Údolím říčky Luhy (březen 2014)

Nezvykle teplé jarní počasí nás jednu březnovou sobotu vylákalo s partičkou na celodenní pochodovou tůru. Tentokráte jsme se rozhodli pro poněkud delší vzdálenost, cílem bylo ujít alespoň 20 km. Trasa pochodu byla zvolena pro dnešní den z vesničky Žďárná, podél toku říčky Luhy, do Sloupa v Moravském krasu. Odtud jsme pak chtěli vystoupat nad Pustý žleb a podél něj pokračovat kolem propasti Macocha až na Skalní mlýn. Turistickou mapu okolí naší trasy najdete zde. Čekalo nás tedy něco málo přes 20 kilometrů a nádherný slunný den. Vyrážíme z Blanska autobusem po půl deváté ráno a před půl desátou vystupujeme ve vesnici Žďárná. Procházíme dědinkou kolem kostela i kovářské dílny, abychom po pár metrech zmizeli mezi domky do polí.

Ranní slunce pomaloučku ohřívá vzduch a my pokračujeme polní cestou, značenou červenou turistickou značkou, kolem obory až k Oborskému dvoru. Je to asi 2 kilometry cesty a zde si dáme první přestávku. Oborský dvůr je velké stavení, ke kterému patří jak dančí obora, kolem které jsme procházeli, tak i malý rybníček asi 50 metrů od stavení. Dvůr má novou střechu a vypadá to, že někdo se pokouší o jeho rekonstrukci. My si vybíráme lavičku u rybníčka, otevíráme si pivko a dáváme vařit vodu na kávu. Dnes testujeme fairtradovou outdoorovou překapávanou kávuGrower´s Cup. Ta se dá zakoupit v outdoorových obchodech za cca 70 Kč pytlík. Po jeho úpravě dle návodu se do pytlíku jen naleje vroucí voda a nechá se pár minut překapat. Pak už si můžete rozlít 3 šálky kávy bez lógru. Občerstvíme se tedy pivem a kávou a po rychlém souboji v hodu kamenem do dálky se vydáváme mimo turistickou značku pěšinou přímo podél říčky Luhy.

Hned u rybníčku je u cesty plně funkční Pepanova studánka, kde je možno si doplnit v případě potřeby tekutiny. My si jen opláchneme ruce a přes malinké tábořiště mizíme v lese. Podél říčky je ze začátku vidět několik chat, ale po překonání pár louček jsme již v hlubokém lese. Vybíráme si pěšinu přímo podél říčky, a tak procházíme velmi pěkným lužním lesíkem, kterým nahodile meandruje řeka tak, jak je to pro ni přirozené. Jarní kvítky jako sasanka nebo devětsil pokrývají leckde celé plochy kolem břehů. S úžasem fotím tyto krásy a dál pokračujeme tímto lužním lesem pozvolným tempem. Máme před sebou ale ještě hodně kilometrů, a tak se trošku přestáváme kochat a napojujeme se na modrou turistickou značku. Čas už dosti pokročil a začínají se hlásit naše žaludky. Cesta vede lesem, kde bohužel, skoro jako všude u nás, probíhala v nedávné době těžba dřeva a lesáci nechávají ořezané větve a další nezpeněžitelný odpad volně poházený i po turistické stezce. Za sebou máme asi 5 km a z lesa se objevujeme na první louce s tábořištěm. Jednohlasně schvalujeme místo jako naše stanoviště na oběd.

