Trasa č. 9 - Morávka (přehrada) - podél přehrady - Úspolka - podél řeky Morávky - Juřičuna - Visalaje

Tuto trasu lze brát jako výhodnou zkratku mezi Morávkou a Visalajemi, jenž opravdu zkratkou je. Často to totiž bývá i naopak. Pokud se octneme někde v okolí přehrady Morávky a z nějakého důvodu budeme chtít se "rychleji" dostat na Visalaje, tak není třeba sjíždět dolů do obce Morávka a dlouhým přejezdem přes Pražmo (Raškovice), Krásnou znovu pracně nabírat výškové metry kolem Zlatníka až nahoru na Visalaje. Výškové metry sice bude nutné zdolat také, ale jistě jich nebude tak moc a navíc jsou položené ve velice přijatelném sklonu.

Začneme u hráze přehrady Morávka. Bohužel (nebo bohudík) se jedná o zásobárnu pitné vody a tudíž není možný vstup na korunu hráze, lze si  ji prohlédnou jenom malinko z povzdálí, cca 15 metrů od nejbližší vodní plochy. Pak se vydáme po silnici (jenž nese taky označení jako cyklostezka č. 6113) kolem přehrady.

Dnes již značně zarostlý břeh mezi hladinou a silnicí neumožňuje prakticky žádný pohled na vodní plochu, jenom občas se objeví takové malé skulinky. Malé, ale o to důrazněji nám připomenou strmost svahu, po němž právě jedeme. Sice jsou kolem silnice svodidla, ale respekt pohled dolů mezi smrky, jistě vyvolá. Kolem přehrady je to taková mírná houpačka, dalo by se říci skoro po rovině.

Zajímavější ráz získá okolí silnice v místech, kdy ji doprovází už jen samotná říčka Morávka, ve svém přírodním korytě. Uvidíme několik umělých splavů a v období po deštích zvlášť na ní vyniknou přírodní "splavy", takové prahy, vzniklé erozí břidlicového podloží a vskutku vypadají jako vysekané do skály, tak mají pravidelné tvary. Díky povodním je značná část silnice nově opravena, takže jízda jen tak odsýpá po hladkém asfaltu. Je také na co koukat v okolí silnice, chaty nebo staré chaloupky rozeseté po většinou udržovaných loukách, mnohdy svádějí jim věnovat více pozornosti než samotnému dění na cestě.

Důležité je nepřehlédnout odbočku na Visalaje v části zvané Juřičuna. Kdyby došlo k přehlédnutí, tak asi po pěti stech metrech dojedete k Bebkovi, tam je hospoda se stejným jménem, bohužel momentálně nevím, jak si stojí s provozem, při nejhorším budete vědět, že už jste daleko a musíte se kousek vrátit. Odbočka má svůj začátek v mírné, pravotočivé zatáčce, nedaleko stojí také zděný rodinný domek, také vpravo. Odbočku doprovází potok, jehož dno a břehy jsou osazeny kameny, zasazenými pevně v betonu, tedy klasická  meliorace. 

Než nás tato úzká silnička dovede na Visalaje, tak nás zpočátku trošku potrápí větším sklonem, není to nic hrozného a později se nám odvděčí jízdou skoro po vrstevnici. Zpočátku solidní asfalt se postupně změní v drobnou šotolinu a pak nahoře se zase vrátí zpátky do původní "asfaltové" podoby. Výhledů moc není, okolní smrkový les je příliš vysoký, zbývá jenom zabrat do pedálů. Daleko sice vidět není, ale i tak prostředí , jenž silnička protíná, se mi jeví vcelku příjemně. Za chvíli jsme na rozcestí, ze kterého už je vlevo vidět Penzion Beskydy, dáme se cestou vlevo a asi po 400 metrech jsme u rozcestníku na Visalajích.

Na Visalajích je možnost doplnit ztracené síly a tekutiny buď ve zmíněném penzionu (po celý rok), v chatě u autobusové zastávky (přizpůsobení otvírací doby sezóně) a v Hotelu Visalaje, vše prakticky na místě (do 200 metrů od sebe)