Z Adamova do Blanska trochu jinak
Trasy • Pěší trasa • Střední náročnost
Náš nedávný menší jarní výlet jsme zahájili na nádraží v Adamově, resp. na železniční stanici Adamov – zastávka, odkud jsme se vydali po zelené turistické značce svérázným údolím kolem řeky Svitavy, starých továren i hospůdky s letním venkovním posezením a oslím výběhem, lákajícím hlavně rodiny s dětmi… Z rozcestí u studánky a památníku myslivce, lesníka a spisovatele Josefa Žalmana (1884-1947) jsme však nezačali stoupat spolu se značkou vzhůru do lesa k Novému hradu, ale prošli pod železničním mostem a pokračovali neznačenou asfaltkou dál už znatelně méně frekventovaným údolím podél řeky a trati, mezi strmými srázy okolních kopců, pozorujíce hrad pěkně pohodlně a trochu netradičně zdola, až jsme posléze narazili pro změnu na červenou značku, scházející z hradu na nedaleké rozcestí u Kateřinského mostu. V dalším úseku jsme se této značky přidrželi po silnici ve směru k Vranovu, ale neodbočili s ní po chvíli vzhůru do lesa, nýbrž pokračovali silnicí ještě asi o kilometr dál až na rozcestí k Olešné. Zde jsme potkali značku modrou a vydali se po ní lesní pěšinou strmým svahem k chatám na kopci a posléze až do zmíněné, dosti vysoko položené vesničky, která už je vlastně součástí města Blanska. Ale aby to ještě nebylo tak jednoduché, značku jsme zde opět opustili, přestože by nás do Blanska také dovedla, a vydali se asi 2 kilometry neznačenou vrcholovou silničkou do nedalekých Hořic, ležících ještě o něco výše již přímo nad Blanskem. Kolem rodného domku slavného atleta Ludvíka Daňka (1937-1998) jsme prošli vesnicí až na poslední, tentokrát červenou značku – a po ní rychlým „sešupem“ až do cílové stanice, kterou pro nás v Blansku znamená vždy bez výjimky spolehlivá a právem proslulá cukrárna Severka…