Pavlovské vrchy (CHKO Pálava) - okružní trasa přes Sirotčí hrádek, Dívčí hrad, Děvín a další zajímavosti

Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost

Klentnice - parkoviště	Asfalt	0,0 km
Zaparkovali jsme na parkovišti na jižním okraji obce. Celodenní parkování stálo jen 30,- Kč. Parkovištěm prochází Vinařská naučná stezka Mikulov. O kousek dál je zastávka autobusu a turistický rozcestník.
Klentnice - pension, bus	Asfalt	0,1 km
NS pokračuje po silnici dál na sever. My odbočujeme po zelené vlevo do mírného kopce, zpočátku ještě po asfaltce.
Sirotčí hrad - sedlo	Šotolina	0,5 km
Na rozcestí odbočujeme po červené vpravo k Sirotčímu hrádku. Zelená vede do Perné.
Sirotčí hrádek (425 m.n.m.)	Šotolina	0,7 km
Sirotčí hrad, Sirotčí hrádek, také Růžový hrad je zřícenina gotického hradu, který byl postaven ve 13. století na severním okraji Stolové hory (459 m.n.m) na dvou vápencových skaliscích, které od sebe oddělovala hluboká rokle. Přes ní pravděpodobně vedl most. Hrad krátce vlastnil král Václav III., ale už počátkem 14. století ho získali Lichtenštejnové a od r. 1575 Dietrichstejnové. V té době byl však pravděpodobně pustý. Jako pustý je uváděn v r. 1590. V současné době se na jižním skalisku zachovala zeď, silná až 2,5 metru a vysoká 8 metrů, s jedním okenním otvorem, zbytek paláce se třemi okenními otvory a cisterna. Zde byla hlavní část hradu. Severní skalisko je dnes nepřístupné, tam bývala hranolová strážní věž. Od r. 1958 je hrad chráněn jako kulturní památka. U hrádku si přečtete dvě pověsti, které se vztahují k jeho názvu. Pokračujeme dál po červené.
Klentnice	Asfalt	1,3 km
Jsme zpátky v Klentnici a na Vinařské naučné stezce Mikulov - jen o kousek severněji. Je to vinařská a rekreační obec v Mikulovské vinařské podoblasti. Teď nás čeká cesta po silnici, naštěstí jen kousek.
Perná - rozcestí	Šotolina	1,9 km
Nejdřív je křižovatka silnic, jen o kousek dál toto turistické rozcestí. Odbočuje se tedy vlevo do lesa po modré, která vede současně s naučnou stezkou Děvín.
Odbočka ke zřícenině kaple Sv. Antonína	Šotolina	2,5 km
Při odbočení vlevo zhruba po 100 metrech se dojde ke zřícenině kaple Sv. Antonína.
Zřícenina kaple Sv. Antonína s vyhlídkou	Šotolina	2,6 km
Původně zde bylo staré poutní místo, kde byla r. 1652 postavena poutní kaple sv. Antonína. V letech 1720 – 1722 žil při kapli poustevník, od nedaleké obce dostával plat za správcovství a za zvonění. Hlavním zdrojem obživy byla však almužna nebo žebrota. Poutě i poustevníci byli zrušeni dekretem za vlády Josefa II. Když došlo k obnově, byl r. 1783 v Klentnici postaven kostel a o kapli se již nikdo nestaral. Nakonec byla odsvěcena a r. 1786 v dražbě prodána na stavební materiál. Zvon a socha sv. Antonína, která stávala ve výklenku zdi, byly přestěhovány do kostela v Perné. Zvon byl za II. světové války roztaven, socha tam stojí stále. I když se kaplička rozpadla, tak ještě ve 2. pol. 19. století sem přicházeli poutníci hlavně z Rakouska. Dnes je tam vidět jen půlkruhový kousek zdi s výklenkem pro sochu a 6 metrů vysoký a 27,5 metrů dlouhý kamenný val. Je odtud hezká vyhlídka na Stolovou horu a Sirotčí hrádek. Od zříceniny je nutno se vrátit na značenou cestu.
Zpátky na turistické trase	Šotolina	2,6 km
Cesta pokračuje okolo vysokých skalních útvarů s názvem Trůn, Špunt, Martinka
Pod Martinkou	Šotolina	3,7 km
Zleva přišla zelená z Horních Věstonic, naše cesta pokračuje dál po NS, po modré a zelené.
Nad Soutěskou	Šotolina	4,3 km
Zelená odbočuje vpravo na rozcestí Soutěska – pramen, kam dojdeme při zpáteční cestě. Naše cesta pokračuje po NS a po modré. Vede lesem a téměř po rovině.
Ludwiczkův pomníček	Šotolina	5,0 km
