Z Mohelna (přes Templštýn:) do Ivančic

Krásný dvacetikilometrový výlet, který jsme si prošli minulou neděli, můžeme všem zdatnějším turistům upřímně doporučit. Začínáme v jihomoravském městysi Mohelno, kam se např. z Brna dostaneme kombinací osobního vláčku do Tetčic a poté návazného autobusu, který po necelé hodince jízdy právě tady končí.

Díky tomu, že byla neděle, podařilo se nám na chvíli nahlédnout i do místního kostela, kam se lidé právě scházeli k bohoslužbě. Pak už jsme se vydali od rozcestníku na náměstí po modré turistické značce první 2 kilometry k „Mohelnskému mlýnu“.

Jde se po silničce, která nejdřív vystoupá kousek nad obec, abychom si ji mohli prohlédnout a vyfotit ještě zpovzdálí, a pak už prudce klesá k mlýnu v údolí řeky Jihlavy. Na jeho historické budově je velký nápis „Mohelský mlýn“, takže těžko říci, proč se turistická směrovka neřídí tímto jistě autentickým označením.

U mlýna se můžeme chvíli zastavit (výstava uvnitř je však o víkendu otevřena až odpoledne, takže jsme se museli obejít bez ní) a prohlédnout si třeba i přes 200 let starý kamenný kříž na rozpadající se terásce mezi stromy. Krásné místo! Nyní už se ale napojíme na červenou značku, která nás povede až do cíle, tedy do Ivančic.

První zastávkou na cestě, vedoucí údolím řeky a chvílemi stoupající i docela vysoko nad ni do okolních kopců, je odbočka k vyhlídce Na Babách, kam si určitě stojí za to těch 100 metrů zajít, zvláště teď na jaře, kdy ještě stromy nejsou olistěné, je vidět opravdu nádherně dolů na řeku s osamělými rybáři či okolní skály sem tam s nějakým horolezcem. Připadáte si téměř jako v letadle! Zanedlouho následuje ještě další vyhlídka Velká skála, ale i v dalším úseku na nás čekají úžasné výhledy - třeba na jadernou elektrárnu!

Následujícím rozcestím jsou pak Skály, kde se přidává žlutá značka od Senorad a Oslavan, pokračující přes Templštýn do Jamolic. 1 kilometr půjdeme společně s ní až dolů do údolí k řece, pod samotnou zříceninu, kam vede půlkilometrová odbočka.

Přiznávám bez mučení, že jsme už měli lezení po skalách natolik dost, že při pohledu na ten obrovský kopec jsme to vzdali a pokračovali nyní už pohodlným údolím s předsevzetím, že hrad navštívíme příště nějakou jinou cestou (třeba právě z Jamolic, odkud jsou to jen 3 km).

Nyní už byla cesta opravdu snadná, míjela četné chaty kolem řeky, kde ale nechybějí ani celé areály pro dětské tábory či školní výlety, takže v létě tu asi bude docela rušno, zatímco nyní jsme potkávali rozhodně víc aut s chataři než pěších turistů!

Po 2 kilometrech přijdeme na rozcestí U Pustého mlýna, ale vlastně spíš u kamenolomu, odkud už je to jen 2,5 km do první vesnice, Hrubšic. Zde nás překvapil mohutný zámek s hospůdkou a pár drobných památek, ale to už zbývalo jen 1,5 km do ještě významnější obce, Řeznovic se známým románským kostelem.

Ale ještě dříve, než jsme do něj vůbec mohli nahlédnout, pobavila nás sbírka starých trabantů (ale i dalších jejich vrstevníků), rozestavěná porůznu po obci, ale především právě na prostranství před kostelem!

Kousek za obcí nás pak značka trochu pozlobila, když vyšplhala po slepencové skalce rovnou do nepříliš vábného křoví, po jehož překonání se stezička téměř ztratila, až jsme zapochybovali, že ještě vůbec jdeme po značce, ale bylo tomu tak a naštěstí to byl jen kratičký úsek.

Pak už jsou to 3 km do Letkovic, okrajové části Ivančic, která se bohužel ve svém centru „chlubí“ velmi smutně vyhlížející zdevastovanou kapličkou, které se ovšem turisté vlastně vyhnou, protože značka odbočuje kousek před ní.

My si ale nedali říct, protože tento úsek už jsme znali, a tak jsme zbytek cesty do vlastních Ivančic došli již po silnici. V cíli nás pak přivítala naštěstí stále otevřená, a tedy (nejen) turistům nakloněná cukrárna U Černého lva na náměstí.