Každý muž má svůj nůž
V dřívějších dobách, kdy mladíci nevysedávali u počítačů, ale brouzdali českou a moravskou divočinou, byla pořádná kudla součástí výbavy každého trempa i turisty. Snad tehdy vznikl slogan: “Každý muž má svůj nůž!“ Zkusili jsme se vrátit do zmíněných časů a vyzkoušet, jak se osvědčí současný výrobek. Použili jsme nerezový zavírací nůž Ruike 801-SF. Musel toho vydržet opravdu hodně. Štípali jsme s ním třísky na podpal, zkoušeli rozdělat oheň za pomoci moderního křesadla, kuchat rybu a podobně. Nůž obstál s hvězdičkou. Navíc jsme zjistili, že jeho ostří jde tzv. natáhnout řeznickou ocílkou, aby bylo ještě ostřejší.
Nože výrobce Ruike prodávají ve firmě Ariga, která provozuje eshop Kronium. Sortiment nožů sice není hlavní nabídkou firmy, ale jedná se spíš o žádaný paralelní segment prodeje. V prodejně Fenix proto také najdeme nože zavírací, s pevnou čepelí a multifunkční.
Jedním z těch, které obchod Kronium nabízí, je už zmíněný nůž Ruike 801-SF v lesklém provedení. Je to jeden z nejprodávanějších nožů firmy. Existuje ještě o málo dražší nůž Ruike 801-SB. Ten se liší od prvého tím, že je žárově černěný. Oba to jsou relativně malé, celokovové nože s čepelí dlouhou 86mm pro běžné i méně běžné použití. Čepele, vyrobené z odolné nerezové Sandvik oceli 14C28N, jsou zodolněné technologií zmrazování. Proto je čepel i celý nůž odolný vůči korozi a dovede dlouho držet ostří. Co je zajímavé, je fakt, že i přes nerez provedení je stále magneticky vodivý, takže ho můžeme přichytit například v dílně na magnet, abychom měli nůž stále po ruce. Sympatické na něm je i to, že je jednoduchý, plochý, lehký, snadno ovladatelný, má praktickou sponu na pověšení k opasku a je téměř nezničitelný. Proti otevření ho zabezpečuje zámek tzv. Frame Lock, který spolehlivě brání tomu, aby se nůž samovolně zavřel, zvláště, když má vlastník v dráze čepele prst. Tento zámek tvoří část kovové rukojeti, která funguje jako zabezpečovací pero a znemožňuje čepeli, aby samovolně sklapla. Nůž lze otevřít přes tzv. flipper, což je páčka u čepele. Zruční prý dovedou nůž otevřít jednou rukou, my nezruční si musíme pomoci druhou. Zato máme jistotu, že se nepořežeme. Čepel samotná je uložená na čepu v ložiscích, takže není potřeba při otvírání nebo zavírání používat sílu. Úkon jde opravdu lehce. Pokud tyto nože porovnáváme parametrem cena x výkon, jedná se opravdu o dobré a funkční výrobky.
Když jsme potřebovali třísky na podpal, museli jsme sice použít údery polínkem na čepel, ale nůž tento postup bez problémů zvládl. Také oblíbené „ohňové dřívko“ vyřezal bez problémů. Drobná obtíž se objevila, když jsme s nožem zkoušeli rozdělat oheň moderním křesadlem. Kdysi jsem tuto technologii celkem ovládal. Nyní jsem ale zjistil, že mi to vůbec nejde. Navíc kolega, který mne při této činnosti fotografoval, neudělal jediný kloudný snímek. Bohužel jsem si vybral nůž s lesklým povrchem, nikoliv černěným, a neuvědomil si, že se sice vypadá velice efektně, ale bohužel se od tohoto povrchu výtečně odráží blesk. Také rybu naporcoval nůž výborně, ale soused rybář se s ním hned na první pokus trochu řízl a další fotografování mi zakázal. Když všichni odešli a já si chtěl zatopit v krbu, s otevřenými dvířky mi vypadlo i žáruvzdorné těsnění. Odříznutí špičky kartuše s kamnářským tmelem a naporcování těsnění bylo dílem okamžiku. Největší prověrka však čekala doma. Rodina se rozhodla pro dýňovou nedělní polévku. Rozříznout tvrdý povrch dýně bylo obtížnější než zhotovit třísky na podpal. Ale oba, nůž i já, jsme i tohle zvládli bez úrazu. A drobná douška na závěr. Když jsem se vrátil z lesů, tak jsem tři dny služebně pobíhal po městě. Navečer jsem si sáhl do kapsy pro kapesník a nahmatal nůž. Vůbec jsem nezaznamenal, že ho jako správný muž nosím denně sebou….