Tady je místo jedné z lidských tragédií, které se udály na konci 2. světové války. V těchto lesích nechal r. 1881 – 1882 kníže Dietrichstejna založit oboru, zaměřenou na chov daňků, srnců a muflonů, a postavit stylovou dřevěnou hájenku s malou věžičkou. V přízemí bydlel hajný se svojí rodinou, v patře byl letní byt knížecí rodiny. Podkroví bylo přístupné po samostatném venkovním schodišti – tam byl sál, kde se konaly hostiny po lovu v oboře. R. 1912 sám císař František Josef I. poslal dar – párek muflonů. Oblast se stala tak známou, že sem na hony jezdili význačné osobnosti z celé Evropy, kterým se věnoval hajný Franz Ludwiczek, který pocházel z nedalekého Mušova. Když r. 1938 jižní Moravu zabrali Němci, změnila se klientela. Jezdili sem pouze Němci, kterým se hajný samozřejmě musel také věnovat. Jinou možnost ani neměl. Když Němci v dubnu 1945 opouštěli Mikulov a přilehlé oblasti, dostal Ludwiczek strach, že za svoji službu bude potrestán. Vesničané mu to vymlouvali, znali ho jako svědomitého a slušného člověka, ale starostí ho nezbavili. Raději opustil hájenku a nedaleko v lese vykopal zemljanku, kde s rodinou žil. Když přišla Rudá armáda, psychicky to nezvládl. Podpálil hájenku, v zemljance zastřelil svého devítiletého syna, třicetidvouletou manželku, psa a nakonec i sebe. Bylo mu 39 let. Lidé rodinu pohřbili nedaleko bývalé hájovny. R. 1995 se ředitel Lesního závodu Židlochovice rozhodl nechat zde postavit tento pomníček - vždyť to byl kolega.
Dívčí hrad - rozcestí	Šotolina	6,1 km
Tady se spojují všechny turistické trasy a společně vedou k další odbočce směrem na Dívčí hrad.
Dívčí hrad – zřícenina, odbočka	Šotolina	6,3 km
Ke zřícenině hradu musíme ještě kousek po červené. Je nutno však koukat na směrovky. Další červená vede do Dolních Věstoic.
Zřícenina hradu Děvičky (428 m n.m.)	Šotolina	6,4 km
Děvičky, také Dívčí hrady jsou zřícenina gotického hradu, který se vypínal na vápencové skále nad obcí Pavlov. Je to dominanta, která je zdaleka vidět. První písemná zpráva je z r. 1222, kdy to byl zeměpanský hrad, původně pravděpodobně dřevěný. Prvním purkrabím byl Štěpán z Medlova, zakladatel rodu Pernštejnů. Ve 2. pol. 13. století se o něm již nikde nic nepíše – předpokládá se, že byl zničen při nájezdech Kumánů r. 1253. Na konci 13. století za vlády krále Václava II. byl obnoven. R. 1334 ho získali od krále Jana Lucemburského lénem Lichtenštejnové, kteří ho přestavěli a zbudovali menší předhradí, r. 1529 vylepšili opevnění. Když r. 1572 celé panství koupili Dietrichstejnové, hrad přestavěli a upravili obytné prostory. Už tehdy se používaly cihly. Obdélníková stavba byla zhruba 65 metrů dlouhá, zdi byly až 2 metry silné. Na nedaleké skalce byla postavena renesanční bašta. Začátek konce znamenala třicetiletá válka, hrad byl obsazen švédskými vojsky. Při svém odchodu ho vyplenili a podpálili. Dietrichstejnové provedli už jen nejnutnější opravy. Hrad se používal už jen jako strážní pevnůstka. Po požáru r. 1744 se používal k hlášení požárů. Na začátku 19. století byl definitivně opuštěn a od té doby chátral. Do dnešního dne se zachovaly obvodové zdi a renesanční bašta se střílnami. Od r. 1958 je chráněn jako kulturní památka. Od hradu se musí jít kousek zpátky. Jinam žádná cesta nevede.
Dívčí hrad – zřícenina, odb.	Šotolina	6,5 km
A ještě kousek zpátky po všech barvách - až na rozcestí
Dívčí hrad - rozcestí	Šotolina	6,6 km
Tady jsou dvě možnosti, jak se dostat zpátky do Klentnice. Pohodlnější a trochu kratší je zelená. My jsme si vybrali červenou - přece musíme zdolat Děvín, nejvyšší kopec Pavlovských vrchů. I tady vede naučná stezka Děvín.
Děvín - rozcestí	Šotolina	7,7 km
Červená a NS pokračuje přímo. Vpravo vede zelená odbočka na Děvín.
Děvín (554 m n.m.)	Šotolina	7,9 km
Děvín je nejvyšší vrchol nejen Pavlovských vrchů, ale celých Jihomoravských Karpat. Na vrcholu je televizní vysílač. Až do dubna 2015 se k vysílači nesmělo. Nyní je tu upravená malá vyhlídka. Za jasného počasí je vidět Brno i Velká Javořina. Po zelené se přejde vrchol a pokračuje se dál z kopečka.
Pod Děvínem	Šotolina	8,3 km
Tady jsme se vrátili na naši červenou a NS, abychom okolo skalního útvaru Strážce pokračovali do cíle našeho výletu.
Soutěska - pramen	Šotolina	9,3 km
U přístřešku a pramene křižujeme zelenou a další trasu NS Děvín. My pokračujeme z kopečka až k silnici.
Na silnici	Asfalt	9,9 km
Poslední úsek cesty se musí bohužel po silnici. Jinak to nejde. Naštěstí je to okreska, která vede do Pavlova. Velký provoz tu tedy není.
Klentnice - parkoviště		11,7 km
Jsme v cíli našeho výletu. Ani v obci nebylo otevřeno nic, kde bychom se mohli najíst. Je to už 3,5 roku, třeba se to už zlepšilo.

