Okruh Prášily - Poledník - Grosser Falkenstein - Prášily

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

Prášilské jezero • Fotografie (6) • Foto: pajas76

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Výhled z Oblíku

Nocoviště na Poledníku

Vstoupit do fotogalerie (6 fotografií)

Rád bych vás seznámil s trasou šumavským parkem, tak jak jsem ji naplánoval na letošní říjnový prodloužený víkend. Trasa začíná v malé obci Prášily, kde se nachází placené parkoviště, na kterém můžeme nechat zaparkovaná auta. Pokud přijedete již večer, můžete přenocovat na nedalekém veřejném tábořišti a na trasu vyrazit ráno.

Z Prášil vyrážíme po červené turistické, která mírně stoupá lesem a později vede úbočím hory Skalka. Po levé ruce máme výhledy do údolí a na dost poničený les, což je na Šumavě k vidění celkem běžně. Asi po čtyřech kilometrech přicházíme k Prášilskému jezeru, které zde zůstalo jako památka po ledovci, který ustoupil zhruba před deseti tisíci lety. Jedná se o karové ledovcové jezero s maximální hloubkou 15m. Je zde několik laviček, na kterých si můžeme odpočinout nebo dát malou svačinku.
Od jezera sestupujeme po červené k rozcestníku Liščí díry, kde odbočíme Doprava a dál se držíme červené značky. Cesta nás vede lesem do kopce po asfaltové cestě, které jsou pro Šumavu bohužel dosti typické. Po necelých třech kilometrech sklon kopce zmírňuje a my přicházíme na rozcestí Předěl. Kilometr na západ vidíme náš dnešní cíl - rozhlednu Poledník, ale protože je spousta času a my se chceme ještě rozhlédnout z vrcholu kopce Oblík, odbočujeme nyní doleva na zelenou turistickou značku. Cesta nás vede jen mírně z kopce a zanedlouho na rozcestí Bavorská cesta uhýbáme Doprava na značku modrou. Zde musíme dávat pozor na cyklisty, které se po asfaltové cestě z kopce řítí dolů často velkou rychlostí. Brzy jsme na odbočce výstupu na vrchol Oblíku. Zde si můžeme někde v křoví ukrýt batohy a vyběhnout si 75 výškových metrů nalehko. Na vrcholové skále Oblíku je při pěkném počasí nádherný výhled do okolí.
Po sestupu z Oblíku pokračujeme po asfaltové cestě dolů až na rozcestí Tmavého potoka. Odbočujeme na červenou a opět se začínáme blížit dnešnímu cíli Poledníku. Podle mapy je tato část, procházející na některých místech 1. zónu národního parku, přístupná pouze od 15.7 do 15.11. Mimo tuto dobu bychom tu zřejmě rušili tokající tetřevy hlušce. Naše datum naštěstí nekoliduje a tak bez omezení stoupáme směrem k Poledníku. Po zhruba čtvrt kilometrovým převýšení konečně přicházíme ke slepé odbočce na Poledník. Stavíme stany na zdejším nouzovém nocovišti. Přestože od západu fouká celkem silný vítr, nocoviště je z tohoto směru kryté. Bohužel po zavření občerstvení přímo na rozhledně, tu není možnost doplnit pitnou vodu. Jakýsi potůček nacházíme dle mapy kousek od rozcetí na Poledník. Po převaření ji bez pozdějších následků pijeme.
Přímo u rozhledny jsou některé části zastřešeny a nachází se tu i venkovní krb a stoly s lavicemi. Večer před ulehnutím do spacáků, trávíme u ohně v krbu družbou s ostatními turisty, kteří tu hodlají strávit dnešní noc. Po dvaceti kilometrech v nohách se nám v teple spacáků usíná velice příjemně.

