Andělská Hora, kostel Narození Panny Marie a další zajímavosti

Kam a jak jedeme?

Andělská Hora, ležící v okrese Bruntál, patří se svými necelými čtyřmi stovkami obyvatel k našim nejmenším městům. Je jím znovu od roku 2008 a k uvedenému počtu pomáhá Andělské hoře také několik duší z Pusté Rudné. Přitom ještě na konci 19. století zde žilo téměř dva a půl tisíce lidiček a město mělo dokonce i svou vlastní nemocnici. Časy se ale mění a dnes se jedná spíše o klidnou příjemnou vesničku. Dopravně je nejlépe dosažitelná autem nebo autobusem, protože Andělská hora leží pouhých 12 kilometrů od okresního města Bruntál i od Vrbna pod Pradědem. Pro cyklisty se nabízí množství variant, pro pěší turisty jsou nejlepšími výchozími body Karlova Studánka nebo již zmíněné Vrbno.

Díky své historii je toto zajímavé městečko v Jeseníkách a Moravskoslezském kraji ke svým návštěvníkům poměrně štědré. Alespoň co se různých pamětihodností týče, ale potěší také krásná okolní příroda a ani hlady či žízní zde určitě nezemřete. Náš výlet byl však zaměřen hlavně na ty historické památky, mezi kterými nechybí stavby městské i sakrální, pozoruhodné sochy i památky technické. To vše doplňují různé pomníky nebo památný strom. Alespoň o některých z nich si také prozradíme alespoň pár základních informací.

Za čím jedeme?

Jednoznačnou dominantou městečka Andělská hora je raně barokní kostel Narození Panny Marie, pocházející z II. poloviny 17. století, údajně z roku 1655 nebo 1672 (některé informační prameny dokonce předbíhají až k roku 1638). Upoutá zejména svou 54 metrů vysokou věží a na jeho atraktivitě nic nemění ani fakt, že byl ve své historii již několikrát stavebně upraven, nejvýznamněji v letech 1719, 1732 až 1734 a v polovině 19. století. Zásadní pro současný vzhled chrámu byl zásah na konci I. třetiny 18. století, vyvolaný rozsáhlým požárem. Zajímavé ovšem je, že přes všechny výše uvedené skutečnosti působí tento svatostánek stále až renesančním dojmem. A je to zřejmě dáno i tím, že některé informační prameny o něm uvádějí lehce nepřesné informace. Proto se na jeho historii zkusíme podívat více z blízka.

V rozporu s předchozími řádky – a v souladu s jeho lehce renesanční podobou se také občas hovoří o stavbě z let 1579 až 1584, samozřejmě s tím, že ani tak by zdejší kostel Narození Panny Marie neunikl pozdějším barokním přestavbám. V souvislosti se vznikem kostela se přitom nejčastěji zmiňují páni z Vrbna nebo Řád německých rytířů. Tou zásadní proměnou však kostel prošel po požáru z roku 1732. V každém případě se jedná o zajímavou trojlodní (původně však jednolodní), valeně zaklenutou, stavbu uprostřed náměstí. Západní průčelí zde představuje zejména 54 m vysoká hranolová věž s polygonální nadstavbou, kterou doplňuje barokní sanktusník. Většinu návštěvníků městečka jistě nejvíce zaujmou – do vnější stěny kněžiště vsazené – tři úřednické erby členů Řádu německých rytířů, a to Jana Kašpara ze Stadionu, Jiřího Viléma z Elckerhausenu a Jana Egolfa z Westernachu, které jsou velice kvalitním sochařským dílem. V interiéru by pak návštěvník chrámu neměl přehlédnout např. pozdně renesanční kamenné kropenky nebo „podlažní“ náhrobník z II. poloviny 17. století.

