Adventní Bratislava (s Modrou zastávkou) 2022

Kam a jak jedeme?

Uběhl rok, dostavil se prosinec a s ním advent. Loňský výlet do Wrocławi se celkem vydařil, takže letošní návrh vybrat si cíl v hlavním městě Slovenska se setkal s celkem s přívětivým ohlasem. I tentokrát vyrážíme ve stejné skupince autem v poslední pracovní den, tedy v pátek, poněkud dříve, s nadějí, že stihneme do Bratislavy ještě jednu zastávka.

Za čím jedeme?

Kromě hlavního města našeho bývalého federálního souputníka je v plánu i zastávka v Modre, tedy jednom z předních vinařských center pod jihovýchodními svahy Malých Karpat. Důvod ovšem není ochutnávka nějakého toho modrého (přesněji červeného) vína, právě podle modrých kuliček můžeme odhadovat současný název města. Mimo víno je totiž Modra proslulá i zdejší keramikou, přesněji místní formou majoliky nebo fajánse. Tedy výrobků z hrnčířské hlíny s pestrou glazovanou výzdobou. Místní výroba se tu rozvíjela ve velkém od 17.–18. století, zprvu ve více dílnách, v průmyslovém 20. století pak byla velká část výroby soustředěná v družstvu, Slovenská keramika, později Slovenská lidová majolika.

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Ubytování je prostřednictvím bookingu zamluveno celkem blízko bratislavského centra pod Slavínem, snídaně v ceně a vzhledem k adventnímu období by neměla být nouze i o nějaké ty předvánoční pochoutky, ačkoliv paradoxně nakonec jsme ty pochoutky omezili na převážný přísun punče nebo svařeného vína, z pochutin nakonec zůstaly jen lokše s pečiankovou náplní (takové palačinky s játrovou nádivkou).

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Protože podle zmíněné předzastávky se dá usoudit, že převážná část cesty byla mimo dálniční tahy (tedy klasika Mohelnice–Olomouc, překvapivě plynulý průjezd Přerovem, pak je jen kus dálnice za Otrokovice, za Uherským Hradištěm směr pohraniční hory (tedy kopce Bílých Karpat a později Malých Karpat, abysme přes Myjavu, Brezovou pod Bradlom, Jablonicu aj. překonali terénní překážky. Určitou atmosféru dodávalo dokonce i počasí, které se projevilo ve formě sněhových vloček, které naštěstí na silnici stačily rozmrznout. Zmíněné počasí ovšem díky silně zamračené obloze nedovolilo příliš obdivovat krásy okolní krajiny, tak jen s vypětím sil zaznamenáváme část hradu ve Smolenici, ale to už je Modra na dohled. Sympatický úvod poskytuje spíš náhodná zastávky u kaštielu, tedy zámečku v Modre. V objektu sídlí mj. Malokarpatské osvětové středisko, ale hlavně o aktuálním víkendu se na nádvoří konají adventní trhy. Samozřejmě jde převážně o přísun předvánočních a vánočních laskomin, ale i o trh výrobků místních řemeslníků, tedy v drtivé většině toho, co připomíná lidovou tvorbu, na žádné vietnamské zboží.

Děvčata si dají po kávičce, já zvolím nějaký ten místní punč. Další zastávka na náměstí poblíž infocentra (naproti kostel sv. Štefane/Štěpána z 19. století), na jižním okraji města pak průmyslový areál kde najdeme i podnikovou prodejnu keramického závodu. Ačkoliv je v Modre i několik muzeí keramice zasvěcené, prodejna klidně muzeum zastoupí i díky malé výstavce v předsálí obchodu.

Sousedním městem Modry je okresní Pezinok, za dalšími sídly přemítáme nad významem názvu Grob (Slovenský, Chorvátský), jediným poznatkem je ale místní husí velkochov. To už je ale v dosahu slovenská D1 a blízkost Bratislavy.

Dálnice vlastně šikovně objíždí Bratislavu od východu, přejíždí Dunaj a díky tomu máme i antré přes most SNP pod hradem, který se ovšem z části skrývá v nízkém mraku.

Navigace nás bezpečně navádí k hotelu, po kratším oddychu tak můžeme zajít do města nasát předvánoční atmosféru. I zde pokračuje sychravé počasí, byť je to spíš déšť než sníh, ale v prosinci asi nemůžeme čekat na zázraky.

