ČHS – Bílý sloup – Kouty

V letošním roce se dočkáme opět otevření jižní strany silnice na Červenohorské sedlo. Je sice fakt, že ještě v dubnu a květnu se „čtyřiačtyřicítka“ zavře k dokončení prací (nějaká svodidla, vrchní asfalt)., v létě by ale cesta už měla konečně sloužit k běžné Dopravě. S tím se dá očekávat větší přísun výletníků a turistů od šumperské strany, tím i turistů, kteří si udělají nějakou trasu k jihu.

Námětem jim může být vycházka na Bílý sloup a kolem Šindelné hory do Koutů. Je to nakonec i varianta pro ty, kteří zamíří na Vřesovou studánku, a vlastně by chtěli rovněž do Koutů, ale nepozdává se jim poměrně strmý sestup po žluté značce k Hučivé Desné. (za deště a mokra je to leckdy obtížnější).

Začátek je tedy na Červenohorském sedle, kam se zřejmě výletník vydá hromadnou Dopravou, nechávat na parkovišti automobil je poněkud netaktické.

Směr výstupu je jednoznačný, červená TZ je přímo hlavní hřebenovkou Jeseníků, tak není co řešit. Ze sedla traverzuje jižní cvičnou louku, mijí bývalý lom. Kdysi se tu těžil materiál na výstavbu silnice , dnes je zde místo pro bivak a mini replika kaple z Vřesovky, která je připomínkou, že hory jsou tvrdé a vybírají si občas nějakou oběť. Trasa je vedena po pohodlné lesní silnici se štěrkovým povrchem. Ta se opravovala vcelku důkladně koncem 80. let s přípravou nové chaty u Vřesové studánky. Cesta se spravila, chata nepostavila.

Po obejití horních stanic vleků na jižní straně se cesta dostane přímo na hřeben. Vyhlídkové místo s naučnou tabulí stezky „S Koprníčkem po Keprnických horách“ nás sice seznámí s historií Červenohorského sedla, nicméně z nedávné zkušenosti (běžek) můžu prozradit, že označení vyhlídka je už pomalu pasé. Ač byl hřeben v této části dosti dlouho „oholen“, může poznamenat že z „Pičulky“ toho už dnes moc vidět není.

Po výstupu následuje mírnější skoro rovinka, po přístřešku pomalu ale jistě opět stoupá k Bílému sloupu. V těchto místech můžeme kolem cesty pozorovat téměř horský prales (poznamenaný exhalacemi). Jde vlastně o NPR Sněžná kotlina, jejíž hranici tvoří právě turistická trasa. Proč se Bílemu loupu říkaá Bílý, prozrazuje další naučná tabule. Přiznejme, že ale dřevěný hranol bude zřejmě pravidelně obnovován, nezdá se, že by dřevo vydrželo v těchto extrémních polohách tak dlouho. Rozcestí je zajímavé pro zájemce, kteří by se chtěli podívat až na Červenou horu, tam je vyvede žlutá TZ (hustým porostem nepůvodní kleče), červená TZ pokračuje k Vřesové studánce, vůastně to není ani tak daleko (asi 800 m), takže námět k zamyšlení. Od Vřesovky a Červené hory souběhem přichází zelená značka, která nás provede až do Koutů. Ta ze začátku není sice tak pohodlná, jako lesní cesta, ale prochází nejdřív řídkým pralesovitým porostem, posléze lesní holosečí. Obnova lesa zde postupuje značně pomalu, přeci jen už zde vyšší nadmořská výška porost ve vývoji omezuje. Kdo poněkud baží po historických souvislostech, může být potěšen faktem, že vlastně hřebínek směrem k Šindelné hoře je pozůstatek původní poutní cesty, kterou se chodilo na Vřesovku. Až do zatáčky se zároveň můžeme kochat obstojným výhledem nad Hučivou Desnou na západě, ale i na Pradědskou hornatinu východním směrem. Satrá poutní cesta vedla přímo přes vrchol Šindelné hory (zarostlá cesta je stále patrná), zelená značka ale využívá pohodlí novější lesní cesty, která ve dvou serpentinách obtáčí východní úbočí Šindelné hory. Rozcestník Pod Šindelnou připojí modré značení lyžařské cesty z Červeňáku. K sedlu je to zase kousek.

Teď už se ale budeme jen vzdalovat. Pod námi je hluboce zaříznuté údolí Divokého potoka a můžeme zdola zaslechnout hučení vodopádu a kaskád, které se na potoce dají objevit. Cesta vcelku příjemně klesá až ke skalám. Dáváme jim jméno u Vodní cesty. Skalka zřejmě pojmenování ani nemá, Vodní (nebo Vodárenská) cesta se říká právě zmíněné cestě od sedla, v prvním úseku u ČHS je skutečně pár studní. Ze skal se dá objevit i nějaká vyhlídka, je potřeba ale opatrnějšího přístupu.

Od zatáčky u skal začíná poněkud strmější sestup, přes ostřejší zatáčku, kdy už jsme vlastně na úbočí Suché hory. Ta je pokračováním pásu Šindelné, ale je obdařena vrcholem s kótu a tím i jménem. Sestup je už zase příjemnější, již zcele v lesním porostu, Smrkový les přechází téměř kompletně v bukový porost. To nakonec prozrazuje, že ještě v relativně nedávné době se tu dřevo používalo k pálení dřevěného uhlí. Pár vyhlídek poskytne jen průsek sjezdovky Ski areálu Šindelná, ale to už jsme vlastně skoro v Koutech. Snad jen v rozcestí Pod Suchou horou můžeme polemizovat, zde zelenou pěší zamíříme přímo k nádraží, nebo stejně barevnou cykloznačkou (6157) sejdeme do dnešního centra u obřího areálu. Hospody jsou totiž zde i u nádraží.