Slovenský ráj - Píla - roklina Veľký Sokol - Glacká cesta - Podlesok
Trasy • Pěší trasa • Velká náročnost
Píla | Šotolina | 0,0 km | ||
Zde je nejlepší výchozí místo pro trasu roklinou Velký Sokol. Trasa není okružní, končí u kempu v Podlesku, odkud sem jezdí ráno autobus. Zde se také platí vstup do oblasti Slovenského ráje. Odtud se nechá pokračovat asi 2 km po silnici (pak se možná vyhnete stánku s placením vstupného do parku) nebo jít po cestě za Velkou Bielou vodou po zelené. Délka trasy je stejně dlouhá, jen tato je příjemnější, protože zde není žádný provoz. Pokud sem přijedete autem, můžete se sem po projití doliny vrátit z Malé Polany po červené a pak po žluté. | ||||
Velký Sokol - ústie | Šotolina | 1,7 km | ||
Pokud se rozhodnete dojet autem až sem, můžete se sem shora vrátit - z rozcestí Malá Polana po červené. Tady jsou informační panely trasy. Zde se odbočuje proti toku říčky Sokol k lesu a k soutěskám. Zpočátku je cesta pohodlná, široká. | ||||
Soutěska začíná | Šotolina | 2,9 km | ||
Zhruba po půlhodině se cesta zužuje a vchází se do soutěsky,jde se střídavě korytem říčky nebo těsně vedle a už začínají první lávky a žebříky. | ||||
Vodopády | Šotolina | 4,1 km | ||
Za dalších 30 - 40 minut už to začíná být hodně zajímavé. Je zde řada vodopádů, dlouhých žebříků, prostě nádhera. Ač je to divné, tak Malý vodopád měří 8,5 metru, Velký jen 7 metrů. Možná, že je to podle průtoku vody. I za nás v kratším vodopádu bylo víc vody. | ||||
Konec soutěsky | Šotolina | 6,4 km | ||
Snad až někde tady soutěska najednou končí, jsme téměř nahoře. Čeká nás jen ještě jedno krátké, ale prudké stoupání, ale to už je bez žebříků. Řekla bych, že se mi nakonec stoupání do prudkého kopce mezi kameny zdálo náročnější než po těch žebřících. | ||||
Glacká cesta | Šotolina | 6,9 km | ||
Jsme na konci žluté. Glac je nejrozsáhlejší planina ve Slovenském ráji. V jejích svazích jsou erozemi vytvořené prakticky všechny nejatraktivnější rokliny Slovenského ráje. V minulosti tudy vedla obchodní Glacká stezka, která spojovala dvě vyznamná střediska - Gemer a Spiš. My se po této cestě vydáme vlevo. | ||||
Glac - bývalá horáreň | Šotolina | 8,1 km | ||
Dnes zde samozřejmě už nic není, jen rozcestí s moc hezkou planinku. Kdo má zájem, může si to trochu prodloužit, vydat se po zelené Pod Bykárku a obejít to po zelené přes konec Sokolie doliny a doliny Velký Kysel. Na Glackou cestu se okruh napojí na rozcestí Glac - Malé Polana. Je to delší zhruba o 1,5 km, profil je srovnatelný, jen je to asi o něco horší cesta. To usuzuji z kousku cesty, který jsme zde na rozcestí viděli. My jsme pokračovali po červené. | ||||
Malá Polana | Šotolina | 10,1 km | ||
Na tomto rozcestí je možno si pohodlně odpočinout - jsou tu lavičky. Červená značka odbočuje z kopce vlevo. Dostanete se po ní zpátky na výchozí místo dnešního dne - do Velkého Sokola-ústie nebo na rozcestí Palc odbočíte na žlutou a dojdete do Píly. My pokračujeme po Glacké cestě po modré. Tudy jsme se vraceli včera,když jsme sem došli údolím Piecky. | ||||
Glac - Malá Polana | Šotolina | 10,7 km | ||
Další křižovatka s možností posezení. Pokud jste odbočili přes Bikárku, zde se na Glackou cetu napojíte. Opět se můžeme kochat výhledy do dálky, je prý odtud vidět Havraní skála, jeden z vrcholů Slovenského ráje. | ||||
Suchá Belá - záver | Šotolina | 11,5 km | ||
Na tomto rozcestí končí výstup dolinou Suchá Belá a Malý Kysel. Je zde odpočivadlo, dokonce i mapa. Konečně začínáme trochu klesat. | ||||
Pod Vtáčím hrbom | Šotolina | 13,1 km | ||
Zprava přichází červená značka od Kláštoriska. Tam půjdeme další den a jinudy. Dnes klesáme dál ke kempu. Cesta je téměř společná pro turisty i cyklisty, jen turistická značka to občas zkracuje prudkým klesáním. Jednou jsme to zkusili, příště jsme šli raději po cyklostezce. Je to rozhodně příjemnější a o tolik delší to není. | ||||
Nad Podleskom | Šotolina | 15,5 km | ||
I na toto rozcestí můžete dorazit od Kláštoriska. | ||||
Před silnicí | Šotolina | 17,1 km | ||
Cesta pokračuje k silnici. Kemp je vlevo skoro vidět. Už je to jen kousek. |
Roklina Veľký Sokol je v severo-západní části Slovenského ráje. Protéká jí potok Sokol. Patří mezi nejdivočejší, ale také nejdelší rokliny Slovenského ráje. První průchod touto roklinou se uskutečnil r. 1898. Pro turisty byl chodník vyznačen r. 1956. Je jednosměrný – cesta vede z rozcestí Veľký Sokol – ústie a končí na Glacké cestě. Soutěskami se prochází pomocí dřevěných vodorovných žebříků, kovových svislých žebříků a stupaček. Místy se jde po kládách, někdy jsou v nich vysekány stupně. Přechod je zabezpečen pomocí řetězů a lan. Někdy je možno se jen tak podržet skály, občas se musí spoléhat pouze sám na sebe. To je pro lidi trpící závratí hodně náročné. Ale jsem důkaz toho, že se to zvládnout nechá. Dokonce jsem tam nejhorší obavy ze závratí po třech dnech skoro překonala. Prostě jen proto, že jsem to chtěla vidět a nic jiného mi nezbývalo. Právě návštěva Slovenského ráje byla jedním z důvodů, proč jsme na dovolenou na Slovensko jeli.
V případě dostatku vody je cesta místy určitě hodně náročná, protože vede korytem potoka nebo ve skalách nad potokem, často se přechází z jedné strany na druhou po kamenech, někdy i vodou. Chce to tedy pořádné pevné boty. Když jsme tam byli my, bylo celkově vody málo, přesto jsme tam občas přes potok skákali.
Podle mapy má celková trasa trvat 2,5 hodiny nahoru na Glackou cestu, 3/4 hodiny ještě kousek stoupání na Malou Polanu a 2 a 1/4 hodiny téměř už jenom z kopce dolů až do kempu. Já jsem celou trasu zvládla za 6,5 hodiny. Bylo to však i s pauzou na jídlo, kocháním se, fotografováním a odpočinkem mezi jednotlivými žebříky. Takže se dá říct, že časy psané na mapě se nechají hodně dobře dodržet. Tentokrát jsem i ten výstup zvládla jen s trochou zpoždění. Ale na to, že byla sezóna, tak jsme se cestou potkali jen se skutečně pár lidmi.
Tahle trasa je úžasná, protože je neustále na co koukat, občas se otevřou i výhledy do dálky. Moc se mi to líbilo.
Jen ještě jedna poznámka. Jídlo a pití chce vzít s sebou. Na trase se pořídit nic nedá.