Z Branky k Tetřeví chatě

Někdy se to tak vyvrbí. Ráno ve městě krásně vymodřené, tak si řeknu vyrazím na hory něco nafotit. Zvláště když je podzim a na nejvyšších vrcholcích leží už první sníh, pak jsou ty obrázky ještě efektnější, prostě barevné listí a bílé vrcholky.

Bohužel hory a příroda si poručit nedají a než vylezu (v tomto případě vyjedu) do vyšších poloh, tak se zatáhne a modrá obloha je ta tam. No aspoň že neprší.

Tak se mi to vcelku stalo v jednom říjnu. Cestu do Vernířovic ani popisovat netřeba, je to po silnici a dál údolím kolem Merty vcelku v lese, takže když už se zatahovalo, ani jsem tu moc nefotil.

Až na Branku (rozcestí) je to po asfaltce, takže hory jakoby začínají tady, ve výšce asi 920 m n.m.

Popsaný úsek je vlastně část trasy zimního okruhu Mravenečník, který se upravuje od lanovky v kouteckém skiareálu.

Od Branky vede k trase cykloturistická spojka značená bílou barvou s číslem 6264. Spolu s ní jde v souběhu modrá pěší TZ k serpentině s vyhlídkovým místem, ta pokračuje k Františkově myslivně. Bílá značka a lesní cesta serpentinou vystupuje k rozcestí Pod Homolí, kde už je v trase zelené okružní cyklotrasy s číslem 6263. Vlastně jsem tehdy chtěl dojet na Dlouhé stráně, ale zamračená obloha mě odradila od dalšího postupu, takže místo doprava odbočím jednodušeji doleva.

Ve zmíněném rozcestí už mám překonanou slušnou nadmořskou výšku (1050). Kdo to zná z běžek, ví, že tato část „jižní“ poloviny okruhu je taková jednodušší. Sice následuje stoupání, ale to je spíš táhlé než prudké. V podstatě stabilně se klikatí po západním svahu Homole, k jižnímu úbočí Vřesníku a zhruba v úžlabině pod Dlouhými stráněmi kde přejíždí Studený potok (který teče do Švagrova) dosahuje výšky necelých 1200 m. Následuje kratší sjezd, rovinka a po přejetí dalšího potoka (Kamenitého) sjezd k rozcestí Margaretka (podle nedaleké lovecké chaty).

Tady už jsme pod samotným Mravenečníkem na jeho jihozápadním svahu. Trasa opět táhle stoupá po západním svahu hory, v úžlabině Tříramenného potoka se k cestě přimykají malé skalky, které ale ani tak nejsou původně přírodní, ale spíš vylámané při stavbě lesní cesty. V nejvyšším bodě trasy ve výšce přes 1200 m jsme u udržované paseky, která slouží jako startovací plocha původně rogalistům, dnes ve větší míře paragliderům.

Kousek za plochou následuje panelová cesta, která doráží až rozcestí u Tetřeví chaty, kde je vlastně konec popsaného úseku.

Vlastně by se zdálo, že jde o jednoduchou záležitost. Jednodušší je to samozřejmě vyjet v Koutech lanovkou a vzít to v obráceném směru, ovšem z Vernířovic žádná lanovka nevede.

 

Jak bylo v textu uvedeno, původně jsem chtěl na Dlouhé stráně, tak zde popis, jak se mi to povedlo.