První pohled na Pálavské kopce • Fotografie (77) • Foto: jircak

Vstoupit do fotogalerie (77 fotografií)

Na druhém kopci je vidět Děvín

Sirotčí hrádek

Vstoupit do fotogalerie (77 fotografií)

V této oblasti jsme si během naší dovolené udělali okružní vycházku zhruba 12 km dlouhou, při které jsme navštívili značnou část ze zajímavostí této oblasti. Trasa vedla pouze po značených turistických trasách. I když to bylo střídavě do kopečka a z kopečka, tak to zas tak náročné nebylo. Určitě to bylo zajímavé. Horší je to s občerstvením. Nevím, jak to tam vypadá v plné sezóně, ale v týdnu počátkem září tam žádné možnosti nebyly. Takže jídlo a pití raději s sebou.
Chráněná krajinná oblast Pálava byla vyhlášena 19. 3. 1976. Zaujímá plochu 83 km², její největší součástí jsou Pavlovské vrchy, menší část tvoří Milovický les a na něj navazující oblast na východ od Mikulova až po státní hranici s Rakouskem. Ochraňuje oblast skalních, drnových a lučních stepí, lesostepí a suťových lesů. V oblasti Milovického lesa jsou teplomilné doubravy a rostou tam duby, habry a jsou tam dvě obory pro chov zvěře. V údolí řeky Dyje se střídají lužní lesy a různá mokřadní nebo vodní společenstva.
R. 1986 tuto oblast UNESCO zařadilo do mezinárodní sítě biosférických rezervací, které chrání ukázky nejvýznačnějších světových ekosystémů. Od r. 2004 tam byla vyhlášena ptačí oblast na ochranu čápa bílého, orla mořského, včelojeda lesního, strakapouda jižního, strakapouda prostředního, pěnice vlašské, lejska bělokrkého a ťuhýka obecného.
Největší oblast zabírají Pavlovské vrchy. Tam je i velké množství turistických tras. Název je odvozen od vinařské obce Pavlov, která leží v severovýchodní části Pálavy na břehu vodní nádrže Nové Mlýny. Vinná réva se na více než polovině půdy pěstovala už počátkem 17. století. V obci na návsi je řada domů s barokními štíty a v České ulici řada renesančních a barokních vinařských domů, které mají jádro z 16. a 17. století. Na návsi stojí barokní farní kostel sv. Barbory z r. 1658. Má pozdně gotickou věž s pozdně klasicistní přístavbou lodě. Zajímavý je i barokní hřbitov s výrazným vstupním průčelím. Od r. 1995 je obec chráněna jako vesnická památková rezervace.
Pavlovské vrchy – to je vápencové pohoří na jihu Moravy - vede od ohbí Dyje (od Dolních Věstonic) na jih okolo Mikulova až ke státním hranicím s Rakouskem. Je obýváno nepřetržitě desítky tisíc let, což dokazuje řada archeologických nálezů. Na rovinaté Moravě se svým nejvyšším vrcholem 554 m tvoří dominantu oblasti.