné označení "víno" obsahuje málo alkoholu, zhruba 10 %. Tvoří ho směs z červených a bílých hroznů a stal se neoddělitelnou součást místní gastronomie. U vín z třetího regionu – Přímořského, na Vás dýchne slanost moře a atmosféra pobřeží. Červená i bílá vína se zde rostou zhruba nastejno.Populární jsou Rulandská vína bílá i šedá; z modrých Cabernet Savignon a Merlot. Známé jsou i vína regionální jako například Rebula, Zelen, což jsou bílá vína, a červená Refošk a Teran. zajímavostí posledních dvou je, že se jedná o stejnou révu, pouze je každá pěstovaná na jiném podloží. Chuťově jsou opravdu rozdílná,“ dodává R. Weixler.

Podle obchodního rady existuje drobná nesnáz. Málokdo v České republice ví, že Slovinsko je také vinařská země. „To se snažíme změnit, zvláště proto, že u slovinských vín existuje velice dobrý poměr mezi cenou a kvalitou,“ vysvětluje. Mezi nejvýznamější slovinské vinaře ze skupiny rodinných vinařství patří Movia, Ščurek, Kupljen a další. Největším vinným sklep je sklep Goriška Brda, který má zastoupení i v Čechách. Následuje podnik Vina Koper z Přímořské vinařské oblasti. Na východě je největší firma PNF, což v překladu znamená Puklavec a přátelé. Nejlepší šumivá vína se ve Slovinsku vyrábějí v Radgonské Gorici. Odborníci měli možnost seznámit se s výrobky jmenovaných vinařů na letošním podzimním setkání International Wine Show Prague v pražském hotelu Hilton. Někteří ze slovinských vystavovatelů se této přehlídky zúčastnili již po několikáté.

O tom, že slovinské vinařství má dlouholetou tradici, svědčí nejenom množství regionálních a specifických odrůd, ale roste tu i nejstarší keř révy vinné na světě zvaná Stara trta (stará réva). Najdete ho v Mariboru a odborníci tvrdí, že mu je více než 400 let. Roste na jižním průčelí domu ve Vojašniški ulici číslo 8, nedaleko řeky Drávy. Kmen, jehož průměr je v současné době 25 cm, dokonce namalovali na průčelí domu z roku 1657. V roce 2004 vědci určili věk keře na 440 roků. Jako nejstarší keř révy vinné na světě ho zapsali do Guinessovy knihy rekordů. Révu tvoří dvojramenný kordon, zavěšený na konstrukci a pne se po fasádě domu (brajdo). Každé rameno kordonu je dlouhé 15 metrů. Ročně keř vyplodí kolem 50 kilogramů hroznů, z nichž vyrobí víno. Protože je ho opravdu málo, je z něj opravdu exkluzivní záležitost. „Víno ze Staré trty není volně prodejné a je darováno mimořádným návštěvám Mariboru, tedy nejvýznamnějším politikům, monarchům a světově proslulým celebritám. V loňském roce byla odnož z keře Stara trta vysazena i v zahradě Pražského hradu. Prezident Miloš Zeman ji získal od svého slovinského protějšku Boruta Pahora jako oficiální protokolární dar.Společně ji zasadili na Pražském hradě pod bustou architekta Jože Plečnika. Není to však jediná odnož této nejstarší révy v České republice. S myšlenkou zasadit štěp také v Cerekvici přišla rodina Bohuslava Skalického, která pátrala po svém dědovi a zjistila, že pocházel z obce nedaleko Hořic. Ten, ačkoliv původně neuměl ani slovo slovinsky, se už do své staré vlasti natrvalo nikdy nevrátil. Skalického vnuk, primář z fakultní nemocnice v Mariboru, se s vedením města Maribor dohodl, že další štěp keře Stara trta vysadí u pamětní desky B. Skalického v Cerkvici.

„Na druhé straně se i Slovinci zasadili o rozvoj vinohradnictví v České republice. Když po roce 1990 u vás vinaři obnovovali vinice, velká část vysazených keřů pocházela ze Slovinska od mariborské firmy Trta. Snad protože jsou klimatické a půdní podmínky ve východním Slovinsku podobné jako v Česku, prý se tu velice dobře osvědčily a stále osvědčují. Myslíme si, že se český trh s vínem může nadále rozvíjet, protože domácí výroba vína nestačí poptávce. Tím pádem si i Slovinsko přeje do obchodu s vínem zapojit. Máme společnou historii, velice podobnou kulturu a lidé, když spolu chvíli hovoří, tak si celkem dobře rozumí. Proto si myslíme, že slovinská vína rozhodně mají šanci uspět na českém trhu. Navíc každá lahev vína z rodinných vinařství je kvůli velice malé výrobě jistým unikátem!“ dodává na závěr R. Weixler.

Autor: Antonín Karoch