Ovčárna – Červenohorské sedlo, s Kurzovní odbočkou, 191218

Tak nám zase na Vánoce předpověděli oblevu. Čili po jednom týdnu zimy nastane zase na čas listopad. Sice se má po oteplení zase ochladit, ale jak to všechno dopadne je otázka.

Takže když vybil trošku čas, řekl jsem si, že ještě slušné počasí je třebas využít i s možností pořídit nějaké nové zimní foto.

Jenže na horách se vše mění ne ze dne na den., ale leckdy z hodiny na hodinu. Nicméně když už brzo ráno vstávám na autobus (přes Rýmařov na Hvězdu a kyvadlem na Ovčárnu), začíná mi být podezřelý větší vítr, přeci jen předpověď naznačovala, že Jeseníkám by se trošku vítr ve středu mohl vyhnout, ale nevyhnul.

Tak se chvíli ohřeju na Figuře (v restauraci). Mraky se honí, ale občas vykoukne sluníčko, takže nakonec běžky navoskuju troškou stoupacího vosku, a někam se vydám. No vlastně spíš jen sjedu z kopce blíž na naši stranu hor.

Samozřejmě oblast mezi Petrovými kameny a Pradědem znám jako staré boty, takže moc nového tady k objevování není. Ono ani není nikam zvlášť uhýbat, takže daný směr je jasný, magistrála na Švýcárnu. Na samotný Praděd to dnes už kvůli větru nemá ani cenu, kvůli silně se střídající oblačnosti dnes žádný kruhový rozhled nehrozí.

Tak občas zastavím, když se oblačnost roztrhne a pořídím pár obrázků. Poměrně delší dobu se rozsvítí u Barborky, sice mi nějaký dobrák říká, že hospoda je zavřená, tak mu oznámím, že jsem před chvílí z hospody vylez.

V lyžařské stopě je po ránu celkem rušno, kyvadlovkou přijely nějaké děti (řekl bych z Vrbna, tam bývaly tuším sportovní třídy). Další výpravy jsou zřejmě na Kurzovce, leckdy se objevují i výrazně stejně oblečené postavy (dresy Fénix Jeseník).

Když už tak stojím před tou Kurzovkou (přesněji Kurzovní hotel), vidím, že jsou pře hotelem nějaké upravené stopy. Zhruba ve svahu západně od hotelu se v rozsoše Pradědu dělají podle sněhových podmínek tréninkové okruhy. Vždy záleží na sněhových podmínkách, prostě musí nějaký půlmetr napadnout, už kvůli faktu, že je sto všechno v oblasti národní přírodní rezervace.

Nejsou to žádné závodní tratě (ačkoliv malé závody se tu občas jedou). Víceméně jde o takovou protáhlou smyčku s jedním větším oválem. Různými spojkami se pak dá zkombinovat trasa různé vzdálenosti od 2 do 5 km. Tak si to nějakou kombinací prodloužím, abych nemusel jet celou magistrálou, kde mě nic nového nečeká.

Okruhy nemají nijakého valného značení, jen dřevěný kolík se slídovou tabulkou, když rolbař kolem projede, podle potřeby povytáhne, aby byly značky viditelné.

Nejedu tou nejdelší smyčkou, spíš tak, abych se moc nevzdálil od silnice na Praděd. V nejzažší severní smyčce je to k silnici pár desítek metrů, tak byť se občas propadnu, pokračuju už dál magistrálou.

V podstatě se okruh přibližuje v místě, kde je dnes dřevěná plošinka, která má představovat vyhlídku na Dlouhé Stráně (horní nádrž). Z té ovšem není vidět zhola nic, myšleno díky oblačnosti.

Brzy je tu odbočka do Divokého dolu a pak už značka Praděd-rozcestí.

Nejvyšší horu tak nechám na pospas ubytovaným a pokračuju na Švycku. Před chvílí projela stopovací rolba, takže je pěkně čerstvě vyřezaná dvojlinka pro sjezd. Číšník v chatě povídá o tom, že prý má dnes přijet nějaká televize, tak se asi kvůli tomu činí (to aby redaktoři jezdili častěji).

Podle vyprávění včera (tedy v úterý) zažili málem jaro, na sluníčku bylo až +15 a vše teklo proudem. No zas tak hrozné to asi nebylo, od soboty bych řekl moc sněhu neubylo a ani kvalita sněhu se moc nezhoršila. Jen ta pocitová teplota. Teploměr ukazuje sice jen -4 ale silný vítr tu teplotu snižuje možná i na míň než -8 což jsem viděl v sobotu, kdy ale bylo skoro bezvětří.

Díky opravené cestě je pořád bezproblémový sjezd ze Slatí na Kamzík. Tentokrát z Petrovky ale nepojedu do Koutů, ale výjimečně na Červenohorské sedlo. Znamená to vystoupat malé převýšení pod Výrovku. Pak je to do horského přechodu v mírných sjezdech a rovinkách. I proto, že se lesní cesta na Červeňák tak klikatí a prodlužuje, se jí říká Komunistická (jak se komunismus dlouho budoval, beztak se nevybudoval).

Původně jsem uvažoval, že bych sjel po Staré cestě (žlutá TZ) dolů. Podle zpráv na Holidayinfo by měla být sjízdná, ale stihl jsem to na Červeňák těsně před příjezdem autobusu, tak už to tady zapíchnu. Snad vánoční oblevou zima neskončí.

Dodatek:
6.1.2019 v pořadu Běžkotoulky na ČT sport byli průvodci i na Pradědu a na Švýcárně. Zřejmě natáčeli ve stejný den (tedy 19.12.2018), foukalo stejně jako v televizi na Švýcárně (viz zmínka výše) čísčník na televizi vzpomíná. Zřejmě tehdy tedy Klára Kovaříková i nechtíc "ukradla" na Švycce běžky...