Loading...
Trasy • Pěší trasa • Malá náročnost
Frýdek Místek, ubytovna | Asfalt | 0,0 km | ||
Vyhrabali jsme doslova poslední zbytky jídla ke snídani (ubytovna byla v lese v bývalém vojenském objektu, v Palkovické ulici, kdesi na konci města - to jsme si tedy mysleli, ale když jsme se pak doma na netu koukali na mapu Frýdku, tak to do města zase tak daleko nebylo) a chtěli vyrazit nejkratší cestou někam na autobus a pryč z města. |
||||
Rozcestí s modrou značkou | Šotolina | 0,5 km | ||
Po necelém km jsme narazili na modrou značku, která místo do města vedla okolo chat k přehradě Olešná a k hlavní silnici směr Příbor. A protože jsme stejně nevěděli, kdy autobus jede, zdála se nám tato varianta příjemnější.
|
||||
Přehrada Olešná - zastávka BUS | 2,3 km | |||
Po cca 3 km jsme dorazili na hlavní silnici. Cesta vedla okolo chat, přes louku, okolo přehrady Olešná. Pohodlná cesta, hezké prostředí. A co autobus? Měli jsme štěstí - za půl hodiny jel ten den 1. autobus naším směrem, a to dokonce až do Kopřivnice. Co víc si přát. Ještě že jsme si dopřáli tuhle ranní procházku. Přehrada Olešná leží necelé 2 kilometry od okresního města Frýdek-Místek a slouží tak jako významné centrum rekreace. Údolní nádrž Olešná byla vybudována v letech 1960 až 1964 v rámci výstavby malých vodních nádrží. Přehrada byla pojmenována podle potoka, který ji napájí. Hlavní význam Olešné spočíval v pokrytí potřeby vody pro blízké průmyslové podniky, v ochraně Paskova před opakujícími se povodněmi a v neposlední řadě také pro rekreaci obyvatel sousedního okresního města. Okolí přehrady je zatravněno a místní pláže jsou tak ideální pro letní rekreaci. Kolem přehrady naleznete mnoho sportovišť, můžete si půjčit loďku či jen tak zaplavat ve vodě, jejíž kvalita se rok od roku prý výrazně zlepšuje. Vášniví rybáři, kteří si svůj koníček nemohou odpustit ani na dovolené, si mohou zakoupit rybářský lístek. Olešná není sice velká rozlohou, ale ročně se zde prý uloví asi 18 tun ryb. Nejvíce kaprů, pak také candáti, štiky, amuři i úhoři. Největším úlovkem byl zatím sumec, který vážil 17,6 kg. K přehradě se dostanete autem po silnici z Frýdku-Místku směrem na Nový Jičín. Je zde velké parkoviště, takže starosti se zaparkováním mít nebudete. Nechcete-li použít vlastní auto, můžete se až k přehradě dostat městskou hromadnou dopravou. Jezdí sem i autobus ČSAD.
|
||||
Kopřivnice - autobusové nádraží | Asfalt | 16,4 km | ||
Vystupujeme v Kopřivnici. Chtěli jsme jet na nádraží ČD (spali jsme v hotelu u zimního stadionu, což mělo být kousek), tak jsme si tam lístek zakoupili s tím, že nám musí řidič říct, kde vystoupit. Než jsme ale přes Příbor do Kopřivnice dojeli, tak to řidič popletl a vysadil nás až na autobusovém nádraží, což je na druhém konci Kopřivnice. A tak se vracíme pěšky a máme to i s prohlídkou města. |
||||
Kopřivnice, Masarykovo nám. | Asfalt | 17,6 km | ||
Bylo to tak asi 1 km, což zase nebylo tolik. Tady jsme si odskočili do hotelu (Zimní stadion), zda by nebylo možno tu někde nechat bágly. Doslova nás potěšili. Bylo asi 11 hodin, ale už nás ubytovali. Konečně spíme v pokoji se sociálním zařízení za velice slušnou cenu 475,- Kč za dva lidi. V hotelu byla svatba, pro veřejnost nevařili a tak jsme se najedli v blízké restauraci (Katolický dům) a konečně vyrazili jen na lehko, s pitím a malou svačinou Štramberskou naučnou sztezkou. |
||||
Kopřivnice - muzeum Fojtství | Asfalt | 18,4 km | ||
Zhruba po 2 km procházíme okolo budovy Muzea Fojtsví s č.p. 1 - je to nejstarší dochovaná stavba v Kopřivnici. Přesné datum postavení budovy není známo. Staré fojtství, které stálo na místě dnešního, se poprvé připomíná roku 1576. V roce 1789 byla původní dřevěná stavba zbourána a Jakubem Šustalou vystavěno fojtství zděné. Největší stavební úpravy byly provedeny vletech 1985-90 firmou TATRA. Od roku 2005 patří Fojtství městu Kopřivnice, které za přispění fondu ze SROPunechalo provést stávající expozice. My jsme se rozhodli prohlídku muzea ponechat na později nebo zítra. Uvidíme, jak to stačíme. Dnes chceme využít hezkého počasí a dojít přes rozhlednu do Štramberka. |
||||
Kopřivnice - odb. z hlavní silnice | Šotolina | 18,6 km | ||
Naučná stezka odbočuje z hlavní silnice vpravo. Vycházíme ven z města přes louku do kopečka.