Až na pár výjimek se všechny zajímavé památky Andělské Hory nacházejí v těsné blízkosti zdejšího svatostánku. Jedná se například o sousoší Ukřižování., což je pískovcové rustikální – ale velmi kvalitní – sousoší z roku 1815, představující kompozici s Pannou Marií a sv. Janem Evangelistou pod křížem. Ty doplňuje podstavcový reliéf plačící Maří Magdaleny a plastika Ducha svatého. Sousoší se nachází vlevo pod presbytářem, na jehož opačné straně najdeme barokní pískovcovou sochu sv. Jana Nepomuckého, pocházející z roku 1724. Na svém současném místě se však nachází až od roku 1771. Jedná se o kvalitní práci s donátorským nápisem s chronogramem, která představuje našeho nejpopulárnějšího světce v tradiční klerice, krátkém plášti, s biretem, svatozáří s pěti hvězdami a křížem na levé ruce.

Nad kostelem se pak nachází fronta měšťanských domů a jedna památka technická. Tou je historický červenobílý hydrant, který byl vyroben v Teplicích již v roce 1914. Zmíněné domy jsou převážně pozdně barokní, pocházející z poloviny 18. století. Některé z nich byly, bohužel, v minulém století postiženy nevhodnými stavebními úpravami. Pozornosti návštěvníků Andělské Hory by neměly uniknout zejména domy č.p. 177, 197, 198, 199, 200 (ten je dnes již spíše vyhořelou zříceninou) a 213.

Nedaleko kostela Narození Panny Marie narazíme také na zelenou plochu městského parku. I v něm je na co se dívat. Zmínit musíme minimálně pomník hudebního skladatele E.S. Engelsberga. Ten současný pochází z roku 1998, kdy nahradil původní pomník z roku 1881, který zničili místní občané v roce 1947. Pomník vkusně doplňuje buk, který byl zřejmě zasazen také v roce 1881, tedy při odhalení původního pomníku. Výraznější je však nedaleký – a dříve poměrně vzácný - javor mléč, tedy strom, vyhlášený v roce 2002 za památný. Výška kmene je asi 20 metrů, obvod necelého 3,5 metru a jeho stáří se odhaduje na nějakých 180 až 230 let.

No a komu by to ještě přišlo málo, může navštívit zdejší Městské minimuzeum nebo vyrazit do okolí Anenské Hory. Zde patří k tomu nejzajímavějšímu např. barokní poutní kostel sv. Anny s křížovou cestou (červená TZ), nacházející se na Anenském vrchu nad městečkem, odkud je krásný výhled na panorama Jeseníků. Zapomenout nelze ani na louky přírodní rezervace Pustá Rudná, nedalekou Světlou Horu nebo poněkud vzdálenější Rudnou pod Pradědem či – dnes již převážně nepůvodní a nikterak přehnaně atraktivní – zříceninu hradu Freudenstein (červená a žlutá TZ).

Jak a kde jsme se najedli a ubytovali?

Se stravováním ani ubytováním zde žádný velký problém není. My jsme využili služeb Hospody u Supa (venkovní posezení, velmi ochotná obsluha a paní kuchařka, která se dokonce kvůli dvěma lidem vrátila, aby nám udělala pozdní večeři) a obchodu Hruška. V obou případech příjemní lidé a absolutní spokojenost. Co se týče ubytování, skvěle nám posloužila travnatá postel v hotelu „Pod širákem“.

Co se nám nejvíce líbilo a co naopak ne?

Vzhledem k tomu, že nám vyšlo počasí a viděli jsme vše naplánované, musíme zařadit tento výlet jen do kategorie „líbilo“. Příjemným překvapením byl fakt, že i v této oblasti je běžný (minimálně dopolední) nedělní prodej, takže nebyl problém stavit se v Andělské Hoře i jejím okolí v obchodě a zakoupit si např. nějakou tu zdravou výživu a ledový čaj. Nebo i něco úplně jiného. Já např. baterie do foťáku.

Ostatní informace

Kromě nákladů na Dopravu, stravu a nápoje se nám podařilo neutrácet. Vstupné do Městského minimuzea, umístěného v budově obecního úřadu (takto skutečně praví i oficiální stránky města Andělská Hora), je dobrovolné. A krása okolní přírody neocenitelná. Zkrátka maximální pohodička, kterou už musí vyzkoušet každý sám.