Mravenečníkem 171216 i s Medvědí horou

Když padá sníh, po zkušenostech s nedávných sezón víme, že není možno čekat na eventuální větší příděl bílé nadílky a je-li možnost a síla otestovat pružná prkýnka jedeme na hory, byť bychom byli ochuzeni o svátek českých lyžníků všeho druhu, tedy část přenosu biatlonového cirkusu v Novém Městě n. M. Pravda, po horách neběháme s kvérem na zádech, ale ty běžky máme společné.

Ač tedy přelom listopadu a prosince vypadal co se sněhové nadílky týče slibně, obleva dalšího víkendu se sněhem poněkud zahýbala, naštěstí opět přituhlo a ve vyšších polohách zase něco připadlo. Mohlo by být více, ale ve výškách nad 1000 m u nás v Jeseníkách něco leží, minimálně tolik, že se už dá i udržovat stopa strojem.

Sobota před zlatou nedělí slibovala dle meteorologů pěkné počasí. A protože se nekonal uvažovaný zájezd do Orliček, pár nás spřátelených běžkařů se domluvilo na výlet. Poněkud netradičně na začátek zimní sezóny volíme Kouty, to značí sjezdovkový areál pod Mravenečníkem se okruhem kolem masivu s Dlouhými stráněmi a Vřesníkem. Obvykle sem jezdíme v pozdějších fázích zimy, ale nakonec trasa je tak na rozjezd akorát. Protože dole sněhu moc není, využijeme okruh celý, to znamená lanovkou nahoru i dolů. Relativně nemilým zjištěním, je fakt, že lanovka zase podražila (250,- tam i zpět), ale to je téměř jediná aktuální závada. Pokud zohledníme fakt, že od nádraží nás zdarma sveze skibus, okruh je upravený, tak to musíme snést.

A co že nás na okruhu potká?

Startovní místo je u horní stanici lanovky s označením U Medvěda či Medvědí, proč, se dovíme vzápětí. Zájemci mohou využít volně přístupné rozhledny, která má spíše jednosměrný výhled, ovšem dosti luxusní.

K okruhu se vlastně vyráží silnicí, která směřuje k horní nádrži PVE Dlouhé Stráně, a první kilometry této cesty využívá. První malou odbočkou z trasy může být odbočka k vrcholu Medvědí hory, kde je na skalisku vybudovaná malá vyhlídka. Zejména za dobrého počasí se to přímo nabízí a je-li protažená stopa, není to velká ani namáhavá zajížďka. Odměnou je téměř kruhový výhled. Protější východní pohled je sice tvořen masivem Dlouhých strání, ale sever s údolím Divoké Desné a částí Velké hřebenovky s Pradědem a Petrovými kameny potěší zřejmě každého. Na opačné straně se pěkně vyjímají vrcholky Keprnické hornatiny, jen západní výhled je zarostlý stromy, tak takový Kraličák si už jen musíme domýšlet.

Samotný okruh vlastně začíná u rozcestí s názvem U Tetřeví chaty, mírný sjezd míří k zatáčce s horním tokem Borového potoka, silnice pak vytrvale a mírně stoupá po úbočí Dlouhých strání. Malý odpočinek si dopřejeme v rozcestí Pod horní nádrží, kam směřuje i hlavní přístupová silnice od údolní přehrady na Divoké Desné. Pro tentokrát malou závadou trasy je fakt, že nějaký dobrák prohrnul část stopy lakatošem (=lesní kolový traktor). Půl stopy naštěstí zůstalo, kdo ale nejede jako my ve směru hodinových ručiček tady bude mít problém.

U závory okruh odbočuje ze silnice na lesní cestu (normálně tu je betonová panelovka, ale v zimě to není vidět). Tady vlastně dosahujeme nejvyšší výšky (1265 m). Pokud tedy nechceme na přehradu. Následuje krátký sjezd, rovinka a mírný výstup. Vše je ovšem s minimem aktuálního porostu, tudíž si dopřáváme krásné výhledy Na Praděd, Vysokou holi a vůbec závěr údolí Divoké Desné. Rozcestník s označením U Malé Jezerné je jedno z nejsevernějších míst trasy (dá se tu najít neznačená cesta na Františkovu myslivnu). Na okruhu následuje v podstatě nejdelší (místy „nejprudší“ sjezd. Ale díky úpravě stop nic krkolomného. I tady je les značně vzdálený, takže kochat se můžeme Velkou hřebenovkou od Petrových kamenů až Jelenímu hřbetu. Trasa se stáčí k jihovýchodu, dál k jihu až jihozápadu a stále z kopce až k rozcestí Pod Homolí. Nadmořská výška 1050 je vlastně nejnižším bodem (ještě bude jeden podobný). Trasa se otáčí na západ, obtáčí postupně nižší Homoli, Vřesník a samotný Mravenečník. Opět necelé 2 km stoupá, samozřejme nic drastického. To abychom se zase svezli k lovecké chatě Margaretka, kde máme zhruba stejně vysoké nejnižší místo okruhu.

Tady se lesní cesta zase stáčí a to už pomalu zpět k severu, zbývající 3km k Tetřeví chatě. Do kopce to je k místu startu paragliderů, občas se ještě můžeme průseky pokochat výhledem na údplí Desné a protější kopce. Vcelku miniaturní se jeví kopce kolem Ucháče, Jelení skalky a Třech kamenů. Černá stráň je důstojnější. V dáli určitě potěší pohoří Králického Sněžníku, ale k vidění jsou i vrcholky Hanušovické vrchoviny či Bukovohorské hornatiny…

Za paraglidovým startem už naposled sjíždíme, brzy zahlédneme větrné elektrárny, zatáčka doleva, sjezd, ještě jednou doleva a jsme zpět u lanovky a rozhledny.

Kromě faktu, že okruh je strojově upravován i malá zmínka o značení. Ačkoliv zabloudit se dá stěží, pro úplnost, od lanovky nás provází k Tetřeví chatě a dál až k rozcestí Pod horní nádrží červená cykloturistická trasa (6155), větší část okruhu pak zelená cyklotrasa 6263.

https://www.turistika.cz/cestopisy/zimni-mravenec

https://www.turistika.cz/cestopisy/na-dlouhe-strane

https://www.turistika.cz/vylety/od-medveda-do-loucne