|
||||
Váňův Kámen | Šotolina | 19,2 km | ||
Po 3 odpoledních km přicházíme k zajímavému skalnímu útvaru. Přírodní památka Váňův kámen se nachází v oblasti bývalého lomu. Tato oblast byla vyhlášena přírodní památkou v roce 1993 na ploše 0,77 ha. Váňův kámen je v nadmořské výšce 416 až 447 m. Vytvořila jej kra jurského vápence. Je to jeden z malého množství přirozených skalních útvarů, jež nebyly poničeny těžbou vápence v okolí městečka Štramberk. Od skalního útvaru je pěkný výhled na město Kopřivnici. |
||||
odbočka k rozhledně | Šotolina | 19,8 km | ||
Modrá značka najednou klesá. Šipku k rozhledně jsme skoro přehlédli. |
||||
Rozhledna na Bílém vrchu 558 m/n.m. | Šotolina | 19,9 km | ||
Bílá hora představuje samostatný masiv vysoce převyšující své okolí. Je tvořena pískovci a jílovci karpatského flyše. Vrcholová část Bílé hory je pokryta relativně přirozenými listnatými dřevinami. Stavba rozhledny na Bílé hoře byla již v záměrech MUDr. Adolfa Hrstky. Měla to být původně kamenná mohyla s památníkem obětem 1. světové války a zároveň měla umožnit návštěvníkům Bílé hory co nejlepší rozhled do kraje. V té době byla Bílá hory v podstatě lysá. Výstavba dnešní víceúčelové věže byla zahájena v říjnu r. 1999. Do provozu byla slavnostně uvedena 28. dubna následujícího roku. Věž je moderní architektonickou konstrukcí a využívá symbolu struktury DNA . Rozhledna slouží také pro telekomunikační účely. Vlastní víceúčelová věž je postavena na betonových základech hlubokých 1,5 m o průměru 11,5 m. Dosahuje výšky 43 m Vlastní vyhlídková plošina je ve výšce 26 m, má nosnost 500 kg/m2 a její užitná plocha je 42 m2. Znamená to, že kdyby nebyl počet osob na věži omezen požárním předpisem, unesla by vyhlídková plošina najednou více než 200 dospělých osob. Věž je navržena tak, aby při rychlosti větru 1 76 km/h nečinila odchylka vrcholu od svislé osy více než 27 cm. Schodiště je tvořeno 134 ocelovými a 27 betonovými schody. Výstupem až na vyhlídku se tak dostanete do nadmořské výšky 583 metrů. Otevírá se z ní pohled na Kopřivnici a dále pak na Příborsko a obce směrem ke Frenštátu pod Radhoštěm. V případě pěkného počasí je možné vidět do Ostravy a nejvyšší vrcholy Beskyd a Jeseníků. Počasí sice nebylo ideální, ač bylo slunečno, obzory byly lehce zamlžené. Přesto v dálce vidíme nám známou Lysou horu i Radhošť. Co víc si můžeme přát. Značení dle mapy je trochu odlišné od značení zde u rozhledny. Původně jsme mysleli, že se musíme vrátit k původní modré značce a pokračovat po původním značení, ale najednou vidíme, že dolů vede odtud další značka. Proč ji nezkusit? Ještě malá poznámka. U rozhledny (nebo v její blízkosti) se křižují dvě naučné stezky - Štramberská a Kopřivnická. Obě vedou právě k rozhledně. A značení se nám zdálo trošku nejasné. Ale jak jsme později zjistili, tak nejen nám. |
||||
U panny Marie 482 m/n.m. | Šotolina | 20,3 km | ||
A bylo to nejlepší, co jsme mohli udělat. Cesta se hezky klikatila, byla značena nejen modrou značkou, ale navíc na kamenech byly pro nás zajímavé značky. Netušili jsme, co to je. Jednou jsme typovaly na řeckou abecedu (ale proč by tu měla být?), pak na znamení zvěrokruhu. Později jsme se o tom dočetli. Byla to tzv. "Měsíční cesta", klikatící se romantickou lesní cestou podél dvanácti zastavení zvěrokruhu. Cesta je součástí budovaného městského lesoparku a jeho celkové architektonicko - krajinářské řešení, stejně jako