Stříbrným údolím – Smrk – Žulová

Kdo se pohybuje v centrální části Rychlebských hor, tedy v oblasti mezi Hornolipovskou a Travenskou hornatinou, pravděpodobně na túře zamíří k Žulové. Z množství turistických tras, které si může zvolit (modrá značka od Tří Studánek u Lví hory, stejnobarevná od Pekla u Kovadliny, či některé z cyklotras) se mu v závěru nakonec vyloupne „dojezd“ Stříbrným údolím, tedy přesněji závěrečný úsek spojující zmíněné cestičky v střední části toku potoka, v údolí s osadou Nýznerov.

Pokud si turista vybere střední možnost, tedy nezmíněnou zelenou trasu, mimoděk tak zároveň vysleduje větší část toku potoka s názvem Stříbrný.

Výchozím bodem je rozcestník Smrk-hraničník, tedy bod u státní hranice, cca 0,5 km vzdálené rozcestí od hlavního vrcholu Smrku, nejvyšší hory Rychleb. Vychází (či dochází) sem několik turistických značek (modrá, zelená, žlutá, červená místní), mimo to se běžně chodí i po státní hranici.

Do Stříbrného údolí směřuje zelená značka, zprvu nenáročným úsekem souběžným s hranicí (a žlutou TZ) dorazí k rozcestí U Smrku (zde se může výletník zapsat do vrcholové knihy), pak odbočí ze souběhu k severovýchodu a poměrně svižně sestupuje k údolí (potkal jsem tu i cyklisty, kteří ovšem sjezd dosti nezvládali). Brzy dorazí k traverzující lesní cestě – ta je značená jako modrá cyklotrasa. Mimo odpočinkového místa s přístřeškem se dozví na infotabuli, že potoku se kdysi říkalo Slopná (z německé zkomoleniny). Samotný Stříbrný potok byl původně jen levostranný přítok, na který můžeme narazit o něco níže, až dorazíme k rozcestí Stříbrné údolí. Dnes tedy nese název již potok, pramenící v úžlabině na severozápadním svahu Smrku. Trasa jej v počátku vlastně nenápadně kopíruje. V sušších létech bývá ale horní část toku často vyschlá, ale pod cestou již potůček zřetelně zurčí, takže vlastně tady můžeme najít hlavní pramen dnešního Stříbrného potoka.

Zelená značka se zanoří opět do lesa stále si udržuje slušný spád. Nakonec i název Ve Strži údolíčka naznačuje, na značný výškový rozdíl, který cesta překonává.

Spád se postupně mírní jak se značka přimyká k lesním cestám. Asi po 2 km dorazí k lesní asfaltce s rozcestníkem zelené Cyklotrasy. Název Sokolí skály upozorňuje na pozoruhodný skalní útvar. Vrchol je vcelku snadno dosažitelný byť neznačenou ale dobře patrnou cestou (kus po lesní, v serpentině po pěšině). Mohutný skalní útvar je z velké části sice ukryt v lesním porostu, ale kdo by si dal práci, bude překvapen mohutností útvarů.

Pod rozcestím narazí výletník na loveckou chatu, má-li štěstí i na rozjařené lovce. Následuje již pohodová trasa, byť po asfaltu, ale v lese se jde příjemně. V místě rozcestníku Stříbrné údolí (pro změnu sem přichází bílá cyklotrasa od Pekla) se k potoku připojuje levostranný přítok, to je ten původní Stříbrný potok. Vlastně celý název upozorňuje na fakt, že se tu kutalo, název kovu je dostatečný.

Po dalším průchodem kolem rozcestí Pod Chlumem (modrá pěší od Pekla), kdy už se zdá že nic podstatného se nestane ovšem přijde vrchol snažení. Okolní svahy s opět přiblíží blíže k cestě a skalní bloky po obou stranách prozradí, že jsme u Nýznerovských vodopádů. Vlastně nejde o nijak gigantické vodní přechody, nejvyšší stupeň dosáhne něco kolem 2 m, potok ale překonává v asi 100 m dlouhé soutěsce asi 15 m převýšení, v horní části soutěsky je průrva skal poněkud rozšířená a prvním větším vodopádkem se voda vrhá do klidné tůně, z které pak potok odtéká úzkou sotěskou. Pod ní se Stříbrný potok setkává s pravostranným Bučínským potokem, Ten sem spadá v soustavě kaskádek, bez většího výrazného stupně. Samozřejmě místo je chráněnou přírodní památkou. Název Vodopády Stříbrného potoka prozradí, že to stěžejní se odehrává právě na zmíněném potoce. Nýznerovské pak odkazuje i na ten Bučínský potok.

Za vodopády se již spojený tok uklidňuje a postupně rozšiřující se údolí naznačuje, že civilizace už není tak daleko. Turista zřejmě ani nepostřehne, že už ho neprovází zelená (končí u vodopádů), ale modrá značka.

U prvních stavení (lovecké chaty) je parkoviště, odkud se výletníci vydávají k vodopádům (lesní cesta je pro provoz uzavřená). Brzy dorazí k Nýznerovské galerii, turistickému zázemí, které ovšem svou provozní dobou k turistům pozdě příchozím příliš vstřícné není. Mimo letní sezónu má i smůlu u Rybářské bašty, ta už je na podzim (či na jaře) zavřená. U kaple narazí turista na objekt stodoly. Ta má prý sloužit k česko-německému porozumění, bližší účel mi ale unikl. Pokud by měl turista štěstí a potkal autobus, (nebo stop) už by příliš neprohloupil, do Žulové se toho po silnici nic zvláštního neděje. Snad jen může přemítat nad tím, že paradoxně komunikačně lépe přístupný Nýznerov, i část Nýznerovská pila patří ke Skorošicím, které jsou za kopcem a ne k Žulové s přímou cestou.

Ještě malé přírodní představení se ale koná u samotné Žulové, kde Stříbrný potok prochází stylově mezi dvěma žulovými skalkami k městečku. Pak už to nemá tak daleko k soutoku s říčkou Vidnávkou pod Boží horou.