Sobotní probuzení a výhled do mlhavého rána, kdy občas i jemně mrholí, nás ze stanů příliš netáhne. Nakonec se ale nedá nic dělat - vylézáme ze stanů a na lavicích pod rozhlednou vaříme ranní čaj a snídáme. Stany balíme mokré, protože aktuální vlhké počasí nám jinou možnost ani nedává.
Dnešní etapa začíná návratem k odbočce na Poledník, kde se dále vydáváme po zelené značce. Cesta vede příjemnou cestou, v některých místech zajištěnou dřevěnými chodníky. Po necelých dvou kilometrech míjíme pramen, kde doplňujeme zásoby vody na dnešní den. Zelenou značku zanedlouho střídá cesta červená, po které přicházíme až k odbočce k hranicím s Německem Gsenget. Necelý půl kilometr po žluté a již jsme v Německu. Zdejší lesy nám připadají zachovalejší než na české straně. Asi zde boj s kůrovcem zvládají lépe. Po kilometru stoupání nesmíme minout odbočku na zeleno-žluté značení, po kterém odbočujeme Doprava. Uprostřed před námi najednou stojí prázdná skleněná lahev od piva. Chvíli nadáváme na turisty, kteří si ani neodnesou z lesa to, co si do něj přinesou. Pak bereme lahev s sebou a pokračujeme dál. Jaké je však naše překvapení, když po pát stech metrech stojí uprostřed cesty další lahev. Bereme ji tedy také. Toto se opakuje ještě několikrát, takže již každý neseme svou lahev a někdo i dvě.
Když žluto-zelená cesta konečně odbočuje pryč z asfaltky, necháváme lahve narovnané u kraje silničky. Spoléháme, že je vezme někdo, kdo tu bude projíždět autem.
Cesta dál vede bukovými lesy, chvílemi klesáme, abychom vzápětí ztracené výškové metry zase vystoupali, až se ocitáme na místě kde zeleno-žluté značení odbočuje prudce doleva. My tu však pokračujeme rovně a jdeme dle značení 15 minut k vršku Grosser Falkenstein. Protože zamračené a deštivé počasí již dávno vystřídalo polojasno a občas zasvítí i Slunce, užíváme si vyhled od vrcholového kříže do okolí. Protože se v těsném sousedství vrcholu nachází hospůdka, tak neodoláme. Dáváme oběd a vrcholové německé pivo.
Čas nás již trochu tlačí a tak vyrážíme dál - zpět tam, kde jsme opustili zeleno-žluté značení. Po něm nyní klesáme až k odbočce, kde se dáváme po zelené směrem k hranicím. V Ostré zatáčce Nach Lackabruck nesmíme minout nenápadnou odbočku ke státní hranici. Zde již značení téměř není a my jdeme po rozbahněné, pomalu se vytrácející cestě, zpět do vlasti. Na hranicích tato cesta opravdu končí, ale po konzultaci s mapou jdeme dvě stě metrů po hranici do kopce, kde nacházíme téměř neznatelnou cestu, která by nás měla dovést na červenou turistickou v Čechách. Orientace zde není nejjednodušší, ale při uvědomění si toho, jak se tu dnes můžeme volně pohybovat oproti ne tak vzdálené minulosti, postupujeme vesele dál. Nakonec nacházíme červenou trasu přesně tam, kde dle mapy být má a necháváme se jí vést až k jezeru Laka. Jde o nejvýše položené jezero v celém pohoří. Protože se však již stmívá, dáváme rychlou sojovou tyčku a pokračujeme dál k nouzovému nocovišti na Hůrce. Zde lze opět legálně strávit jednu noc ve stanu. Nedaleko se nalézá Hřbitovní kaple sv. Kříže. Délka dnešní trasy je necelých 25 kilometrů.

Na poslední den již zbývá pouhých 6,5 kilometrů návratu do Prášil k autu. Cesta vede po žluté turistické až k rozcestníku Vysoké lávky a odtud po zelené přes vyhlídku Formberg. My jsme tuto část trasy šli přes Novou Hůrku, kde jsme měli v Penzionu Pod Hůreckým vrchem, objednaný výborný guláš a ubytování. Odtud se dá do Prášil dostat buď po cyklo trase podél silnice, nebo se dle mapy pronavigovat cestami lesem, až na žlutou turistickou a dál k již zmíněným Vysokým lávkám. V tomto místě se dá trasa zkrátit a nedojít až k samotným lávkám, když odbočíme Doprava a projdeme cestou pod dráty vysokého napětí směrem přímo k obci Prášily.