projekt zdejší botanické zahrady a arboreta, navrhl Prof. Ing. Ivar Otruba, CSc. z katedry zahradní a krajinářské architektury Mendlovy univerzity v Brně. Takže ještě že jsme si této cesty všimli. Navíc nás dovedla k pískovcové soše Panny Marie, která stojí ve stínu nádherné lípy a shlíží na Štramberk - na Zámecký vrch i na historické náměstí. Je to další zastávka na naučné stezce. Lavička pod lípou láká k malé zastávce. Sloupová, pískovcová plastika Panny Marie z roku 1861 je krásnou ukázkou začlenění drobné sakrální stavby do kulturní krajiny. Spolu se vzrostlou lípou bývala v minulosti místem odpočinku při práci na okolních polích. Aby byly pozemky na prudkých svazích ochráněny před ničivými účinky eroze, zabezpečili je hospodáři důmyslným systémem kamenných teras zpevněných "na sucho", jejichž pozůstatky jsou stále ještě patrné. |
||||
Hrad Trůba 508 m/n.m. | Asfalt | 20,7 km | ||
Od sochy Panny Marie jsme seběhli z kopečka na kraj městečka a už šlapeme na zámecký vrch krásnou úzkou uličkou - štramberskou "Zlatou uličkou" - ulicí Jaroňkovou s původními roubenými nádherně udržovanými domky, které částečně zakrývají zachované části městského opevnění. Domky i studna s dřevěným roubením a rumpálem navozují kouzlo dřívějších dob. Bohužel i tady žijí majitelé aut a tak to trochu ruší ten idylický pohled. Procházíme branou ke hradu. Okolo opravené chaty dr. Hrstky, dříve nazývané Rašínovy, která je dnes využívaná jako stylová restaurace. Přicházíme k původní stylové Jaroňkově útulně, která dnes slouží pro občerstvení, odpočinek turistům, je zde možno zakoupit upomínkové předměty a samozřejmě vstupenku na věž - na Trůbu. Už z ochozu jsou pěkné výhledy a tak hurá nahoru. Schody jsme nepočítali a už se nám otevřel další krásný výhled na okolní krajinu. Trůba je sice nižší než rozhledna na Bílém vrchu, ale zase se otevřel nádherný pohled na historické náměstí s kostelem, které je přímo pod námi. Počátky hradu a města Štramberka jsou obestřeny tajemstvími. Jedním z nich je domněnka, že byl hrad vystavěn řádem templářských rytířů, dalším je pověst o zázračném zachránění zdejšího obyvatelstva před Tatary na hoře Kotouči r. 1241. S jistotou můžeme tvrdit, že podle archeologických dokladů bylo v prostoru Štramberka středověké osídlení již ve druhé polovině 13. století. Prvním písemným dokladem o Štramberku je zakládací listina ze 4. 12. 1359. V ní markrabě moravský Jan Jindřich (bratr Karla IV.) přikazuje: Podhradní město znovu postavit a podle hradu Strahllenberk nazvat". Dal město opevnit a obdařil ho olomouckým právem městským a mnoha výsadami: právem tržním, mílovým, soudním, hrdelním, várečným, šenkovním a cechovním. Už r. 1380 Janův syn, markrabě Jošt, dal hrad a panství štramberské v léno panu Vokovi z Kravař. Jeho potomci ho drželi až do r. 1434 a dali městu pečeť i znak. Pak se majitelé střídali. Za působení Puklických z Pozořic probíhala na hradě penězokazecká činnost. Roku 1558 bylo panství prodáno městu Nový Jičín, po r. 1620 připadl Štramberk olomoucké jezuitské koleji. O čtyři roky později byl Štramberk vypálen Poláky. Po zrušení jezuitského řádu se Štramberk stal majetkem C.k. Tereziánské akademie ve Vídni, v jejímž držení byl až do r. 1919. Již v 17. století byl hrad z větší části poničen, v r. 1 783 se zřítila jeho přední část a hrad byl ponechán úplnému zpustnutí, zachovala se jen kulatá věž. Zbytky hradu byly rozebírány a