Od Suchého vrchu po Lázek

Ze spolupráce pohlednicového sběratele Petra Možného a muzejníka Zdeňka Gáby na odpočinku pomaličku vzniká zajímavá knihovnička, věnující se převáže oblasti severozápadní oblasti Moravy (a přilehlých lokalit). Po publikacích věnovaných Králickému Sněžníku, Rychlebským horám (okolí Paprsku) vyšla nedávno další obrázková kniha s názvem Pomezí Čech a Moravy s podtituly od Suchého vrchu po Lázek na starých pohlednicích a fotografiích.

Již barevná obálka s erby obcí a zemí, kterých se kniha věnuje přitáhne oko diváka.

Z titulu knihy si dovodíme, že tentokrát se autoři zaměřili na výběr obrázků z oblasti kolem zemské hranice. Již mapy na předsádce naznačují, kde se nacházíme. Při dnešním krajském uspořádání prochází hranice poněkud jinde, jak se katastry obcí připojovaly k jiným územním celkům. První kapitola je věnována již podle názvu Suchému vrchu. Tedy nejvyššímu vrcholu pohoří, kterému se říká Bukovohorská hornatina. Jde o součást vyššího celku, kterému souhrnně říkáme Orlické hory, a zmíněná hornatina je její nejjižnější částí. Suchý vrch jen o 5 metrů nedosahuje výšky 1000 m (tedy 995 m). Hora na pomezí původně česko-německého osídlení vystupuje poměrně značně nad okolí (západně nad Českou tabuli, na východě Kladskou brázdu). Lákadlem na vrcholu hory je chata a rozhledna, které zde vznikly z popudu Klubu českých turistů právě pro povznesení českého živlu proti německým usedlíkům.

Závěr knihy je pak věnován Lázku (714 m), pro změnu nejvyšší hory Zábřežské vrchoviny. Vlastně i zde vznikla svého času rozhledna jako součást snahy pozvednout český živel v poněmčeném okolí.

To bychom byli ale s knihou hotovi příliš rychle. Další kapitoly jsou tedy věnovány vesnicím a osadám v okolí zemské hranice. Paradoxně je tu vlastně jen jedno město, Štíty, dříve Šilpek (Schildberg). Ve své době šlo o poměrně významné centrum, šlo o sídlo soudního okresu, po správní reformě v 60. letech minulého století se městečko ocitlo na samém okraji šumperského okresu a dokonce přišlo o městský status (vrácen po sametové revoluci).

Jednu osu knihy tvoří tedy hřebenovka mezi Suchým vrchem a Lázkem, druhou tvoří říčka Březná, která se vlastně dnes dotýká současné hranice mezi správními Čechy (Pardubický kraj) a Moravou (Olomoucký kraj).

Zabrousíme tak do tří pohoří, kromě již zmíněných ještě navštívíme Jeřábskou část hanušovické vrchoviny. Nemineme relativně známé osady jako Cotkytle, Čenkovice, automobilistům je známá Červená Voda díky procházející silnici č. 11, objevíme zašlou velikost Podlesí (Krumperky), navštívíme Severomoravskou chatu, Svatou Trojici pod Jeřábem. Připomíná se pašerácký Písařov, v podhůří Bukové hory se objeví Heroltice nebo skoro neexistující Valteřice.

Petr Možný dodal fotografie. Geolog Zdeněk Gába přidal pár řádek textu, naštěstí se vyhýbá dějinným soudům (značná část oblasti byla osídlená německy mluvícím obyvatelstvem). Věnuje se spíš zeměpisným faktům, případně zavzpomíná, čím se dřív obyvatelé živili, jaké tu bylo hospodářství, průmysl apod. Samozřejmě i dějinám turistiky. Oblast je totiž vskutku turisticky značně přitažlivá. Centrum turistiky se odehrává samozřejmě hlavně v té vyšší části, hlavně díky Bukové hoře směřuje do zimního období (střediska Čenkovice a Mlýnický Dvůr). Samotný Suchý vrch s rozhlednou a (znovu opravenou) Kramářovou chatou je rovněž prvořadý turistický cíl.

S Lázkem je to v poslední době poněkud horší, nicméně stále sem dochází řada turistů. Nedávno byla ale rozhledna i s Reichlovou chatou vydražena a podle všeho by rozhledna i občerstvení zase sloužit návštěvníkům.

Příjemný je i pobyt v údolí Březné, kolem Jeřábu i v méně známých či navštěvovaných místech, které na svůj „objev“ teprve čekají.

Knihu vydalo příznačně nakladatelství Veduta Štíty, jde tedy vskutku o domácí produkt.

Sympatické je, že již vlastně ve třetí publikaci autoři zpřístupňují zájemcům pohled na region poněkud pozapomenutý (samozřejmě několik prvořadých lákadel tu je), ale jinak o oblast, kam ještě masová turistika nedorazila. Kdo si knihu pořídí, např. jako suvenýr při svém pobytu určitě neprohloupí a pro místní může být vodítkem i poučením, jak se tu dříve žilo a pracovalo.