Využíváme velmi příjemné tábornické místo s ohništěm pod vzrostlými buky. Každý si začne chystat tu svou specialitu, já mám na dnešek nachystané vepřové maso ve vlastní šťávě s rýží. Neváhám tedy, dávám dokupy vařič a začínám rychle vařit vodu na rýži. Jeden z kolegů testuje dehydrované chilli con carne s hovězím masem, druzí dva se spoléhají na osvědčené bavorské klobásky. Po obídku následuje samozřejmě opět pivko a po chvíli také druhá překapávaná káva. Já zůstávám věrný kávě turecké. Hned po příchodu sundavám boty a dávám nohám okusit také něco z krásy místní přírody. Kolem projíždí dvojice kovbojů na koních a se psy a této siestě se nedá nic vytknout. Kolegáčkům trvá obědová pauza poněkud déle a já ji tedy mohu využít k fotografování. Dnes mám sebou půjčenou zrcadlovku a snažím se na ni zachytit krásy propukajícího jara. Objektem mi jsou hlavně květinky, kromě výše zmiňované sasanky hajní a devětsilu bílého také například prvosenka vyšší, podběl lékařský či lýkovec jedovatý. Na něm se mi dokoce podařilo zastihnout žluťáska řešetlákového, který se přede mnou snažil maskovat jako list. Nadšen ze svého úlovku jsem málem přehlédl, že zbytek výpravy již dokončil stolování a chystá se k odchodu. Přece jenom jsme zde opět strávili více času než jsme chtěli a je tedy nutné teď urazit nějaký ten kilometr ve slušném tempu.

Všichni pohromadě pokračujeme tedy dál následujíc modrou značku. Ta nás vede krajem lesa s výhledem do luk kolem říčky. Jsou to krásná místa pro tábory a jsou také tímto způsobem více či méně využívána. Po dalším kilometru a půl dorážíme na rozcestí Pod vlčí skálou, kde si pořizujeme vrcholové foto na asi desetimetrové skále. Zda je to ona Vlčí skála či ne, těžko říci. Hned na rozcestí je malý altánek na odpočinutí a odtud již vede asfaltová cesta do Sloupa. Ta je za pěkného počasí hojně využívána cyklisty, bruslaři i rodinkami s dětmi. Ruch kolem nás postupně roste a jsme rádi, když nás cesta odvede od asfaltky zpět do lesa. Následují asi dva kilometry cesty chvíli lesem, chvíli po místních lukách. Procházíme kolem rybníčku, kde už se to hemží odpoledními výletníky, a přes další luka dorážíme kolem čtvrté hodiny do Sloupa v Moravském krasu. Míjíme kostel panny Marie bolestné i Sloupsko-šošůvské jeskyně a dáváme si krátkou občerstvovací zastávku v hotelu Broušek, který zde nechal postavit dřívější majitel zdejších jeskyní pan Josef Broušek.

Posilněni studeným pivem vyrážíme do Pustého žlebu. Slunce se již hodně sklonilo nad obzor a nás čeká ještě asi osm kilometrů. Po chvíli cesty žlebem na rozcestí U dubu odbočujeme do kopce a stoupáme nad Pustý žleb. Již bez většího zdržování procházíme po žluté turistické značce okrajem národní přírodní rezervace Vývěry Punkvy, přes rozcestí Nad pustým žlebem až k vyhlídce Koňský spád. Díky dobrému tempu, na které trochu doplácel jeden nachlazený člen výpravy, dorážíme na Koňský spád těsně před západem slunce. Ten si tu tedy vychutnáváme, někteří ještě i s posledním ušetřeným pivkem nebo nějakou tou tatrankou. Tma tu bude ale co nevidět, a tak po krátkém spočinutí pokračujeme dál.

Rychlým krokem míjíme propast Macocha, kterou obcházíme z druhé strany než vede turistický chodníček se schody, a rychle přes místní parkoviště jdeme dál po Naučné stezce Macocha. Ta nás vede kolem Korálového závrtu ke Křenkovu pomníku. U tohoto památníků dáváme kratičkou pauzičku, všude již je dost velká tma. Naštěstí nás odsud čeká už jen sestup, bohužel nepříliš příjemným terénem ke Kateřinským jeskyním a následně po silnici keSkalnímu mlýnu. Cestu z kopce, plnou kamení, naštěstí zvládáme bez újmy na zdraví a zdárně dorážíme na parkoviště u Kateřinských jeskyní. Je po sedmé hodině, lampy nám svítí na cestu a my si voláme odvoz. Po chvíli je tu pro nás auto a my spokojeni. krásně unaveni a s pocitem velmi pěkného výletu jedeme každý do svého domova.

Kompletní fotogalerii si můžete prohlédnout zde.

Více výletů můžete nalézt na stránkách JakNaNudu.cz

Autor : Doc