Hlavní adventní atrakce Bratislavy jsou umístěny na dvou náměstích, takové oficiálnější je to u radnice, stánky na Hlavním náměstí prodávají nápoje v zálohovaných kelímcích (2€), svařené víno od 2€, punče 2,5, 2,8 apod. V pátek večer jsou stánky poměrně obležené, ale obsluhy celkem stíhají takže fronty nejsou většinou delší než na maximálně 5–10 min. Na Hlavní náměstí dohlíží věž radnice, do nádvoří s arkádami se vchází historizujícími průchody, na dalším náměstí (Primaciálním) je sestava vánočních stromků místních škol a školek (což máme u nás v Šumperku taky byť v menším počtu).

U Hlavního náměstí je jedno z podií k živým produkcím, tady jsme ovšem nic nezaslechli, další vánoční trhy se ale odehrávají na blízkém Hviezdoslavově náměstí (takový bratislavský Václavák). A zrovna když přicházíme, nějaká popová kapela spustí dávný velehit Karola Duchoně „V Dolinách“, dál pak smršť slovenských hitů, které strhnou Marcelu k náznaku tanečních kreací.

Na Hviezdoslavově náměstí je tak nějak víc místa takže i volněji, na rozdíl od předchozího se tu čepuje do papírových kelímků (ale za 4,50 € se dostane červený hrníček).

Doba pokročila, tak s kratší zastávkou v suterénní hospůdce se vydáme s mírnými oklikami k našemu příbytku.

V sobotu se sice srážky už nedostavily, nicméně obloha zůstala zakaboněná stejně, takže ranní prohlídky zevnějšku bratislavského hradu se odehrávala rovněž s píše v mlhavé atmosféře. Další procházka směřuje ke katedrále sv. Martina, která je samozřejmě katedrálou korunovační, výstavka portrétů uherských králů na části renovovaných městských hradeb napovídá, že od habsburských panovníků máme překvapivě zajímavou sestavu i králů českých (a královen). Dóm měl samozřejmě již své předchůdce, to co vidíme dnes započalo někdy na začátku 14. století, nejdřív presbytář, později trojlodí. To vše se odehrávlao v gotickém stylu, pak přibyla nějaká renesance (velká věž), přibylo i nějaké baroko, však popisů katedrály se dá najít celkem dost, k účelu tohoto článku skromný popis stačí.

Nemůžeme si tedy odpustit i zastávku v malém baru na ranní svařák, pak procházka na obě náměstí. K obědu nás nalákala stylová koliba Kamzík (tedy normálně restaurace v měšťanském domu). Interiér vyzdobený ala Čičmany, takže se nabízely nějaké tradiční pokrmy – halušky nebo strapačky s panákem borovičky…

Po obědě pokračujeme po bratislavském centru, zastavujeme v Národní galerii (z velké části v rekonstrukci), pak přes náměstí SNP, kolem kláštera Milosrdných bratov. V sousedství objevíme Bratislavskou restauraci, která se inzeruje, jako jedna z největších hospod v celé Evropě. Ta je ale tak narvaná, takže čekat se nám nechce, odpočineme si v blízkém bistru a pak ještě na chvíli do hotelu, abychom nabrali sil do večerních radovánek. Tedy obdobně jako v pátek, s tím, že jsme poseděli o něco déle Pod Kamenným stromom v kratší besídce se singapurským občanem jménem Ui Ui (Oui Oui, 2x francouzsky ano, nebo tak nějak). Nakonec jsme stihli i jedno v té největší bratislavské restauraci, která se navečer značně vylidnila…

Ostatní informace

Zpáteční cesta proběhla podobným stylem, byť jsme se nezdrželi v Modré, protože trhy na zámečku začínaly až v 11 a my tu byli již před desátou. Vlastně jsme toho moc neutratilo, nepočítáme-li vína nebo punče v cenách 2–3€, oběd cca 15€, nějaké suvenýry (jeden obchod s TV), borovička pro tatínka na Vánoce za 16€.

V neděli se celkem vyjasnilo, hlavně za pohraničními horami, takže na Moravě bylo i slunečno, což jsme využili k zastávce na sv. Antonínku, kde jsme nakonec byli poměrně nedávno při jednom z podzimních cyklovýletů.