Loading...
Trasy • Běžky • Střední náročnost
Popis okruhu zahajuji na Hřebínku. Je to rozcestí na jizerskohorské běžecké magistrále, na které se můžeme dostat z různých míst podle toho, kde jsme ubytovaní, nebo kde necháme své vozidlo. Trasa je určena spíše pro "expediční" běžkaře, kteří před hltáním kilometrů v dokonale vyfrézované stopě a předbíhání se s množstvím dalších běžkařů, dají přednost většímu klidu a samotě za cenu občasného nesení běžek v ruce a jízdě v hlubším sněhu.
Na hřebínek se tedy můžeme dostat:
Stejně tak se dá i napojit se na trasu na Čihadlech (opět významná křižovatka jizerskohorské magistrály), které jsou dostupné:
Počítám tedy, že jste na Hřebínku, máte za sebou úvodní výstup a zároveň dostatek sil na popisovaný okruh včetně sil pro návrat dolů z okruhu. Přímo na hřebínku je v běžkařské sezoně otevřený bufet, kde se můžeme zahřát teplým nápojem či si dát něco k jídlu.
Z Hřebínku se vydáme po žluté turistické vyjetou běžkařskou stopou. Cesta nejprve mírně klesne, ale vzápětí začne stoupat, což jí vydrží až k odbočce na Točně. My zde neodbočujeme a pokračujeme ještě necelý kilometr, kde po pravé straně vidíme stoupat červernou turistickou cestu vzhůru na Ptačí kameny. Stoupání je poměrně strmé a nám nezbyde než za dřevěným zábradlím vzít běžky do ruky a po zasněžených schodech zdolat přibližně 120 výškových metrů ke skalám nazývaným Ptačí Kupy. Jedná se o několik skalních útvarů, z nichž nejvyšší s výškou 1013 m.n.m. tvoří hlavní vrchol Ptačích kup. Z jeho vrcholu se nám nabízí nádherný kruhový výhled nejen po Jizerských horách, ale při dobré viditelnosti i na nepříliš vzdálené Krkonoše.
Až se dostatečně pokocháme výhledy, dáváme velký pozor při slézání z vrcholu Ptačích kup, protože skála je v zimě často pokryta vrstvou ledu a sestup bývá náročnější než výstup.
Od Ptačích kup pokračujeme dále po červené směrem k další tisícovce - Holubníku. Zde již dobrodružnější povahy mohou jet na běžkách. Na vrchol Holubníku (1071 m.n.m.) se dostaneme kratší značenou zacházkou z hlavní cesty. Výstup na hlavní skálu Holubníku nás opět odmění nádherným výhledem do všech stran.
Cesta dál z Holubníku se dá již jet na běžkách celkem dobře. Bývá tu i stopa od podobných nadšenců, kteří dají přednost jízdě po hřebeni s výhledy před magistrálou.
Zanedlouho dojedeme na rozcestí Holubník - sedlo. Je tu kryté odpočivadlo, kde se však můžeme občerstvit pouze z vlastních zásob. Odbočíme tu Doprava a dáváme pozor, protože sjezd je poměrně prudký a úzký. Asi po 300 metrech je odbočka Doprava, kterou bychom se mohli vrátit pěknou klesající cestou zpět na Točnu. My však odbočíme až za dalších cca 50 metrů doleva. Čeká nás stoupání po žluté turistické na zalesněný vrchol Černé Hory. Dá se to vyšlapat i s běžkami na nohou, ale časově i fyzicky méně náročné je vzít opět běžky do rukou a vyběhnout nahoru pěšky.
Vrchol Černé hory (1085 m.n.m.) je lesnatý a nevýrazný, proto je bez úžasných rozhledů. Tuto skutečnost si ale můžeme vynahradit, když si při pokračování po trase uděláme krátkou slepou zajížďku na Čertův odpočinek, vzdálený od vrcholu Černé hory necelých 400 metrů.
Poslední tisícovkou, která nám opět nabídne výhledy z vyvýšeného skalního útvaru, jsou Sněžné věžičky (1063 m.n.m.). Dostaneme se tam opět asi 300 metrů dlouhou zajížďkou z rozcestí Sněžné věžičky.
Odtud již nás čeká návrat na jizerskohorskou magistrálu sjezdem dolů po žluté na Rozmezí. Odtud máme dvě možnosti pokračování. První z nich je dlouhý sjezd přes Kristiánov až na Novou Louku, kde se můžeme zastavit v místní horské chatě. Od ní můžeme sjet k autu, pokud jsme ho nechali v Bedřichově, nebo se vrátit zpět na Hřebínek.
Druhou možností je na Rozmezí odbočit doleva a přejet na Čihadla. Z Čihadel si již užijeme zhruba sedmi kilometrový přejezd po magistrále kolem Tetřeví boudy a vyhlídky Krásná Máří až zpátky na Hřebínek.
Celá trasa se dá samozřejmě absolvovat i v letním období pěšky.