použity na stavby domů ve městě. Při kopání základů pro tuto chatu nalezena puklinová jeskyně o průlezné hloubce 54 m. Jeskyně byla na počest povídkáře a národního buditele dr. Františka Slámy, který se ve svých povídkách a románech ("U Trúby štramberské", "Rytíř Kobylka") často zmiňoval o podzemních prostorách pod štramberským hradem, pojmenována Slámovou slují. Tato veřejnosti nepřístupná jeskynní prostora je dnes jediná ve štramberském krasu, ve které je nepoškozená krápníková výzdoba. Počátkem roku 1241 se podél Odry hrnuli Tataři na Moravu. Lidé opouštěli své příbytky a utíkali na strmý, tehdy dosti nepřístupný Kotouč. Nepřehledné davy Tatarů se rozložily pod Kotoučem a chystaly se k útoku. V noci se strhla prudká bouře. Toho využili křesťané, ukrytí na Kotouči, prokopali hráze rybníka a Tatary zatopili. Po opadnutí vod našli zachránění lidé několik pytlů s nasolenýma ušima, které Tataři pobitým křesťanům utínali a posílali svému chánovi. Na památku těchto událostí se ve Štramberku pečou chutné a voňavé "štramberské uši". |
||||
Štramberk - náměstí 410 m/n.m. | Asfalt | 20,9 km | ||
Sešli jsme po kamenných schodech od areálu hradu přímo na náměstí. Stezka vedla okolo fary a amfiteátru. Po prohlídce kostela, náměstí a téměř povinné ochutnávce štramberských uší jsme ze zašli osvěžit do hostince místního vyhlášeného pivovaru. Něco o historii města Po 150 letech ve Štramberku obnovili místní tradici vaření piva na místě, kde se pivo vařívalo a šenkovalo už před staletími. Městský pivovar Štramberk se nachází přímo na štramberském náměstí v historickém domě č. p. 5, který patří mezi původní právovárečné měšťanské domy. V jeho suterénu, nacházejícím se pod úrovní dnešního náměstí, doposud lze shlédnout členité sklepení s kamennými klenbami a dvě studny vytesané do skály - hlavní a pomocnou, z nichž se odebírala voda k vaření piva. Při vyklízecích a terénních úpravách sklepení byly kromě jiného nalezeny středověké zlomky keramických pivních pohárů, které slouží jako hmotný důkaz tradiční várečné činnosti v tomto domě. Budova pivovaru je rozdělena do několika provozů, v nichž podávají svým hostům nefiltrované, tedy „živé" pivo s kvasnicemi, jež má osobité vlastnosti, kterými se odlišuje od piv z velkokapacitních pivovarů, kde je chuť piva ovlivněna jeho filtrací, stabilizací a pasterizací. Po vstupu do pivovaru najdete v přízemí pivovarskou restauraci a výčep s měděnými varnami. Ve sklepení se nachází Kamenný šenk, v patře pak moderní sport&dance bar Apollo Burn Club s velkoplošnou projekcí. Vaří zde světlý nefiltrovaný ležák plzeňského typu Trubač a tmavý nefiltrovaný ležák flekovského typu The Troobacz. Ochutnat prý můžete také některé ze speciálních piv s višňovou nebo švestkovou příchutí. Samozřejmě jsme poseděli, nejdříve na sluníčku na předzahrádce, kdy jsme se kochali pohledem na náměstí a Trůbu. Ke stolu si přisedli manželé z Mladé Boleslavi, taky velcí turisté a protože sluníčko zalezlo, tak jsme se nakonec všichni přestěhovali do sklepení, které nás doslova uchvátilo. Opravdu moc hezké prostředí, dobré pivo, příjemná společnost a tak se nám posezení trochu protáhlo a trochu narušilo naše plány, kdy jsme se chtěli do Kopřivnice vrátit po Štramberské naučné stezce. Ale což, už jsme toho viděli dost. Ale protože stále ještě sluníčko nezapadlo, rozhodli jsme se alespoň projít ještě kousek naučné stezky - přes bašty Horní a Dolní..
