Kojetín a Kroměříž zvládnete i pěšky

Při různých cestách vlakem člověk docela často projíždí či přestupuje v Kojetíně, ale vlastní město třeba až tak často nenavštíví. Proto jsme se to rozhodli napravit a zmapovat si podrobně zdejší pamětihodnosti. Na celý den by to ale asi nebylo, takže jsme se rozhodli pro spojení menším pěším výletem s krásnou, ale naopak už docela dobře známou Kroměříží.

V Kojetíně mne vždycky – i při pouhém pohledu z okna vlaku – fascinovala zdejší naprosto typická retro nádražní restaurace. Nečekala bych ale, že do tak značné míry předznamená i dojmy z celého města. Ale nic ve zlém, naopak, je to vlastně úžasné, jak se někde dokáže jaksi zastavit čas – a konečně vám jednou nevnucují na každém kroku moderní výstřelky, o které na výletech třeba ani moc nestojíte…

Nádražní restauraci jsme si sice navštívit přece jen netroufli, ale Charbutově cukrárně na náměstí už jsme neodolali! Chtěli jsme si koupit jen něco na ochutnání do ruky, ale pak jsme objevili, že nejsou jedinou možností dva stolečky s nevábně zavánějícími štamgasty s pivkem hned u dveří, ale že ve vedlejší místnosti je poměrně prostorné a velice stylové posezení! A zákusky byly taky naštěstí čerstvé…

Uvítali bychom na náměstí nějaké informační centrum, protože jsme potřebovali plánek města, abychom našli všechny zdejší památky. Naštěstí jsme je nalezli i tak, prohlédli si poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie, mariánský sloup i sochy na náměstí a v přilehlých ulicích i docela pěkný park cestou zpátky k nádraží, odkud jsme se pak vydali po zelené turistické značce směrem na Postoupky.

Poté, co jsme se vymotali z města, nás čekala trochu rozblácená polňačka – a poté zase docela zarostlá cesta kolem řeky Moravy k Bezměrovskému mostu, k loděnici a k Miňůvskému mostu. Potkali jsme zde jenom pár rybářů, kteří se docela divili, že vůbec vidí turisty

Úseky kolem pole s obilím, kukuřicí a konečně i řadou jabloní s letními jablíčky a keřů se špendlíky dokázaly poskytnout nenáročným turistům i příjemné občerstvení…

Cestu od posledního z mostů - nyní po modré značce - jsme už znali z trasy Chropyně – Kroměříž, je to stále kolem vody až k elektrárně na okraji Kroměříže a poté krajem města zespodu až k zámku. Dopoledne jsme vycházeli v mlze, v poledne v Kroměříži už vysvitlo i sluníčko – a my zamířili na „piknik“ z vlastních zásob do naší oblíbené Podzámecké zahrady a poté do zámku na výstavu o barokních náboženských bratrstvech Zbožných duší úl a nakonec do cukrárny Gabriely naproti kostelu sv. Jana Křtitele na sladkou tečku.