Z Klenčího na Čerchov a přes Babylon do Domažlic

Hned první výlet naší domažlické dovolené jsme si vzhledem k ještě poměrně stabilnímu výhledu počasí naplánovali na nejdůležitější vrchol této oblasti – Čerchov.

Ranním vláčkem jsme se ještě za docela chladna svezli do nedalekého Klenčího pod Čerchovem a po jeho krátké prohlídce jsme plni energie zčerstva vyrazili po zelené turistické značce vzhůru na Výhledy.

Tedy stezkou zdejšího rodáka, kněze, básníka a spisovatele Jindřicha Šimona Baara (1869-1925) k hotelu a nedalekému literátovu pomníku od známého sochaře Ladislava Šalouna z roku 1933, odkud je výhled skutečně úžasný!

Nyní nás čekalo 1,5 km po modré značce do Capartic a poté už červená skutečně do hor: 3 kilometry na rozcestí Pod Čerchovem, 1,5 km k Odbočce na Čerchov, kde nás mile překvapila skvělá funkční studánka, a nakonec ještě asi 200 metrů na samotný vrchol.

Zde nás čekal "skanzen totality", velmi působivý, ještě před cca 25 lety pouze armádou využívaný areál, kterému dodnes nechybí důkladné oplocení a značně specifická, až skoro tísnivá atmosféra, k níž přispívají ruiny někdejších vojenských budov.

Žádný podobný vrchol jsem zřejmě dosud nenavštívila, takže mě Čerchov svou osobitostí úplně dostal, přestože celé stoupání sem touto nejkratší cestou bylo po asfaltce, resp. „panelce“.

O víkendu je vrchol navštěvován díky snaživému capartickému autobusu podstatně více než ve všední dny, naštěstí vždy má otevřeno zdejší stylová restaurace, kde si opravdu klidně stačí dát kávu a kousek chodského koláče – a dušička je "v peří"!

Po návštěvě krásné kamenné Kurzovy rozhledny jsme se vydali po modré značce nádhernými lesy a konečně zase skutečně přírodními cestami zase dolů do Pece pod Čerchovem (5 km).

Dále jsme pokračovali po zelené – vzhledem ke značnému horku zcela pochopitelně – na právem široko daleko proslulé koupaliště Babylon (3 km)!

Díky jakýmsi štědrým dotacím je tam nyní vstup zdarma, takže se nám vyplatilo zastavit se i jen na kratší osvěžení, vzhledem ke značné návštěvnosti toho dne nám naprosto dostačující…

Vystáli jsme si pak ještě u jednoho z velmi vytížených stánků s občerstvením frontu na nanuka, protože nás čekala cesta až do Domažlic.

Červená značka nás dovedla k Zelenovským rybníkům (3 km), z nichž jeden, prakticky liduprázdný, nás zlákal k ještě jedné krátké koupeli.

Pak už zbýval jen 1 kilometr k bývalé hájence Dmout, další pak po zelené k poutnímu kostelíku Vavřineček, odkud už jsme viděli celé Domažlice jako na dlani, takže poslední 2 km do cíle už byly hračkou…