|
||||
Štramberk - bašty, 380 m/n.m. | Asfalt | 21,3 km | ||
Byl to velice dobrý nápad. Nízké sluníčko nádherně nasvítilo roubené domky. Bohužel, když jsme chtěli udělat poslední krásný snímek zapadajícího slunce, vypověděla technika. Baterka už odmítla tento snímek vyfotit. Škoda. A tak máme aspoň tento krásný pohled v paměti. Horní Bašta vznikla v 1 7. století jako klidná poutní ulička. Po ní od Nového Jičína procházely procesí se zastávkami u křížových kaplí směřující do města a dále k poutním kostelům na horu Kotouč. Na Horní Baště se dochovalo mnoho původních roubených domů na kamenných podezdívkách, typických pro lašskou oblast. Složité podmínky daly vzniknout malebné kompozici chudých i bohatších domů, mnohde přilepených na skalách jako vlaštovčí hnízda, šplhajících do prudkého svahu až k městským hradbám. Zachovalé členění na hrad, město a podhradí a vzájemné urbanistické uspořádání jednotlivých rázovitých roubených staveb tvoří dnes již ojedinělý celek, dokreslený ovocnými zahrádkami. Tento fakt vedl v roce 1969 Ministerstvo kultury k vyhlášení Štramberka za Městskou památkovou rezervaci. Celkem je zde zapsáno 132 památek lidové roubené architektury. Rovnoběžná s Horní Baštou je hlavní štramberská ulice - Dolní Bašta. Obě cesty dostaly jméno podle gotické bašty městského opevnění, která byla upravena na obytný dům a stojí v uličce dodnes. Strmý svah Zámeckého vrchu nedovoloval vykopat ani v jedné ulici studnu. Proto byla přebytečná voda ze studny na Náměstí a z Kopce dřevěným potrubím svedena do bedněné kašny mezi oběma ulicemi. Dnes se dochovaly jen schody zvané "kašňuvky". Sedlová střecha je pokryta šindelem. Starší domy byly stavěny z neotesaných klád. Spáry mezi trámy se vycpávaly mechem, zajišťovaly klíny z tvrdého dřeva a omazávaly hlínou. Okna byla z vnější strany kryta jednodílnými okenicemi. Chlév byl velice často pod jizbou v úrovni sklepa, nebo pod společnou střechou s domem. Časté umístění domů na svahu si vyžádalo stavbu pavlačí, které se staly plynulým přechodem mezi domem a venkovním prostorem. |
||||
Štramberk - hlavní třída | Asfalt | 21,8 km | ||
Jsme zpátky na hlavní třídě a začíná se stmívat. Skutečně by nemělo cenu pokračovat po naučné stezce. Kdo ví, kam bychom vůbec došli, zda bychom nezabloudili. A tak šupem do Kopřivnice. |
||||
Štramberk - nádraží ČD, 327 m/n.m. | Asfalt | 23,1 km | ||
|
||||
Kopřivnice - pivnice Žaba | Asfalt | 25,3 km | ||
Ještě jsme nevečeřeli a tak jsme chtěli spojit dvě věci dohromady. I v Kopřivnici mají točit místní pivo. Pivovarskou restauraci tu nemají, ale zato se nám pracným způsobem podařilo zjistit, že místní kopřivnické pivo točí v pivnici Žaba a že to je kousek od našeho hotelu. Žabu jsme našli, skutečně to není Žába, asi to je v jejich nářečí. Velká zelená žába sedí před pivnicí. Je to klasická pivnice - restaurace, nic zvlášť stylového. Chybí i reklama na místní pivo. Ale točí ho zde - je to světlé pivo, které nás po té dobrotě ve Štramberku příliš nezaujalo. Ale dobře jsme se navečeřeli. |
||||
Hotel Zimní stadion | 26,1 km | |||
Cíl naší dnešní cesty |
Začíná pátý - předposlední den našeho přechodu Beskyd. Proti plánu se probouzíme v ubytovně ve Frýdku Místku v bývalém vojenském prostoru v Palkovické ulici. Původní nocleh v hotelu v Příboře nám nevyšel - telefonicky nám oznámili, že rezervaci ruší. A pokud jsme nechtěli dávat z našeho pohledu nepřiměřenou cenu za přespání v Hukvaldech (do Příbora jsme žádný další kontakt neměli), raději jsme se přesunuli do Frýdku. Jen jsme nějak zapomněli na to, že se budeme muset vrátit zpátky na naši trasu. No nějak to musíme zvládnout. Nocleh máme v Kopřivnici a rádi bychom ještě do Štramberku na Trůbu a na rozhlednu na Bílém vrchu. Nakonec to vyšlo dnes jen cca na 14 km.